všem šťastné vykročení do nového roku

sníh v nížině ne na horách, březen 1988 a naše dvě děti s neteří

Vím, že je dnes Silvestr a téma, o kterém dnes píšu, se možná moc nehodí. Ale za prvé mohu o něm psát teprve až po svátcích. A navíc jsem už na blogu několikrát sdělila, že k oslavě nemusí být žádný důvod a jelikož v průběhu roku oslavujeme často, je pro mě Silvestr jako každý jiný den viz můj loňský silvestrovský příspěvek závislost jménem 2048 .
Takže dnes téma něžná manipulace
Manipulátor je v podstatě i téměř každý rodič.
Když chceme mít úspěch u dětí, aby něco učinily, co nechtějí, musíme být trochu manipulátoři či aspoň diplomaté.
V minulém zaměstnaní jako vedoucí marketingu jsem taky musela být občas manipulátor, sice něžný ale důrazný, pokud jsem chtěla něčeho dosáhnout.
Hovořím záměrně o manipulátorech něžných, protože ti manipulují ne ve svůj prospěch, ale ve prospěch celku.
Na rozdíl od manipulátorů neněžných, kteří manipulují jen pro svůj zisk.
Před svátky jsem podlehla i já něžnému manipulátorovi, a než jsem pochopila, že jsem se nechala zmanipulovat, žila jsem celý den se špatným svědomím, co jsem to vlastně provedla.
Nicméně historka nás všechny přítomné pobavila a pobavila i mého muže a jeho mámu na Štědrý večer, takže vlastně stála za to.
Dva nebo tři dny před Štědrým dnem jsme se s kolegyní rozhodly, že potřebujeme něco malého dokoupit pod stromeček.
Jak jsem již psala, všechny dárky jsem nakoupila přes internet a činím tak již spoustu let. Kamenné obchody nesnáším, ale rozhodla jsem se, že bych chtěla ještě něco malého pro mého muže. Myslela jsem na nějaké dárkové balení, zlatá edice nebo tak něco láhve piva, které si můj muž nekoupí.
A hlavně aby to byl dárek do kabelky, protože autem nejezdím, a i když jsem doma za chvíli, hlavně ať to není nic těžkého.
Pobíháme zběsile mezi regály a po chvíli  kolegyně zastaví naprosto nepochopitelně u soudků piva.
Ano, to by byl hezký dárek, ale panebože už se vidím, jak to valím z kopce dolů na autobus a pak kopu od autobusu domů. Přece jen to takový kousek není.
Panebože to ne.
Najednou na mě volá. Tady je zlatá edice. Moc hezký dárek.
Tak nákup máme hotov a vyrážíme zpět do redakce, protože nám skončila polední přestávka.
Vynášíme dárky do prvního patra a já s funěním odkládám ten svůj
Vůbec mi to ještě nedochází.
Chvíli povídáme pracovně a pak dotaz kolegů: to uneseš na nádraží?
Ježíši jsem normální???! Vždyť jsem chtěla dárek, který se mi vejde do kabelky.
Může mi někdo vysvětlit, proč jsem koupila osm láhví piva? Sice zlatá edice s retro uzávěry, které mi připomínají limonády mého dětství, ale panebože jak to odnesu? Venku ke všemu ještě prší, takže si nemohu papírovou krabici ani odložit, abych si po cestě odpočinula.
Moje spolu nakupující ve mně ještě vyvolá špatné svědomí poznámkou, že budu někoho potřebovat, aby mi můj "malý"  a zanedbatelný dárek pomohl odvést.
Ještě několik hodin přemítám, proč jsem to proboha udělala.
A pak mi to dojde.
Smějeme se po té této storce ještě další den.
Můj něžný manipulátor totiž manipuluje se mnou dál. Milé kolegyně vůbec nedošlo, že jsem láhve koupila vlastně z jejího donucení a klidně ještě ve mně vyvolává špatné svědomí pro můj naprosto nepochopitelný nápad.
Mně teprve po několika hodinách dochází, že nápad přece vůbec nebyl můj. Já jen jako ovce poslechla.
A přesně takto to má být. Něžné manipulování nemáme vůbec vnímat :-)
Provinilá kolegyně mě příští den dělá taxíka a odváží můj velký a velmi hlasitý dárek (láhve cinkající o sebe) až domů.
Pod stromečkem se tento dárek s historií stává v podstatě nakonec hlavním dárkem, přestože ostatní jsou mnohem dražší. Letos nemám finance na obvyklý adrenalinový dar jako let letadlem, skok padákem či něco podobného. Řeším tedy obdarovávání měkkými dárky a knihou.
Kniha se ukáže jako naprosto nevhodný dárek. Jedná se o knihu Forsytha, kterého má můj muž rád. A protože má téměř všechny knihy od tohoto autora, konzultuji titul se synem, který tyto knihy tátovi často kupuje.
S odpovědí: mami, tuto knihu určitě nemá, se nespokojím a pro jistotu hledám v knihovně, máme docela dost knih, ale doufám, že jsem ji nepřehlédla.
Pod stromečkem se dozvídám, že muž knihu už vlastní a druhý den, kdy všichni již tradičně přijíždí na oslavu vánoc, podotýká přítelkyně mého syna: ale tuhle knihu musí táta už mít, dal si mu ji vloni k vánocům
Takže můj syn měl ten titul znát. No všichni zapomínáme a toto zapomnění slouží k pobavení všech :-)
Přeji všem šťastné vykročení do nového roku, a pokud možno jen setkání s manipulátory něžnými!