zpívání v dešti...

fotografie Barbora Walterová/Deník

Zpívání koled si z dětství moc nepamatuji. Vím, že zněla všude pouze píseň Vánoce, vánoce přicházeji či Purpura, ale ani jednu z písní nelze zařadit do kategorie pravých koled.
Doma jsme koledy moc nezpívali, vzpomínám si jen na Narodil se Kristus pán, protože moje máma je věřící a tato píseň zněla v adventní čas v kostelích.
Pamatuji si, že na gymplu jsme měli dokonce zákaz vánoční výzdoby, natož zpívání koled, protože pan ředitel, ortodoxní komunista rozhodl, že vánoce jsou křesťanský svátek a tudíž jako takový do školy nepatří. Věřící byli v tehdejší době na černé listině, či spíše na pranýři, já jsem měla v papírech, že moje máma je křesťanka, takže žádné vánoce. Jako třída jsme se vzbouřili asi ve třeťáku, kdy jsme vánoční výzdobu i s malým stromkem vykonali. Už jsme byli dospělí, a proto nám to asi kupodivu prošlo.
Později se svými dětmi jsem koledy zpívala a učili jsme se je společně i ze zpěvníku. Když děti odrostly, pouštěli jsme si vánoční koledy z kazet.
Dodnes dodržujeme tradici i s mým mužem a o vánocích pouštíme cd s koledami. Neumím si to bez koled představit. Ke svátkům prostě patří.
Včera jsem se zúčastnila projektu Česko zpívá koledy s regionálním deníkem, který běží již pátým rokem po celé České republice. Ve stejnou dobu začne akce v různých městech. Mně se tato akce moc líbí a já sama jsem se akce zúčastnila letos podruhé a podruhé v roli moderátora.
Akce se koná na různých místech, na náměstích měst, v domovech pro seniory, ve školách atd. a vždy je přístupná široké veřejnosti. Já a moje dvě kolegyně jsme si letos zazpívaly v domově pro seniory a vzhledem k včerejšímu počasí to bylo VIP místo. Někteří mí kolegové z redakce zažili zpívání v dešti.
Hromadné zpívání koled nejen v kruhu rodinném mi přijde úžasná záležitost, která sbližuje úplně cizí lidi, kteří by se pravděpodobně nikdy nepotkali. Na chvíli je spojí stejný zájem a stejná činnost.
Aspoň na chvíli je předvánoční čas bez shonu, bez komerčních záležitostí a bez dalších postranních úmyslů, co nám to přinese.
Sešli jsme se jen tak, abychom si zazpívali.