pátek 11. března 2016

hračky naší ...

já ti říkám, že fotit se fakt nebudu!

a teď si mě už doopravdy naštvala!!!
Název příspěvku měl být Hračky naší Justýnky, ale pořád se mi do mozku vkrádá spojení Hračky naší Kačky.
Nevím, proč.
Byla to říkanka z dětství mých dětí? Nebo mého? Nevím.
Nicméně dnes chci psát o anabázi kolem hraček pro našeho "jezevce". 
Jezevec proto, že malá kočička to rozhodně není. Je velká a od malinka působí plnoštíhle, babička byla britská stříbrná (taky ne čistá) a ty jsou hodně velké.
Justýnka váží 6 kg a všechny návštěvy, které jsou u nás poprvé, nám říkají, že máme krásného kocoura.
Asi před měsícem jsem si všimla, že Justýnka vyhledává zatoulaný šroubek v garáži na zemi, shozenou propisku z psacího stolu, zátku od piva apod. k hraní. Zdálo se mi, že se teď v zimě  nudí, ven chodí velmi sporadicky a někdy jen na pár minut. Říkala jsem si, chudinka, hopíci a různé balónky ji už nebaví.
Panebože, my jsme ti strašně dlouho nic nekoupili, ale koho by napadlo, že v osmi letech bude mít potřebu si zase hrát.
Hned jsem to chtěla napravit a objednala jsem doporučenou látkovou navoněnou sovičku bratru za více než 150,- Kč, ale co bych pro naše "děťátko" neudělala. Sovička dorazila a smrděla jak mokrý pes.
zoohit.cz 
Sovičku jsem položila před Justýnku a ona opatrně hračku očichala, označkovala čumáčkem a poté ji začala celou muchlovat a mačkat a okusovat.
Evidentně se jí hračka zamlouvala a měla z ní radost.
Nelíčenou radost jsem měla i já.
Konečně mohu v klidu pracovat, páč jakmile jsem u počítače a "jezevec" se nudí, vyskočí na psací stůl, strká do mě, leze mi až do pusy a občas se bojím, že z pracovního počítače (někdy pracuji doma) pošle někomu nějaký příšerný email.
Ze soukromého počítače z nově napsaného příspěvku, kdy jsem se snažila za čerstva rychle zaznamenávat zážitky z Paříže, mi z ještě nedokončeného a nepřečteného záznamu některé věty vymazala, některé přesunula ze začátku na konec (vím, že tomuto uvěří jen majitelé koček jako moje milá kolegyně :-)), a jelikož jsem ten příspěvek napsala před chvílí a ještě po sobě ani nečetla, nemohla jsem za boha přijít na to, kam vše patří a co tam chybí.
Takže to pravděpodobně nebyl už originál
Vadilo mi to dost, protože co napíšete napoprvé, většinou jen málo upravujete a už to nikdy nenapíšete stejně podruhé. Aspoň já to tak mám..
Takže velkou radost ze sovičky jsme měly obě dvě a já jsem si řekla, tak to nebyly vyhozené peníze.
Moje radost trvala jen dva dny a zrovna tak dlouho trval Justýnin zájem o novou hračku. Od té doby sova ležela jak mrcha a já jsem se ji snažila různě házet a posouvat, ale odpovědí mi byly jen otazníky v očích našeho mazlíčka: panebože, co blbneš? Já už to nechci.
Nepomohla ani rada, na chvíli sovu schovej. Schovala jsem na týden a asi to bylo málo.
Naivní a nepoučená jsem se nechtěla vzdát a začala hledat další zajímavou hračku. Naštěstí jsem svoje urputné rozhodnutí Justýnu utopit v úžasných a zajímavých vychytávkách s cenami v řádu stovek konzultovala se svojí kolegyní, kočičí mámou vlastnící čtyři kočičky. Neutrácej, já ti přinesu, co nebaví naše kočky a uvidíš, zda ji to bude zajímat.
zoohit.cz
Takže konečný výsledek je, že vedle sovy jsme ještě vyzkoušeli Funny motýlky. Za necelých pět minut od předložení hračky našemu zkoumanému objektu jsem psala kolegyni zprávu: tak motýlci jsou nám úplně u pr...e!!! Otazníky v očích - co proboha po mně chceš - očichala označila a hotovo.
Na to zaznělo "já jsem to říkala" a otázka: a zkoušela si uchošťour (rozuměj vatovou tyčinku na čištění uší). No jasně, nechám si poradit. Uchošťour jsem zkoušela a hodila na zem na hraní a ten nezmar na mě koukal jako že jsem úplně blbá a co prý s tím?! Mluvit to pořádně neumí a ani nepotřebuje. Její obličej byl víc než výmluvný. Chybělo jen zakroucení hlavou.
No ještě tedy poslední pokus. Už když mi kolegyně hračku předávala, tajně jsem doufala, že se to Justýnce líbit nebude, páč mě se to nelíbí taky. Byl to míček a na něm na provázku něco odporného jako krysa nebo tak.
No představení této hračky překonalo veškerá dosud uskutečněná divadelní představení na toto téma. Podívala se na mě, panebože co furt máš, očichala a začala prskat kolem a mrskala vztekle ocasem. Cítila předchozího kočičího majitele, který hračku také rychle opustil. Poté ji označkovala a šla pryč.
Protože je hračka na baterky, tak jsem ji pustila a to Justýnu na chvíli zaujalo, ale stála v bezpečné vzdálenosti a nechtěla se přiblížit, takže jsem pochopila, že tohle se jí tedy vůbec nelíbí.
No nechám ji tady ještě pár dní a uvidíme.
Přijdu z práce a vidím, že hračka je pořád na značce a neposunula se ani o milimetr.
Končím.
Už vím, co ti objednám.
Nový kartáč na česání.
To je jediná hra, která nás opravdu baví. A to tak, že když se chceme s mužem bavit o tom, kdy jsme ji naposledy česali, ale zrovna se nám do toho v této chvíli nechce, tak musíme šeptat.
Na všechny tvary podstatného jména či slovesa se základem česat Justýna okamžitě reaguje a hned běží a postaví se ke koupelně, protože ví, že přesně tam jsou schované její propriety určené k tomuto úžasnému úkonu.
A běda, když se mi zdá, že už to stačilo a s česáním přestanu. Chodí za mnou a mluví (ona totiž v tomto případě nemňouká) na mě tak dlouho a vyzývavě se mi kouká do očí, dokud nepokračuji.
Tak neslavně skončil náš rychlý projekt Hračky.
Nechcete někdo sovu?

6 komentářů:

  1. Děkuji, sovu nechceme .)))) Mám britky dvě, modrého kocoura 16 let a 10 kg, kočku 7 let a 8 kg... Jsou každý z jiného hnízda a jsou každý úplně jiná povaha. Naštěstí oba kastrovaní. Kočka kdysi jako mladá aportovala papírky. Já ležela v posteli a házela, ona nosila. Jinak hračky moc nevedem .. Ještě se líbil takový ten klacík na kterém je šňůrka a na konci pírko. Nebo doporučuji zvětšit smečku .. Kocour když přišla kočka do domu tak ji ignoroval. A to až tak, že 3 dny bydlel na nejvyšší polici pod stropem. Scházel jen k nejnutnějším úkonům.. Když pochopil, že to neštěstí nás už neopustí, tak zase dělal, že ji nevidí.. Teď spolu žijí v klidu a pokoji.. Tož tak. Mějte se i s Justýnkou hezky. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za hezký komentář a první věta mě rozesmála :-). Přeji hezký víkend, Lenko.

      Vymazat
  2. No zasmiala som sa, ale kludne miesto kocky Justynky by si do clanku mohla napisat pes Rudy (nas yorkshir) a bola by to pravda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. To jsem ráda, že jsem tě pobavila a že mi věříš, protože máš doma něco podobného :-)

      Vymazat
  3. I když je tento příspěvek starší, tak jsem se fakt zasmála. Náš kocour si nehraje, ale miluje mazlení jako já. Stejně jako si mě značkuje on, tak si to já užívám. Miluji i čichání k němu. Když dojde z venku, tak nádherně voní. Ano, jsem úchylná a mám alergii na kočky. Ale miluji ho jako čtvrté dítě. Kocour se jmenuje Tereza;-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, moc děkuju za dárek k snídani. I já jsem se pobavila- kocour Tereza :-) No proč ne. Tuto krátkou odpověď již píšu několik minut. Justýna leží na zádech na psacím stole, hlavu na klávesnici, a když ji přestanu hladit, abych mohla psát, přitáhne si mě packou, něžně mě kousne do ruku, abych pokračovala :-)

      Vymazat