neděle 19. března 2017

na náhody už nevěřím...

Mělo to tak asi být.
V sobotu brzy ráno mě rozesměje na facebooku komentář u mapy:
" ... a pro příště: ne, žádnej důvod není dost velkej na to brát první ranní let ... tohle je fakt naposled."
Vstávat brzy ráno pravda je trochu oprus.
Následující události ukazují, že důvod panebože byl a velký.
Na náhody fakt nevěřím.
Na letišti Orly, ze kterého ráno odlétala moje dcera, se střílelo.
Vlastně už podruhé byla blízko epicentra útoku či incidentu.
Už bych měla být zvyklá.
Dcera žije v Paříži tak dlouho, že už jsme prožili všechny teroristické útoky za posledních pár let viz můj příspěvek na blogu rozhovor pro noviny..
Člověk si zvykne, takže nežije ve strachu, ale cokoliv se děje ve Francii, se mě bytostně dotýká. 
Ano, dotýká se to nás všech, celý svět je tak blízko, ale mě přece jen nějak osobněji.
Nestrachuju se dopředu. 
Naučila jsem se žít okamžikem, jako by každý den byl poslední. 
Do minulosti se nevracím a budoucnost moc neřeším, protože stejně všechno může být jinak.
Žiju  přítomností, protože každý okamžik je jedinečný.
V sobotu mě od chvil strachu zachránilo, že teď po úrazu mám ještě problém se čtením, takže noviny na netu otevírám později.
O střelbě se dozvídám až z komentáře pod příspěvkem mojí dcery, okamžitě otvírám vyděšená zprávy na idnes.cz, kde čtu o střelbě, o evakuaci letiště a okamžitě si vypočítávám, zda už může být dcera v Čechách a píšu jí zprávu. 
Vzápětí dostávám uklidňující informace od své druhé dcery, která se o střelbě dozvěděla dřív a už stačila naši "Pařížanku" zkontrolovat.
Je v Praze na divadelní zkoušce se svými herci.
Při střelbě už seděla v letadle.
Přesto jsem otřesená a komentář u mapy mi přijde trochu psycho.
Dosud jsem věřila na osud jen tak alibisticky, jak se mi to hodilo.
Skutečnosti poslední doby mě přesvědčily, že osud existuje.

A na závěr odlehčení - vtip ze života:
Maminko, to je opravdu moc krásné prostěradlo. Moc se mi líbí.
Je takový slaný.
Lolinko, jak slaný??
No vždyť vypadá jako šunka :-)
Nové prostěradlo je světle růžové.
Mojí vtipné vnučce budou zanedlouho čtyři roky.

2 komentáře:

  1. Také věřím na osud,párkrát jsem se o tom mohla přesvědčit...Vnučka je úžasná:-)Krásné a klidné dny přeji:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano je roztomilá. Také Věrko, přeji hezké dny.

      Vymazat