sobota 11. března 2017

o Justýně, nebi, zahradě aneb pelmel


Podezírám ji někdy, že nás napodobuje. 
Na zahradě si musí způsobně sednout na židli vedle mě. 
Jako dnes ráno, kdy na nás krásně svítilo sluníčko. 
Židli už stačila od loňska zničit. Používá ji mimo jiné jako škrabadlo.



Když zrovna nesedí se mou na zahradě, leží na mých kozačkách 
Prý je to nejlepší. 
Kozačky původně v předsíni stály. 
Doufám, že ji to přestane brzy bavit, ostatně končí jejich sezóna a nebude je používat jako lehátko. 
Jarka v komentáři na facebooku  vymyslela novou pohádku - Justýna v botách.


Nebe mě fascinovalo asi vždycky. 
Nikdy mě však nenapadlo jej fotit. 
Možná je to teď nedostatkem jiných výzev, protože zatím se kromě návštěv lékařů pohybuji především na zahradě a hledám objekty k focení.




A opět sněženky. Rozrostly se po celé zahradě a já je pořád obdivuju. 
Rostou i tam, kde nikdy nebyly.




A aby to byl skutečně pelmel, na závěr ještě malou historku.
Jsem teď pořád doma.
Byla jsem tedy dost překvapená, když můj muž ve čtvrtek večer přinesl ze schránky pro mě oznámení o dopise do vlastních rukou.
Pošťačka totiž nezvonila. Bylo mi to divné, páč pošťačky u nás znám a vím, že jsou svědomité.
Druhý den volám na poštu a požádám, zda by mi to nemohli přinést znovu, pošta je daleko, pro mě nyní až v "Číně".
Jdu pro jistotu zkusit zvonek. Ale neslyším vůbec nic. 
Normálně je melodie tak silná, že je slyšet z domu až ven. 
Je velký vítr, tak jdu do domu otevřít okno, abych lépe slyšela.
Vracím se k vratům a znovu zvoním.
Uslyším slabé ťuk ťuk ťuk.
Ježíši, to je ten zvuk, který mě včera nejdřív vyděsil, a pak jsem si myslela, že to jde z televize.
Kde by mě napadlo, že je to zvonek.
Nastavím tedy vevnitř nové zvonění a přemýšlím, jak se to samo mohlo změnit.
No jo, v neděli tady byly děti a někdo si asi hrál v obýváku u zdroje v zásuvce s tlačítkem :-)
No nuda u nás tedy nebývá :-)
Omlouvám se pošťačce. Opravdu zvonila. 
Ťukání je však slyšet pouze tak do jednoho metru od zdroje a ještě musíte vědět, že je to melodie zvonku.
Ale musím přiznat, že mě to pobavilo.
To je taky nápad dát do výběru melodií zvonku jen slabé ťuk ťuk ťuk.
Takhle už ťuká jaro...

10 komentářů:

  1. Justýna má dobrý vkus, když si vybrala takové šmrncovní kozačky. :-) A jde vidět, že má ráda vintage styl, té židli udělala krásnou patinu :-) Marti, měj se hezky, I.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, díky. Ty kozačky mám moc ráda, jsou pohodlné, i když na to nevypadají :-). Hezkou neděli. M.

      Vymazat
  2. S tím zvoněním, dneska na mě zvonila sousedka, ale já měla puštěno rádio, tak jsem ji neslyšela, měla smůlu. Ani jsem nepozdravila, Marti pěkný večer a přijmi omluvu, že nepíšu, tento týden tu byly prázdniny a já tu měla modroočky, tak jsem v rychlosti četla a psala jen na Fb, teď už bude kllíídd, tak budu písat Maryša :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Maryško, tak si hezky užila vnoučátek, ale chápu, že už se těšíš na klid. Hezký večer. M.

      Vymazat
  3. To je ale způsobná kočička, jak umí krásně sedět. Život píše příběhy, to by jeden nevymyslel, hlavně když jsou veselé.
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to ona umí, napodobuje nás :-) Vtipné příběhy ze života mám ráda. Hezké dny.

      Vymazat
  4. :-)Děti jsou vynalézavé.-)Justýnka je velká parádnice, umí si dokonale vybrat.-)
    Hezké dny přeji

    OdpovědětVymazat
  5. Náhodou sú fotky moc pekné, aj slovo k nim:-)
    Skoré uzdravenie!

    OdpovědětVymazat