Sára

aneb meju se ráno, v poledne i večer. 

Včera se mi povedlo po dlouhé době Sáru nafotit při odpolední očistě. Ovšem nesměla jsem odejít pro foťák, tam šel můj muž. Sára je moje stíhačka a jak bych se pohnula ze zahrady, okamžitě by šla za mnou. Žádná z našich kočičích mazlíčků nebyla na mě tak závislá jako Sára. Chodí všude za mnou a neustále sleduje, co dělám. Mého muže také, ale o něco míň. 

Není ani možné ji nechat doma jednu noc samotnou, při odjezdu na Moravu nám dělá chůvu moje kamarádka. Nevím, jestli je to povahou anebo vinou lockdownu, kdy toto miminko získalo dojem, že jsme na světě jen my tři. Teprve nyní se seznamuje a velmi obezřetně s celou rodinou a dětmi.

Mohla bych toho o ní napsat hodně, ale až někdy příště.

Jen jedna čerstvá storka na závěr. Včera jsem se fakt pobavila. Když byla Sára malinká, neustále si hrála s houbičkami, skákala na kuchyňskou linku a kradla je nacucané vodou přímo ze dřezu. Vyhazovala je do vzduchu, házela s nimi okolo. 

Teď už ji to nebaví, nicméně houbičky se mi ztrácejí z obou koupelen. Včera jsme dělali s mužem větší úklid, převlékání postelí a tak a já už vím, kam se houbičky, které nechávám schnout na topení v koupelnách, ztrácí. Uklízím koupelnu a můj muž přinese tři nebo čtyři houbičky za mnou.

Ježíš, kde jsi je našel?!

Byly všechny zaházeny pod postelí.

Včera jsem jen rychle cvakala a pak vyhodila některé stejné fotky. Tohle se mi už dlouho nepodaří, protože Sára nepostojí v klidu.

Tak dnes Sára v hlavní roli.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.