zlato za oknem

V týdnu jsem si nabrala hodně materiálu na články, a tak jsou moje rána teď téměř totožná. Přepisuju z diktafonu a přiznávám, že tuhle část práce nemám fakt ráda. Povídání miluju, ale samozřejmě, že jak zpovídaný tak já děláme zbytečné metry, protože pokaždé někdy uhnete z tématu a bavíte se o něčem osobním. To k té práci patří a já to miluju. 

Pak miluju tvořit článek z toho přepisu z diktafonu, ale tu mezifázi, kdy čekáte, až z diktafonu vypadne něco zajímavého, protože zbytečné metry přeskočit nemůžete, nevíte, kde končí, tu fakt nesnáším. 

A s čekáním mě vlastně smiřuje zlato v okně, které začíná zářit spolu se svítáním a já ten pohled od počítače mám fakt ráda. Obývák je hodně velký, víc než 30 metrů čtverečních a já sedím na druhém konci u druhého okna, takže vidím celé zlaté okno.

První dvě fotky se sluncem, další brzo ráno.

Sedím u okna, na kterém je naistalována achátová zvonkohra a psala jsem o ní tady. Každou chvíli slyším její jemné cinkání, které je uklidňující a občas se na námi vytvořenou dekoraci podívám. 

Od minule přibyla další tilandsie, dárek od dcery z jejích zásob. 

Tuhle jsem měla zákaz koupit: mami, je drahá, já ti dám od sebe. 

Tilandsie jsou tak nenáročné, měla bych je mít po celém domě. Jen se kropí jednou za dva týdny. Takže nemusím myslet na zalévání.

Dnes detaily z dnešního rána.

Mějte pohodovou neděli.