divný nákup a beránci

Nevím, proč páníček vždycky něco narve na moje oblíbené křeslo, abych si tam nemohla lehnout! Ale panička hned chápe, takže když si sednu před to křeslo, hned sundává krabici a pod ní je překvapení.

Vyskočím si na křeslo a koukám velmi důrazně na paničku. Pochopila.

Ty chceš tu tašku? No jo už dlouho jsi žádnou neměla.

Já tašky miluju víc než krabice. A tak chvíli čekám, panička tašku podrží a já do ní skočím. Vydržím v té tašce docela dlouho a umožním paničce udělat po dlouhé době pár fotek.

Jen nechápu, proč panička říká, že jsem trochu divný nákup z Tesca...

Všem posílám pozdrav z domova z tašky. Vaše Sára

Tak na dnešní příspěvek jsme tady dvě. Konečně po dlouhé době se mi povedly nějaké fotky Sáry, tak jsem jí musela dát prostor. 

Teď já a moji páteční beránci.

Mějte pohodový den.

Poznámka pod čarou je jen pro mě něco ve stylu "můj milý deníčku". Nakonec blog je jako můj deník.

V pátek jsem byla ráda za všechny i malé výzvy. V úterý jsem se dozvěděla o odchodu osoby, kterou jsem znala a potkávala se s ní téměř dvacet let. A hlavně měla ráda a nějak patřila do mého života.

Náhlé úmrtí ve 48 letech byl pro mě naprostý šok a i pro mého muže a dceru. 

A ještě pořád jsem se z toho nedostala a hned tak to nebude.

Danuško, poslední rozloučení a pozdrav do nebe.