lovení pro radost

Po odmlce jsem opět na značce :-) Odmlka byla způsobená částečně časovou tísní a také žádné téma, které by bylo hodno zaznamenání, abych nezapomněla. Navíc jsem si udělala malý výlet na jižní Moravu z důvodu oslav narozenin a "trip" byl úžasný v barvách šampaň, bílé a růžové (červené nepijeme). Úplně jsem si vymetla hlavu a mám prázdný hard disk, který mohu opět plnit. Zážitků bylo tolik, že jsem včera večer měla pocit, že se vracím po 14 dnech. Úžasné prodloužení života.
Už jsem psala, že miluju antiky a bazary a turné po nich si neodpustím stejně jako moje sestra. Vím, že jsem psala, že nákupy nesnáším, ale toto je lov :-) a my lovíme rády. A úžasná keramická tmavě modrá konvice (trochu mi připomíná ptáka) je můj další přírůstek do rodiny naprosto zbytečných a nepotřebných věcí. Když mi na Moravu volal můj muž a já mu popisovala svůj úžasný úlovek, zeptal se a my potřebujeme konvici ?? Panebože, já přece nelovím věci, které potřebuju, ty si koupím na nějakém eshopu, já lovím věci naprosto k ničemu.
I když tuto designovou konvici lze samozřejmě použít na čaj i kafe a já nesbírám věci, aby ležely někde ve vitríně, takže po různých dozičkách a vázičkách, které skutečně jsou k nepotřebě, jsem vlastně vylovila velmi potřebnou věc.Ovšem bude chvíli pravděpodobně putovní jako ostatně většina mých úlovků, chvíli trvá, než jim najdu místo, které jim nejvíc sluší a většinou to stejně není napořád.

Dalším přírůstkem z výletu z Moravy je kulatá túje, která naší zahradě sluší. Mezi naší rodinou neustále putují a přelévají se předměty, které se někomu znelíbili, a tak jdou dál jako škatule škatule hejbejte. Takže mezi námi putují šperky, oblečení, zařízení bytů a domů a také zahrad. Neustále všichni v naší velké rodině něco měníme, přestavujeme atd. Občas se mi stane, že se po určité době ke mě vrátí věc, kterou jsem už do oběhu dala, ale tento koloběh mě baví.

Další přírůstek mě čekal po návratu domů a nemám na tom pražádnou zásluhu, páč o květiny doma pečuji bohužel méně než na zahradě, a proto vedle mě vydrží jen silní jedinci jako např. vánoční kaktusy. Ano, už začaly nakvétat a jsou krásné v tom svém snažení. Ovšem nevím, proč jsou vánoční ...
Na vánoce mi nikdy nekvetly.

ranní rituály trochu jinak

takto to mělo být

Ranní rituály já musím bezpodmínečně dodržovat. To už vím dávno a už jsem se několikrát přesvědčila např.kabátová story.
Ne, tentokrát jsem nepřijela do Prahy bez kabátu v třeskutém mrazu, ale i tak to byl krušný začátek dne. Nebylo to nic zásadního, pro někoho možná naprosto malicherná či banální záležitost, pro mě to bylo ráno, které, jak doufám, nebude mít reprízu.
Dnes jsem měla poradu v Praze. Musela jsem tedy vstávat dřív než obvykle.
Počátek standardní jako každé jiné ráno. Ranní očista, sprchování, pití čaje a přitom pročítání emailů, které jsem včera už nestihla a nezbytná (fuj!!!) ranní cigareta. Jen se mi zdálo, že dnes neobvykle utíká čas.
Tak rychle, co na sebe. Oblékám se dle nálady a kvůli sobě, k tomu člověk časem dospěje, a ne kvůli druhým, já se musím cítit dobře, a tak musím až ráno zjistit, na co mám vlastně chuť.
Dnes to mám složitější, protože můj muž ještě spí, takže svoje svršky, abych ho nebudila, hledám v šatně téměř potmě. Něco najdu a popadnu a běžím se obléct do přízemí.
Panebože, zapomněla jsem na kalhotky. Takže opět schody do patra a zase dolů.
Panebože, ve tmě jsem vzala špatný prsten, je stříbrný a já jsem dnes do zlata. Takže opět nahoru a dolů.
Panebože, mám špatnou barvu punčocháčů a tak dál a tak dál.
Vždyť říkám, pro někoho malichernost, ale pro mě důležitá věc. Doplňky navíc odpoutávají pohledy od ne již mladé tváře :-)
Panebože, kolik je hodin:?
Pohled do zrcadla mě konečně uspokojí. A za jak dlouho jede autobus?
Ještě outfit doplnit šperky - náhrdelník na krk a náušnice, které úžasně doplní tmavě hnědý rolák.
Jedna náušnice hurá  je tam a druhá nejde. Potřebuji zrcadlo. Nakloním se a šup a je to.
Náušnice mi spadne do umyvadla a hezky na mě kouká. Později pochopím, že to byl výsměch. Sotva po ní sáhnu, uskočí jako živá a už je tam. A promiňte, je v hajzlu. Tedy v odpadní trubce. V umyvadle je takové to nerez udělátko, které zakrývá celý otvor a malou škvírkou, která zbývá, neprotlačíte ani špendlík, i kdybyste stokrát nakrásně chtěli. A ne zrovna malá náušnice se vešla velmi lehce a celá!
Panebože, nemám čas.
Tak opět už po kolikáté dnes výběh nahoru, popadnu ve tmě první, co nahmatám a co cítím, že by mohla být nějaká ozdoba do uší.
Panebože, ještě parfém a běžím na autobus.
V autobuse srovnávám myšlenky a sčítám škody.
Nejdříve posílám mému muži sms, prosím nepouštěj vodu do umyvadla v dolní koupelně, spadla mi tam náušnice!!!
Jsem matematický analfabet a dávno jsem se smířila s tím, že tento druh inteligence nemám, takže za

1) vyjížděla jsem o tři čtvrtě hodiny dřív, ale inteligent si natáhl budík jen o půl hodiny dřív, takže proto čas tak rychle utíkal
2) na lince leží připravený prášek, který jsem měla pozřít
3) náušnice mi neladí s přísvěskem
4) náušnice mi neladí s celým outfitem
5) v kabelce mi chybí vizitkář s mými vizitkami (měním kabelku někdy každý den a toto se mi nestává), nebyl by to problém, jedu na poradu a kolegové po mě vizitku chtít nebudou, ale pokud bude chtít někdo na mě telefon, jsem v pytli. Pamatuju si čísla, která už jsem dávno měla zapomenout, čísla dávno zrušených bankovních účtů, čísla bankovních účtů mých klientů ještě z dob mé práce jako bankovního poradce ( cca 15 let a více?), piny dávno zrušených karet, ale číslo mého služebního telefonu ani téměř po dvou letech neznám a čtu jej z vizitky, pokud jej někdo žádá
6) doma na pracovním stole u notebooku leží můj diář, kde mám rovněž pro jistotu svoje telefonní číslo zapsané a kde mám poznámky, kterým klientům jsem slíbila, že dnes zavolám... Uff

Přestávám sčítat škody. Úžasná bilance...
Kolegyně na poradě mě vítají se slovy: tobě to dnes sluší a máš úžasný šperk.
Když začnu vyprávět svoji ranní storku s náušnicí, všechny rozesměju. No ale tyhle náušnice tě úžasně prosvítily:-).Na druhou stranu - potřebovala jsem prosvítit?! Už je čas na plastiku???
Já prostě musím dodržovat rituály. Ještě že je porada jen jednou za měsíc.
Až potkáte v Praze divně oblečenou ženskou a v zimě možná bez kabátu, prosím pozdravte ji.
Budu to pravděpodobně já :-)

a takto to bylo :-)

PS: Náušnice vylovena viz foto - můj úžasný muž!!!

vzpomínka na Paříž

Ne, dnes nebudu psát o Paříži. Myslím, že jsem napsala dost vloni ve svých příspěvcích na pokračování hurá na Paříž. Dnes to však s Paříží souvisí.

Zkrátka vzpomínka na Paříž.

Měla jsem dnes chuť na něco zvláštního a uviděla jsem modrou zapékací misku, kterou jsem dostala v Paříži od dcery spolu s francouzským "hermelínem" jako dodatek k narozeninám. Dcera mě naučila v Paříži užasnou delikatesu, kterou si občas pro sebe udělám, a protože můj muž by nic takového nejedl, je zapékací miska jen pro mě :-)

Takže recept na úžasnou a jednoduchou večeři z Paříže, kdo jste nevečeřeli, možná ještě stihnete. Ale jen pro ty, kdo mají rádi nezvyklé chutě.

Hermelín s medem
Potřebujete modrou zapékací misku z Paříže :-) No, prostě vezměte jakoukoliv zapékací misku. Na jednu porci stačí 1 hermelín či jiná podobná varianta sýra, ale hermelín je lepší. Rozkrojíte jej na polovinu, dáte do misky a vše zalijete medem, může se dát i nějaká bylinka či koření, každý podle svého, ale já jsem dnes měla jen tak. Dáte zapéct do trouby tak na 200 stupňů a necháte zapékat, až med zhnědne a vytvoří trochu kůrčičku.
Servírujete v zapékací misce a jíte horké či teplé. Hodí se k tomu bagetka, kterou si trháte na kousky a namáčíte v té úžasné záležitosti. Já jsem chybějící bagetu nahradila opečeným toastovým chlebem.
Vím, nic objevného, ale mě by samotnou tato kombinace vůbec nenapadla. Možná někdo znáte, já jsem neznala.
V Paříži jedí všichni společně z velké zapékací mísy a přitom konverzují.
Tak třeba bude dnes pro někoho také inspirací. Mně to moc chutná.

teplo domova

Aneb co mě dnes v podvečer zaujalo. 

Poslední růže ze zahrady ve váze. 

Plápolající oheň.

Panebože proč mě fotíš? Víš, že to nesnáším a stejně se hnu, abys věděla.

A co zas ťukáš do toho compu? Já jsem tady, nevidíš??!!

nechápu, poslední pozdrav léta???

Přijde mi to neuvěřitelné. Máme pořád léto na zahradě. Znovu rozkvetla naše zázračná růže, nejdříve žlutá, poté růžová, ale do červené tentokrát už úplně nestíhá a už  asi nestihne

Kvetou ještě truhlíky a závěsné květináče....

A světe div se, dnes jsem natrhala plný pohár zralých malin :-)

Ale tady je důkaz, že je podzim i na naší zahradě.
Věřte nevěřte, vše nafoceno dnes. Hezkou neděli.

naprosto banální záležitost

Dnes promiňte. Jestli někdo čeká něco vtipného, asi to nebude.
Tolerance souvisí bohužel s věkem. Vlastně nevím, jestli bohužel anebo bohudík. Mládí moc tolerantní není, ale na druhou stranu to civilizaci někam posouvá. Právě ta netolerance, je to jako výzva nenechat to jen tak. Takže oprava, netolerance je vítaná.
Nesnáším kritiku pro kritiku. Kritika má smysl, když mám jiné řešení. Ale dnes řešení fakt nemám.
A zjistila jsem, ač vyzobaná slunečnice, k některým věcem tolerantní být nemůžu ani teď. Vše má svoje hranice a vždy bez ohledu na míru zkušeností, kterou máme. Anebo právě proto!
Odjakživa nesnáším lži. Toleruji jen ty, které mají nějaký smysl a cíl, nebo záměr neublížit,  tzn. vypadáš dnes strašně, ale já Ti řeknu, že je to dobrý.
Taky si někdy ráno připadám na sedmdesát a v poledne už na čtyřicet, tak proč tě trápit?
Ale krást?!
Korunovou záležitost a myslet si, že je to dostatečně potají?
Panebože. Nablila bych fakt vanu!!!
Předmět doličný je toaletní papír. Ano, veskrze naprosto přízemní záležitost. A to doslova.
Zdálo se nám v práci, že se nám ztrácí panebože tato naprosto banální věc.
Anebo, že si někteří z nás nechávají některé záležitosti do práce a ne na doma :-) (A nedodržují staré pořekadlo našich dědů, že každé h..no se má donést domů k dalšímu zužitkování, kdo by nevěděl, tak heslo je hnojení!!!)
Prožila jsem toho v životě hodně. Mockrát jsem byla nahoře a vícekrát dole, takže blbosti neřeším.
Ale dnes jsme se přesvědčili, že zloděj skutečně existuje, takže nebude nezbytně nutné oddělovat každému na pracovišti denní příděl útržků a na velkou - proboha choďte doma anebo si noste vlastní hygienické potřeby!! To fakt nepomůže.
Dnešní návštěvník, podotýkám pravidelný návštěvník, opustil naše návštěvní místo, tedy naše pracoviště, nechci být konkrétní, a po té navštívil toaletu. Nebylo by na tom nic divného.
Znáte to, nohy křížem, v očích smrt a je mi jedno kde. Ale rychlé zavření dveří jakože po výkonu bylo divné. To nestihnu ani já a to jsem velmi rychlá a muži v letech?! No promiňte, to je na pětiletku!
Kontrolou bylo zjištěno :-), že proboha chybí úplně celá nenačatá role toaletního papíru. Podotýkám, že návštěvník nevypadá, že patří k horním deseti tisícům, ale ani není pod mostem a tudíž veřejnou sbírku fakt nepotřebuje..
O jak hluboko dokážeme klesnout.
Promiňte mi dnes to naprosto přízemní téma, ale někdy potřebuji napsat aktuálně o věcech, které mě naštvou.
Asi udělám veřejnou sbírku na toaletní papír a po té ji předám bez dalšího komentáře dotyčnému, nee?
Do sedmdesátých let, kdy byla tato inkriminovaná potřeba nedostatkovým zbožím, se doufám nevracíme :-)

když rozkvétají růže a dozrávají maliny ...

Krásný podzim.
Už nám zase rozkvetla naše zázračná růže, už podruhé, chvíli žlutá, poté růžová a skončí jako skoro červená.

Stále kvetoucí zahradě ještě napomohla na studni tradiční podzimní "koule květů". Můj muž nezapomněl, já jsem to letos nějak zasklila, a koupil s kafem, které nám došlo :-)

A pořád zrají maliny. Užívám si všeho, co ještě zahrada dává a čím pořád překvapuje.