zámek pod zámkem

Říká se do třetice všeho dobrého i zlého a občas se nám to tak stane. 
V tomto případě bych řekla, že to bude nejspíš remíza.

Náš kraj je bohatý vším, památkami, přírodou. Kokořínsko vládne. Asi proto jsme nějak neřešili zámek, který máme fakt za humny nebo spíš za plotem.

Na informaci o zámku Hořín ze 17. století jsme narazili, ale je nepřístupný veřejnosti, tak nás nějak nelákal. Napadlo mě to až minulou neděli. Podívala jsem se na internet a zjistila, že je údajně přístupný zámecký park a zámek sám, který na fotkách vypadal nádherně, je architektonickým skvostem. 
V sobotu začaly ty příšerné mlhy, které skončily až ve středu. V neděli byla sice u nás příšerná mlha, ale stejně jsme se rozhodli, že to určitě bude lepší a že se na zámek vypravíme, když je to za rohem.

V neděli jsme ještě netušili, že mlha se bude až do středy trhat až pozdě odpoledne. Navíc jsme po opuštění našeho domu zjistili, že vlastně u nás téměř žádná mlha vlastně není, páč vidíme aspoň obrysy budov, dál to bylo horší a horší. Nebylo vidět ani na krok a budovy jste jen odhadovali. 

Místo k zámku, no když už jsme na cestě, zamířil můj muž do Mělníka s poznámkou, no to jsem tě dnes vyvezˇ a skončili jsme v Pepču 😊 a koupili ještě jeden betonový květináč, rámeček na obrázek od Alánka, který se rozbil a hrneček jako dárek, který u nás obdivovala naše kamarádka.

V pondělí jsme už ani nevyjeli, páč mlha byla snad ještě horší, i když nevím, jestli je to vůbec možné. 

V týdnu jsem pracovala a v pátek hodně, takže volba navštívit zámek, tedy spíše zámecký park padla na sobotu. Nikam daleko se nám fakt nechtělo.

Přijeli jsme k zámku, který vůbec nevypadal jako na evidentně vyretušovaných fotkách na netu a byl na zámek. Hned vedle u nějakého domku za plotem, který evidentně patřil k zámku, postával pán se dvěma psy a na moje otázky, jestli je to přístupné, tedy park, odpovídal jen kroucením hlavou a nepromluvil. 

Nakonec psy pustil do areálu. Vidíte je na fotkách. Možná areál hlídají.

Tak jsem fotila přes plot. Nikdo z nás se tam pravděpodobně už nevypraví nikdy, pokud se zámek neopraví, patří opět Lobkovicům jako většina zámků v tomto regionu, takže malé nahlédnutí pro nás všechny.

Tentokrát jsem si pro změnu jela koupit kytky, opět pokojové a skončili jsme v Kaufu, který normálně nenávidím. Tak to byl náš  malý sobotní "výlet". 
Ale nakonec i přes plot byl zámek zajímavý. 
A je v celkem dobrém stavu, už jsem viděla horší, ale rekonstrukce, která je prý v plánu, je určitě nutná. Vevnitř zámku jsou prý kamenné rokokové pokoje. 
A doufám, že tento cenný architektonický objekt nebude chátrat dál.

bramboráčky s masovou směsí

V úterý jsme jeli večer na vernisáž a naplánovali jsme si i nákup. 
Neradi trávíme čas nákupem, a tak se nakupuje jednou za týden či za čtrnáct dní. Rozhodně nejsme zastánci každodenních nákupů a to jsme nebyli ani dřív, i když byly děti doma. 
V podstatě na to ani nebyl nikdy pořádně čas a chuť už vůbec ne.

Můj muž na návrh úterního oběda bramboráky kývl s radostí. 
Ale já jsem hodně masová, v tomhle jsem chlap. 
Jak můj muž říká, pro tebe je nejlepší zákusek flák masa.

Bramboráčky s masovou směsí jsem už nedělala hodně dlouho, takže to byla jasná volba. 
Copak maso nebyl problém, toho máme vždy v mrazáku zásobu. 
Ale tentokrát to nebylo ani vaření, co dům dá. Spíš vaření naprosto prázdná lednice.

Zjistila jsem, že kromě okurky, zbytku pórku, mrkve a celeru nemáme žádnou zeleninu. V mrazáku máme vždy pytle s kvalitní zeleninou, ale teď to bylo fakt jak u snědeného krámu.

Já jsem se ale představy svého oběda nechtěla vzdát. 
Naložená rajčata jsem si nechala jako nouzové řešení, protože ty používám furt.

Nakonec vznikl úžasný oběd, možná chutnější, než kdybych měla na výběr.

Ve wok pánvi jsem osmahla na kostky nakrájené maso a chvíli dusila. Po té jsem použila zbytek pórku, nastrouhala celer a na kolečka nakrájené cibule. 
Na závěr na talíři ještě posypat čerstvou petrželkou.

Můj muž tvrdí, že nemá rád kari koření, ale není to pravda, páč jej občas použiju. I tentokrát. 
"Bylo to výborné, i když mě trochu odrazovala ta žlutá barva 😂"

Takže další dobré rychlé jídlo, když doma není vůbec nic...
Mějte hezkou sobotu ať už s vařením či bez.

malý hvězdný příběh a o letušce

Kdo čekáte nějaký bulvár o celebritě, se kterými se občas setkávám, tak vás zklamu a nečtěte dál.

Je to jen malý osobní příběh o vánoční hvězdě. Vzhledem k boomu, který se odehrál předloni před vánoci, kdy se mi sešlo celkem asi šest vánočních hvězd, jsme vloni nekoupili fakt žádnou.

Červené klasické nemám ráda a za poslední léta jsem měla růžovou a bílou, ale dalo to velké shánění.

Vloni jsme neobjevili žádnou, tak jsme na vánočním stole měli bílou růžičku v květináči. 

Ani nevím, jaká byla vlastně ta předloňská. Možná růžová, možná bílá.

Nevím, čím se to stalo a čím jsem si to zasloužila, a tím pádem to už nikdy nezopakuji. 

Normálně jsem ráda, že mi vánoční hvězda vydrží do nového roku a pak odejde a nějak se tím nezabývám a beru to naprosto jako věc danou.

Tato ovšem drží už dlouho. Občas zalévám a je furt zelená.

Včera jsem ji, nevím proč, otočila zadkem do místnosti a ke svému údivu zjistila, že se vybarvuje.

Čím jsem si tohle, já negramota a ignorant, co se týká pokojových kytek, zasloužila...

Ona se vybarvuje a hlavně drží. Je to naprosto silný jedinec. 
Předloňská vánoční hvězda.

A ta avizovaná letuška?

Včera byla malá módní přehlídka šátků, které jsem koupila.

Nakonec si nechám ten, o kterém jsem na začátku uvažovala.

Můj muž mi řekl: nech si tento, vypadáš jako letuška 😆

No, pro tento druh zaměstnání nesplňuju podmínky. Nejsem mladá a ani už krásná.

A po slově letuška se mi fakt vyráží pot na čele a nablila bych vanu...

Létání nesnáším a milovat ho už fakt asi nestihnu.

Ale ten tunel mohu nosit i tak, ne? Letuška neletuška.

dnes nejen v bílé

Mlha snad už u nás skončila. Sice není jasno, slunce nesvítí, ale už si člověk nepřipadá jako ve špinavém akvárku, odkud není vidět ven.

Sněženek je letos o hodně míň než vloni. 

Není jich takový lán, je to možná pětina, jak furt podotýká můj muž.

Na kochání to ale stačí. Je to jediné kvetoucí v zahradě. A hlavně, že jsou.

A aby to nebylo dnes jen o bílé, ještě pár barev. Ne ovšem ze zahrady.

Slíbila jsem, že sem dám další nákup třeba jako inspiraci. 

Opět jsem nakoupila vše u jednoho prodejce na Fleru.

Přítelkyni se nedá za službu platit penězi a nechce ani dárky samozřejmě. 

Ale daně jsou oprus a já jsem šťastná, že je nemusím dělat. 

Letos mi dárek dal dost přemýšlení, ale nakonec se mi povedlo zjistit, co jí udělá radost.

Brouzdala jsem po netu a na Fleru jsem se zastavila až nakonec, když nikde nebylo nic, co mi mě zaujalo, a když bylo, padl by na to téměř můj měsíční honorář.

Nakoupila jsem tři šátkové tunely. A neodolala jsem a jeden je pro mě. 
Ne že bych neměla šátků dost, před časem jsem dělala čistku, ale tunely mám vlastně jen zimní. 
Mám tenhle doplněk ráda, není nutné nějaké aranžování jako u klasických šátků, prostě nasadíš a jdeš. A vydrží celý den na značce, což se o klasickém šátku úplně říct nedá. 
Na víc jsou lehké, takže pro jaro jako stvořené.

Ten s motýly jsem koupila jako dárek, to vím jistě, to jsou přesně barvy zimního typu a to já nejsem. 

Z těch dvou jsem se ještě nerozhodla, který si nechám. 

Krásné jsou oba a oba sluší podzimu, což jsem já.

Ale líbí se mi všechny tři. Prodejkyni jsem udělala určitě radost celkem velkým nákupem. Dokonce mi přiložila i dárek v podobě šitého srdíčka.

Čas na výběr mám do příštího čtvrtka, tak si musím pospíšit.

reportáž z výstavy malba pastelem

Já vím, dnes mám zpoždění, ale nejdřív práce a potom zábava.

Článek a fotky z výstavy jsou odeslány, takže konečně reportáž ze včerejší vernisáže výstavy ve Státním okresním archivu v Mělníku na blogu.

Výstava malířky Šárky Černé, která se mi svěřila včera se svojí nelehkou životní situací, měla tím pádem jiný rozměr. Až článek vyjde, tak jej zveřejním. 

Jinak nemám právo tady odhalovat soukromý život a někteří z nás ho mají fakt těžký a já s nimi cítím a nejen proto, že jsem prožila něco podobného. 

Vernisáž ke včerejší výstavě má však velmi pozitivní náboj, i když životní situace je složitější,
než je úplně běžné.

Obrazy malované pastelem mají pozitivní náboj.

Výstava, která potrvá až do května, je prodejní. 
Neměli jsme ale s mým mužem čas na soukromý výběr obrazů, i když se nám velmi líbily a jejich nákup má i jiný rozměr, než jen líbivost, ale i podpora autorky.

Můj muž mě ale ujistil, je to až do května, tak si něco můžeme ještě koupit.

Tak malá procházka výstavou obrazů malovaných pastelem.

  

Rákosníčkova mlha aneb čištění života

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál ...

Dovolila jsem si použít úvod pohádky seriálu Rákosníček, protože tak to u nás vypadá už několik dní. Každý den mlha, kde nevidíte na krok a která ustoupí až odpoledne. 

A mráz maluje, i když je tráva zelená. Kovoví ptáčci jsou indikátory mrazu. 

Jakmile mrzne, jejich oči nejsou hnědé, ale bílé.

Tak jsem dnes ráno nafotila pár detailů z naší zahrady.

Nevím, jestli je to tou mlhou, ale já jsem už pár dní neobvykle činorodá. 

Ne, předčasný jarní úklid to není, ten nedělám, i kdyby měl být časný.

Je to úklid "když se mi chce".

Před dvěma dny jsem uklidila v "hrací skříni" a vytřídila hračky, na které jsou už vnoučata velká a připravila tašku pro azylový dům. 

Při tom třídění přišel nápad, že mě vlastně téma azylových domů zajímá a v deníku se o nich nepsalo spoustu let. Včera jsem si dohodla schůzku a mám téma na článek, který mě fakt láká.

Včera jsem pokračovala knihovnou v obýváku, která mě už iritovala delší dobu, ale chuť nebyla veškerá žádná.

Konečně včera přišla a strhla jsem i mého muže. 

Nejdříve jsme třídili odložené složky papírů dávno proběhlých událostí, které aktuálně odložíte s tím, kdybyste je ještě náhodou potřebovali. Bylo toho dost a obývák se v cukuletu proměnil ve sběrnu papíru, které se válely na zemi všude kolem nás. A když už se odhodláte k takové trapárně jako je čištění našich životů, už nemůžete na štěstí přestat. Za chvíli vás to i docela baví, aspoň nás dva to bavilo. Vyhazování prošlých událostí vašeho života je vlastně hodně očistné.

Tohle byla nejhorší práce. Pak už jen kýbl, hadr a schůdky, utřídit knihy, programy z divadel, které nejde vyhodit, ale jen tak je hodíte do knihovny, vytřídění spoustu nasbíraných novin s mými články a rozhovory, nějaké jsem musela nechat, páč občas čerpám inspiraci sama ze sebe.

No a večer bylo hotovo, knihovna je velká a já měla prostoje kvůli odpočinku, a krásně se mi teď v mém pracovním koutku, kde mi za zády vládne rohová knihovna, dýchá.

Dnes přemýšlím, jestli nemám někde pokračovat. Ale oblečení a s tím související záležitosti třídím často a nedávno šlo do dalšího kola spoustu věcí.

No do šuplíků, kam se dávají písemnosti s delší trvanlivostí, záruční listy, návody a už jich tam taky bude dost s prošlou lhůtou spotřeby, se mi teda fakt nechce.

Musím zase počkat na úklid "když se mi chce".

Ale je to fakt dobrý pocit. Ale není to nic pro toho, kdo třídí pořád, ten si to moc neužije. 

Je to pro takové lemply a lenochy, jako jsme my dva doma.

Trochu jsme si zase pročistili život.

Jo a mlha je stejná jako ráno, když jsem fotila.