![]()  | 
| ze staré skříně z garáže skříň v novém kabátě | 
Ne že bych práci nehledala. Ale jak již výše napsáno, vyzobaná 
slunečnice, takže po stovkách zaslaných životopisů jsem konečně 
pochopila, že mě k pohovorům nikdo nepozve, takže se ani nedá říct, zda 
bych uspěla či neuspěla. Již dříve jsem to slyšela od mladších, ale 
nevěřila. Vždyť jsem tak šikovná :-) Sama jsem však před časem při 
vybírání spolupracovnice do našeho marketingového týmu jednala úplně 
stejně a vyřazovala bez skrupulí životopisy žen mého věku. Takže dobře 
mi tak! Věřím, že vše v životě se nám vrátí, ať dobré či špatné. Snažím 
se žít tak, abych neublížila a pokud někdo ublíží mě, nepitvám se v tom a
 snažím se to od sebe rychle odhodit a vzhledem k mé povaze se mi to i 
celý život daří. Překvapuju sebe i okolí, jak rychle zapomínám na 
křivdy. Umím se celkem rychle přizpůsobit nové situaci, a proto jsem 
nemohla pochopit, že mi to tentokrát nejde jen tak samo. Být zaměstnaná 
bylo na mém žebříčku hodnot na jedné z nejvyšších příček po klasických 
jako rodina a zdraví. V podstatě jsem ztratila půdu pod nohama a měla 
jsem pocit, že doslova. I když se všichni kolem mě velmi snažili a byli 
nešťastní ze mě, nikdo vám nemůže pomoci. Musíte sami. Nepomáhala mi ani
 do té doby velmi účinná terapie – psaní. Již několik let zaznamenávám 
Příběhy mého života. Musím teď, než mi začne ten cizinec schovávat 
všechny věci a i vzpomínky. Jednou ráno jsem se ale vzbudila a bylo to 
tam. Ta radost ze života, radost z každé maličkosti.
Takže jak už jsem říkala. Nezaměstnaná, ale ne bez práce. Vrátila jsem 
se ke kreativní práci ze svých mladých let a začala jsem tvořit něco 
takového:
![]()  | 
| najdete u mně v obchůdku Mahma design na fleru | 
Dále spolupracuji na nově spuštěném projektu, který vymyslela má dcera Puntíky.cz
 a v neposlední řadě jsem babička. Svého třetího vnoučete se užívám 
plnými doušky a moje dcera mě rozesmála svými slovy, že se děsí každého 
telefonátu, který se před ní uskuteční, protože se bojí, že to je 
nabídka práce a to si ona už nepřeje. Ne že by mě snad potřebovala na 
hlídání, dítě má proto, že ho chtěla, ale jsme v podstatě snad odjakživa
 kamarádky (kromě její puberty), ostatně jako i s ostatními mými dětmi, 
takže jednou týdně si užíváme společný čas. Pracujeme na puntíkách, 
řešíme společně svoje dílka :-), rozebíráme výchovné metody, zda být 
liberální rodič či tradiční apod.



:o) Už jsi to zase Ty!
OdpovědětVymazatIwet?? Díky.
VymazatIwett ne.
OdpovědětVymazatAha :-) Panda s háčkem?
VymazatNo diakritiku sem radši nevsouvej! :o))
OdpovědětVymazat