pondělí 24. února 2014

naše "báječná" dovolená



Oba, já i můj muž máme rádi masáže a zkrátka takové ty wellness procedury, ale v průběhu roku si je moc nedopřáváme, a tak to doháníme o dovolené. Na wellness pobytech v lázních jsme již byli několikrát a tentokrát mě oslovila internetová nabídka hned počátkem roku, ale myslet si, že když si pobyt zaplatíme a zamluvíme půl roku dopředu, bude vše ok, je velmi idealistické.
Plni očekávání vyrážíme za hranice a těšíme se na údajně nejkrásnější lázeňské město tohoto státu. Již příjezd do tohoto města je velmi ponurý, ale důvod této atmosféry přikládám ponurému počasí. Projíždíme město a já marně hledám cokoliv, co by mi připomínalo lázně. No nic, jsme zhýčkaní Karlovými Vary či Mariánkami, kde na nás dýchne lázeňská atmosféra okamžitě. Lázeňský dům, ve kterém máme být ubytováni, byl na internetu prezentován jako velmi luxusní, tak snad to bude pravda.
Proč sis vytiskla tu rezervaci již zaplaceného pobytu z emailu?“ dotazuje se můj muž s trochou nervozity v hlase. „Ty máš nějakou předtuchu?“ „Ne, jen tak, pro jistotu,“ velmi nejistě odpovídám, protože už vím, že většinou vše má svůj důvod.
Tak konečně se dostáváme do cíle našeho snažení. No luxus vypadá jinak, ale fotografie vždy zkreslují. Recepční na moje oznámení, že zde máme rezervaci na několikadenní welness pobyt, začne usilovně hledat v nějaké knize a několikrát se mě ptá, na jaké jméno byla rezervace učiněna. Už tuším, že potvrzenou emailovou objednávku budu potřebovat. Po několika minutách zvedne recepční oči od rezervační knihy a sdělí nám skutečnost, kterou jsme v podstatě asi očekávali. Rezervaci jsem provedla moc brzy, již v lednu a nyní máme červenec. Recepční, se kterou jsem si vyměnila několik emailů, v tomto hotelu již nepracuje a objednávka tedy provedena nebyla. Nicméně budou se nám snažit vyhovět a nějaký pokoj pro nás najdou. Ať si zatím vyrazíme do města na oběd. Poslechneme, po několikahodinové cestě spojené s blouděním atd. máme již hlad. Cestou se bavíme tím, že asi vystěhují nějaký kumbál pro uklízečky, aby nás měli kam dát. Ale už jsme spolu leccos prožili, takže to bereme s humorem. Doufám, že tam budou aspoň okna a nějaký lavór na mytí.
Po obědě se vracíme zpět, pokoj je pro nás připraven, dostáváme kartičku s rozpisem procedur na další dny. Velmi nás zaujme „karpatská lúka“. Po vysvětlení recepční jsme na tom úplně stejně jako předtím, pořád nevíme, co to obnáší, ale dává nám to prostor na snění – karpatská lúka zní velmi romanticky, ne?
Jdeme se ubytovat, máme pokoj s balkónem a to nás kuřáky smiřuje se vším. Jdeme před večeří na průzkum okolí, jsme kousek od Váhu, takže romantika zaručena a vlastně si chceme jen odpočinout a utéct před celoročním stresem. Večeře je úžasná a těšíme se na další den na procedury. Začínáme masáží, hurá!
Je ráno a proti svým každodenním zvyklostem snídáme dlouho a užíváme si sluníčka, které konečně vysvitlo. Ale ani ono nepomohlo tomu, aby se město zdálo být lázeňským. Nejkrásnější lázeňské město tohoto státu! Bože, nikdy nechci poznat ty ošklivé.
Masáž probíhá celkem standardně, na masérce je vidět, že svoji práci dělá už dlouho, nahá těla ji nebaví a individuální přístup je jí úplně cizí, bere vše šmahem, jak to přijde. Jsem zvyklá na poněkud jiný standard, nicméně neublížila mi, takže vlastně dobrý. Můj muž má stejný pocit ze svého maséra, bože proč si nás neprohodili, třeba by je to víc bavilo. První procedura je za námi. Druhý den máme poznat něco neznámého - oxygenoterapie. Našli jsme si na netu vysvětlení tohoto neznámého latinského pojmu, takže asi víme, co nás čeká. Jaké bylo naše překvapení, když jsme byli odvedeni do stejné místnosti, kde na nás prováděli masérské kousky. Jsme usazeni v čekárně v křeslech u stolečku a před námi jsou za plentou lůžka, kde jsou prováděny masáže. Zrovna jsou zde na obou lůžkách rozloženy typicky české či „americké“ postavy, které velmi průhledná plenta neskryje. Přemýšlím, jak jsem asi včera vypadala já, ale vzhledem k celkem štíhlé postavě pro případného čekajícího byl ten výhled bez nějaké namyšlenosti pravděpodobně příjemnější.
A už k nám jde zřízenec (panebože myslím terapeuta?) a táhne kyslíkovou bombu. Ježíši, my tu nečekáme na odvedení do místnosti klidu a relaxace, kde se bude oxygenoterapie provádět, my už v ní jsme! Tento čekací prostor je improvizovanou místností oxygenoterapie. I když pocit improvizace máme zřejmě jen my. Strčí nám hadičku do nosu, zapojí bombu a to je celé???
Odbudeme si naši další proceduru bez patřičné meditace a bez zvuků relaxační hudby a jistě uznáte, že pohled, a jinam se nešlo dívat, na nahá velmi tlustá těla není nic povznášejícího a to jsme celkem tolerantní lidé.
No dobře, ještě dnes stihneme „karpatskú lúku“, která, jak doufám, bude zlatým hřebem našeho pobytu. Jdeme na recepci, abychom se na tuto proceduru přihlásili, nemáme ji v časovém rozpisu procedur. Dostáváme velkou důvěru a je nám svěřen klíč od zázraku jménem karpatská lúka. Ptáme se, kde je nějaký terapeut a je nám sděleno, že to zvládneme sami, stačí zmáčknout knoflík.
Odemykáme tedy onu místnost s velkými rozpaky a jsme uvnitř. Místnost připomíná velmi malou tělocvičnu, rozměrů větší koupelny, visí zde zrcadla a na zemi jsou 2 žíněnky, kde si někdo odložil cvičící nářadí v podobě míčů apod. Mám pocit, že cítím něčí pot po cvičení, ale to je asi už jen sugesce. Panebože v rohu jsou košťata a kýbl??!!
Po obou stranách místnosti jsou otevřené „rakve“ vzdáleně připomínající solárko, které fakt oba nesnášíme. Tak co teď? No světelná terapie, což není zřejmě nic jiného, je blahodárná, knoflík na spuštění je tady, tak snad to přežiju. Tento poslední zážitek nás už opravdu velmi rozesměje, jsme rádi, že je to za námi a že jsme si neublížili. Těšíme se na večeři. Zítra máme končit snídaní, ale můj muž se po večeři rozhoduje, že jedeme domů. Hurá.
Chtěla jsem napsat něco do knihy přání a stížností, ale můj muž mi to velmi kategoricky rozmluví: kašli na to, jedeme domů. Nakonec jsme si tady odpočinuli a pobavili jsme se, takže naše cesta splnila svůj účel a také už vím, co je karpatská lúka – v překladu sklad či kumbál pro uklízečku. Těším se domů.
Ještě celý rok však připomínám, že naše rozporuplné pocity jsme měli do knihy zvěčnit. Několikrát týdně totiž dostávám emaily asi jako spokojený klient s nabídkami podobných pobytů a s krásnými fotkami hotelů v „nekrásnějším“ lázeňském městě.
Ale vlastně tahle dovolená za pakatel byla báječná. Baví nás už celý rok.


Žádné komentáře:

Okomentovat