pátek 18. dubna 2014

kabelkový příběh (z mého "minulého" života)

Každý z nás se během života neustále přemísťuje z bodu A do bodu B a já jsem za tento pracovní proces byla svého času dokonce placena. Občas jsem byla přemístěna i z bodu A do bodu C, což jistě uznáte, je špatně.
Na svých pracovních cestách jsem zažívala občas krušné chvíle, které se však staly s odstupem času či někdy i okamžitě povelem k pobavení všech přítomných či posluchačů. Rok "kabelkového příběhu" byl pracovně velmi náročný a po oslovení spoustu obchodních partnerů bylo konečně vše smluvně ošetřeno, moje pravá ruka připravila vše potřebné do papírových desek a mohly jsme vyrazit právně potvrdit všechna ujednání.
Přijíždíme do menšího okresního města a moje asistentka, jinak velmi šikovná, mě s úlevou vyklopí na místě určení, kde jsme po menším bloudění právě přistály. „Dojdu si na nákup, než to vyřídíš, potřebuji něco k večeři.“ Ok. 
Začínám bloudit v chodbách inkriminovaného zařízení a hledám onu kompetentní osobu, která má k podpisu smlouvy oprávnění.
Po několika dotazech se dozvídám, že nikdo takový zde nepracuje. Jak nepracuje?! Jedná se přece o jednatelku této společnosti a mám s ní dohodnutu schůzku. Na hloupou otázku: a nejste v jiném zařízení?, bleskově odpovídám, to určitě. Přesto zahlodá červíček pochybnosti a já otvírám krásně připravené desky. Panebože já mám být skutečně někde jinde! Zaplaším podezření, že nákup večeře v Lidlu byl důvodem této nesmyslné zastávky. Okamžitě zvedám telefon a křičím: přestaň studovat ty ceny a odhoď rohlíky, dovezla jsi mě někam jinam. Protože vím, že zoufalec, který vyběhne z krámu, není připraven na tuto změnu, volám kolegovi na pracoviště v tomto městě. Proboha kde to najdu? Odpověď začíná slovy: pojedeš kolem knihovny……. Panebože, znám tu pouze soud a hasiče, tak mě naviguj podle těchto bodů.
Uf jsem na místě a stihla jsem to včas. Jen k večeři nic není.
Občas zažívám situace, které překračují hranici trapnosti. Mám však pro trapnosti všeho druhu šťastnou povahu a směji se svému trapasu s ostatními.
U jednoho nejmenovaného okresního soudu jsem zapsána jako místní šašek, a přestože uplynulo již několik let, nikdo dosud na moji příhodu, kde hrála hlavní roli moje značková kabelka a vzorované punčocháče, nezapomněl. Ředitelka správy mě každý další rok vítala s potutelným úsměvem.
Miluju kabelky, jsem v podstatě sběratel, někdo sbírá známky a já kabelky. Mám jednu velmi zdobenou, je pokryta různými korálky a výstupky, které mi nikdy nepřišly nebezpečné a naopak, to je podpis návrháře, který kabelku navrhl. Spojení s krásně vzorovanými punčocháči s menšími dírkami se však ukázalo nebezpečné, či přímo nepoužitelné.
Sedím v křesle a jsem představena předsedovi soudu, který posléze odchází. Naštěstí. Také chci odejít, snažím se nadzvednout kabelku, kterou svírám na klíně … ale panebože, nejde to. Co se to stalo? Kdybych se snažila ten malý korálek z kabelky provléct malinkatou dírkou v punčoše, nikdy se mi to nepovede. Korálek je o tolik větší než ta dírka!
Musím s pravdou ven. Pravděpodobně odsud nebudu moci odejít. Anebo odejdu, ale shrbená ke kabelce uvízlé v punčocháčích, či mám možnost nechat kabelku plandat po mých stehnech. Obě tyto varianty okamžitě zavrhuji, opravdu mi neumožňují přejít na další jednání, které v tomto městě ještě mám. Ředitelka správy soudu klečí přede mnou a snaží se vymanit kabelku z punčocháčů. Panebože doufám, že nikdo nepřijde. Jen těžko bych situaci vysvětlovala. Zoufale volám svojí pravé ruce, která na mě čeká v autě: Ježíši, všeho nech a pojď sem rychle, musíš mi pomoct, nic Ti nemohu vysvětlovat.
Přestože situace je značně absurdní, začínám se smát. Kolem mě už je totiž několik zájemců o mé vysvobození a přicházejí další, copak se dnes u soudu nekonají žádná přelíčení?! 
Konečně se vše povede a za společného smíchu mohu odejít. Odvolávám svoji zmatenou asistentku, na takové jednání není zvyklá, a kráčím s kabelkou daleko od sebe náměstím na další schůzku.
Tedy kráčím…… Spíš jsem napůl vylomená a strašně se směju a je mi jedno, že kolemjdoucí mě mají za blázna. Moje pravá ruka už na mě čeká s otázkami v očích, aby mi podala vše potřebné na další jednání. Ne, opravdu Ti teď nemohu sdělit, co se mi stalo, hahaha, nezvládla bych další jednání.
Od té doby jsem vždy slyšela: ježíši ona má kabelku Ed Hardy, bože jaké máš punčocháče?
Ještě při cestě domů autem ten den se tato situace zopakuje několikrát. Člověk by řekl, že toto není dvakrát možné. Můj šikovný muž si však poradí. 
Tak hurá za dalším dobrodružstvím při přesunu z bodu A do bodu B. Anebo C?



Žádné komentáře:

Okomentovat