čtvrtek 16. dubna 2015

opět něco jako recenze?

Tento týden jsme s mým mužem viděli úžasné divadlo, takže o něm musím napsat. O divadle jsem už psala v tomto příspěvku něco jako recenze?,  takže jen malé opakování. Divadlo miluji, ale v poslední době díky naší dceři, divadelní režisérce, miluji spíše alternativní divadlo a klasiku trochu opomíjím. Jsme navíc zhýčkáni divadelní Prahou, takže regionální divadla nás nechávají chladnými. Kolegyně z redakce připravuje každý den do novin kulturní servis, a kdyby tam nebyla fotka Michala Dlouhého, pravděpodobně bych si nevšimla, že v našem městě hostuje příbramské divadlo a i kdyby ano, vzhledem k výše popsanému, by mě to asi nijak nezaujalo. Válka Roseových od Warena Adlera v režii Ondřeje Sokola mi však stála za prostudování a  po dohodě s mým mužem jsem lístky zakoupila. Film samozřejmě známe, takže jsme byli zvědaví na divadelní ztvárnění dramatu. Toto drama samo o sobě je dle mého soudu příliš těžké na divadelní prkna, takže jsem očekávala drama s komickými prvky.
Musím říct, že představení předčilo naše očekávání. Bavili jsme se od začátku do konce a přes smích celého hlediště, jsem některé repliky ani neslyšela :-) Excelentní výkon Michala Dlouhého a Kateřiny Lojdové a obou právníků mi nezkazili ani místy amatérské výkony ostatních protagonistů ve vedlejších rolí. Nestylizuji se do role divadelního kritika, nejsem k tomu kompetentní, ale viděla jsem za spoustu let hodně představení a přehrávání poznám. Obdivovala jsem nejen herecké výkony, Michal Dlouhý mi místy velmi, ale velmi hereckým  projevem, výrazem a někdy i i zabarvením hlasu připomínal svého bratra Vladimíra, kterého jsem znala nejen z filmů, inscenací ale i divadla a milovala jsem ho. Měla jsem z toho až husí kůži, no společné geny se asi nezapřou. Obdivovala jsem rovněž dramaturgii a scénografii, vše bylo opravdu úžasně promyšlené do posledního detailu a samozřejmě chvála režisérovi, bez něj by takto úžasné představení nemohlo vzniknout. Zpočátku mi válka Roseových připomínala první roky našeho trochu italského manželství :-), sbalené kufry jeden nebo druhý apod., ale potom je to opravdu drama.
Popsat tento zážitek je těžké, a proto jen chci říct, kdo můžete navštívit toto představení Divadla A. Dvořáka Příbram, nebo budou u vás hostovat, rozhodně běžte. Z divadle jsem odcházela s rozmazaným makeupem :-) a smíchu není nikdy dost.
Jediné, co mi přišlo již navíc a pro mě zbytečné, byla poslední scéna po pádu lustru a smrti obou manželů, a to hádka obou po smrti před bohem. Asi to mělo odlehčit drama až do konce, ale ono bylo lehce stravitelné a velmi vtipné po celou dobu představení.
Již dost. Zkrátka běžte se pobavit.

2 komentáře:

  1. Milá Marti, moc díky za tip..Smíchu a kultury není nikdy dost a proč si neprodloužit život takhle krásným způsobem:o)..Budu sledovat, jestli někde neuvidím..Jinak Dlouhého V. jsem měla taky moc ráda, hlavně z pohádky S čerty nejsou žerty..Petře,Petříčku...to byla krása:o)...měj se moc krásně..Jinak životní zkušenosti..ach ty začátky...ale ty úžasné konce...to souznění...láska...porozumění:o))...ach!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, rozhodně si to nenech ujít, pokud budeš mít příležitost a máš pravdu ach ty začátky. Měj se moc hezky.

      Vymazat