úterý 23. srpna 2016

pandy, pandy, pandy ...



Můj včerejší pohled na Prahu byl trochu jiný, než by se dalo očekávat.
Praha je pořád moje město a myslím si, že ji celkem znám.
Praha pro většinu národa, aspoň těch, co tam nebydlí, znamená Pražský hrad, Chrám sv. Víta, Zlatá ulička, Vyšehrad, Karlův most, Národní divadlo...
Všechny tyto "artefakty" již byly zachyceny na mnoha obrazech a fotografiích
 a mnohem lépe, než bych já kdy mohla.
Já už dnes Prahu vnímám trochu jinak, 
i když se v ní již nepohybuji tak často jako v minulých letech.
Zaujmou mě např. namalované pandy v podchodu na Ládví. 
Škoda, že jsou místy přemalovány podpisy jiných "umělců".
Autorkou díla s názvem Pandemie je mladá umělkyně Josefina Jonášová.

 

Cestu k Nuselskému mostu znám již "tisíc let" a pokaždé se mi zdá jiná.
Hotel u stanice Vyšehrad (nemohu si vzpomenout na jméno) mi bůhví proč připomněl La Defénse - Pařížský Manhattan. 
I když jsem jej dost let neviděla, protože při letošní návštěvě Paříže jsme tam nebyli, 
naprosto přesně vím, že podoba není žádná. 
Přesto mi vzpomínka při pohledu na budovu vytanula okamžitě na mysli.




A oslovil mě i pohled na Prahu od Kongresového centra.
Jak říkám, chodím tuto trasu k metru již tisíc let a pokaždé objevím něco nového.
Takže dnes kousíček Prahy mýma očima.






Žádné komentáře:

Okomentovat