čtvrtek 4. srpna 2016

vesničanka


Někdy to trvá, než člověku něco dojde, než si konečně něco uvědomí či přizná. 
Ne vždy to však znamená nějakou životně důležitou změnu. 
Moje přiznání nezmění vůbec nic. Jen jsem se správně pojmenovala.
Jsem městské dítě a valnou část života jsem žila ve městě, nějaký čas v Praze.
Náš první domov s dětmi byl sice na vesnici ale kilometr od Prahy.
Větší část života jsem pracovala v Praze a můj muž Pražák posléze taky, takže jsme se za vesničany vlastně nikdy nepovažovali. 
Další naše bydlení bylo už ve skutečné vesnici, ale jelikož jsme pořád za prací dojížděli do velkoměsta, bylo naše vesnické bydlení spíše víkendové. 
Zažili jsme zde i vtipné situace, které jsou hodné pamatování.
Když jsme rekonstruovali naše druhé bydlení ve velkém domě, v místnosti, kde byla později velká krásná koupelna, jsme objevili  ve zdi dvířka do komína (zeď sousedila s domem souseda) a ta byla plná sazí. 
Celé léto jsme se bavili tím, že v zimě si k nám snad soused přijde vymést komín. 
Nicméně věcné břemeno na domě nebylo, takže byla vytvořena nová zeď, na ni byly dány krásné dlaždice, zabudována vana a milý komín byl zazděn.Mohli jsme se nastěhovat.
Nastala zima a jednoho dne se ozve zvonek a za dveřmi stojí náš soused.
Naprosto samozřejmě sděluje, že jde vymést svůj komín. 
Jeho kamna už nemají ten správný tah. 
Vtipné letní hlášky se vyplnily.
Chvíli trvalo než soused pochopil, musel mu to vysvětlit i místostarosta, ke kterému si šel stěžovat, že opravdu si u nás komín vymést nemůže.
Potkali jsme ve vesnici i velmi vstřícné a ochotné lidi.
Přišel soused s žádostí, zda by si mohl půjčit míchačku. Ujišťoval, že do čtrnácti dnů nám ji vrátí.
Nutno podotknout, že míchačka byla jeho vlastní. 
Půjčili jsme si ji na přestavbu domu.
Do roku 2012 jsem pořád pracovala v Praze a považovala se za městského člověka.
Změna nastala bůhví proč až tento týden.
Jdu ráno pro něco do krámu, co jsem zapomněla a najednou jsem viděla vesnici,
kde bydlíme třetím rokem, jinýma očima.
Začala jsem fotit místa, která se mi líbí. 
Nový penzion s restaurací, kde jsme byli poprvé v sobotu na výborném obědě, park, školu, malý zámeček, kde je dnes nějaké zemědělské družstvo, hezký kostel a náš hezký prostor před domem a pak to přišlo.
Já jsem vlastně vesničanka!
To uvědomění mě překvapilo.
Dosud jsem si představovala vesničanku se slepicemi, králíky, kozami apod., uznávám naprosto naivní a dětinská představa ještě snad z pravěku, ale vlastně jsem se nad tím nikdy nezamýšlela. 
Způsob našeho života je pořád městský, ale jsme venkované.
A venkovany jsme rádi. 
Baví nás většinu roku žít venku na zahradě.
Musím přiznat, že tuto svoji úvahu píšu po návratu z Prahy, 
kde jsem byla dva dny za účelem hlídání vnoučat. 
Už asi stárnu.
Ať žije vesnice a zvlášť ta naše krásná.
"Vaše vesničanka."

6 komentářů:

  1. Je to tak. Člověk musí mít rád místo, kde bydlí. Jedině tak se sžije s okolím.
    O tom, zda je někdo vesničan a nebo měšťan jsem nikdy nepřemýšlela. Myslím, že je to tím, že žiji v menším (byť dříve okresním) městě. Slepice tady lidi mají taky. Jako jedinou výhodu (a významnou) považuji to, že nemusím dojíždět do práce, což většina lidí z vesnice musí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, to je pravda. Já jsem měla možná trochu problém, že jsem byla spoustu let spjatá s Prahou a vlastně ten vztah je tady pořád. A do práce jsem dojížděla vždy, on než člověk dojede z jednoho konce Prahy na druhý, tak to někdy trvá tak dlouho, že už by dojel i třeba na Moravu :-), tam jezdím často, proto ten příměr, takže dojíždění mi až tak nevadilo nikdy.

      Vymazat
  2. Marti, hezky jsem si početla a vlastně mě to dovedlo k závěru (mému), že člověk má domov tam, kde je mu dobře a má kolem sebe ty ,,své" lidi. Prostě tu správnou kotvu.
    Měj se doma hezky!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, děkuji ti za milý komentář. Krásně jsi to vystihla. Přeji hezké dny. M

      Vymazat
  3. Dobrý večer, tak Marti o tomto jsem nikdy nepřemýšlela, jsem celý život žila ve městě, sice menším, ale okresním. No v panelákách jsem si užila svoje, protože domky tu koupit nešly a na nový jsme neměli. Teď jsme zdědili chaloupku a já si tam toho klidného žití užívám jako blázen, jen teď je to vše o opravách a budování, blbé je, že je malý na celoroční bydlení :-(. No co už, v paneláku je určitý komfort a sousedi už přestali opravovat, tak je tu klid a jsme na konci města, tak žádné rušné cesty.
    Asi tak jsem - vesničanka na víkend :).
    Máte krásný dům a zahradu, tak si ji užívejte vesničané v klidu a pohodě :) pěkný víkend Maryša :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Maryško, chaloupka je taky výhra a víkendová vesničanka taky není špatné. Děkuji za přání. I já ti přeji hezký víkend a vůbec ještě užívej léta. M.

      Vymazat