malý velký "jezevec"

Pár posledních dní žijeme v naprosté symbióze.
Sjíždíme spolu krimi seriály, páč jiné nás nebaví.
Mám upravené lůžko v obýváku, abych nemusela do patra, i když to už jsem zvládla v úterý.
Justýnka hlavně ty první dva dny byla šťastná, páč jsem skutečně odcházela minimálně z našeho společného prostoru.
Ležela se mnou celý den, pak šla na dvouhodinovou procházku a znovu se mnou spala celou noc.
Je to léčitelka, ví, že mi něco je.
Byl tedy trochu problém jí v klidu vysvětlit, že na mě si lehnout nemůže. Šest kilo živé váhy bych fakt nedala a ještě k tomu půlhodinové přešlapování a hledání polohy - no au.
Nechala si v klidu říct, že toto nemůže. 
Tak si aspoň přitáhla moji ruku, objala mě oběma packami a pro jistotu si na ruku ještě lehla.
To, abych nemohla vstát.
Musím říct, že mě to velmi dojalo.
Včera už jsem ráno trávila víc času u pracovního stolu s počítačem, tak to nevydržela beze mě a musela vyskočit za mnou.
Pro tentokrát skončila podivná místa na spaní.
Jako když neuklidíš hračky po dětech a pár dní se ti to nepovede? 
Na blog jsem toto ještě nedávala, jen na facebook, sice snímky staršího data, ale tady ještě nebyly.

S tímto bincem v obýváku jsme žili asi tři dny. 
Opouštěla jej až pozdě večer a to už jsme byli líní to uklízet.
Až ráno...
A ráno tam opět ležela.
Muselo ji to tlačit, ale neva..

A s touto krabicí plnou hraček po další návštěvě vnoučat jsme žili několik dalších dní...
Krabice uprostřed obýváku byla skoro týden, ale vezměte jí to.
To se musí pomalu a s citem.
Někdo mi psal k téhle koláži na facebooku, jak Justýnka krásně ladí s tou krabicí.
To jsem si teda nevšimla.
Celé to neladilo s obývákem.

A tady jsem se opět nepoučila ani potom, co jsem psala krédo dne .
Odnesla jsem kufr po mé cestě na Moravu do patra s dalšími věcmi.
Než jsem se stačila otočit, byl obsazen a já nebyla schopná jí ho vzít dalších pár dní i za cenu toho, že ho zničí svou nemalou hmotností. 
Jedno kilo hezčí než druhý. 
Čert vem ten kufr.
Nakonec se mu nic nestalo a naše Justýna neutrpěla žádné trauma.
No, jak je vidět, bydlíme u své kočky, ale je to velmi milá "bytná".
Za chvíli, aspoň doufám, nám skončí společné polehávání a já budu moci opět zaznamenávat zvláštní místa "pobytu" našeho jezevce.