pátek 13. ledna 2017

pátek třináctého - no a co?

Justýně je srdečně jedno, zda je pátek nebo svátek
Pátek třináctého se mnou nic nedělá a černá kočka přes cestu mě nevyděsí.
Já mám jiné fóbie, takže rozumím těm zmíněným.
Mám panickou hrůzu z nechtěného návratu pro něco zapomenutého, když už jste měli být v daném čase někde úplně jinde.
Takže když si na něco vzpomenu např. v autě, nechci se rozhodně vracet, i kdyby se jednalo o životně důležitou věc.
Vždy si vysvětlím, že to za to nestojí a vlastně to nepotřebuji.
A mám k tomu důvod.
Vrátila bych se snad jen kvůli nevypnuté žehličce.

Pamatuji si tedy jen dva nešťastné návraty. 
Ty ostatní mě asi nijak extra nepoznamenaly, ale určitě jich bylo víc.
První vzpomínka, která mi velmi utkvěla v paměti, se odehrála v zimě v roce 1980. 
Proč si to pamatuji tak přesně?
Dočtete se dál.
Jeli jsme s mým mužem do Prahy na nádraží vyzvednout mého tátu, který nás měl poprvé navštívit v našem novém a prvním bytě v místě kousíček za Prahou..
Za jízdy si najednou táta vzpomněl, že se chtěl ještě někde zastavit. 
Nevím, po čem tenkrát toužil a už se jej bohužel ani nezeptám, detaily se ztratily v propadlišti času..
Takže krátký návrat a znovu cesta zpět.
Na Průmyslové má auto zprava přednost, ale paní za volantem váhá a nejede.
Trvá to několik minut a vypadá to, že se ani nerozjede.
Brzdíme provoz za námi, takže se můj muž pomalu rozjíždí.
Jsme téměř uprostřed křižovatky a já nikdy nezapomenu, jak paní, která se mezitím rozmyslela, se leknutím zastaví přímo před námi a čeká a my ji pomalu dojíždíme a bouráme.
Těch pár sekund, kdy si uvědomujete, že se něco stane a není vyhnutí, je hrozných.
Paní v šoku vystupuje a zlobí se na mého muže. 
I dnes vím, že si to však nezasloužil. Nakonec můj muž jel opravdu velmi pomalu, protože pořád čekal na rozhodnutí řidičky a kdyby nezastavila, nic by se nestalo..
Po té vystupuji i já a paní je v šoku podruhé. 
Jsem totiž asi v šestém měsíci s naším prvním synem a břicho mám, jako kdybych čekala minimálně trojčata. Paní má pocit, že budu každou chvíli rodit. Uklidním ji, že jen tak vypadám.
Jo a auto bylo půjčené.
Úděsný zážitek.
Další návrat, který mě poznamenal, jsem podrobně popsala v příspěvku kabátová story
Nakonec je z toho vtipný příběh, ale když jsem v autě při cestě do práce zjistila, že v zimě plné sněhu jedu z nějakého důvodu bez kabátu, nebyl to dobrý pocit. 
Zjistila jsem to samozřejmě až při výstupu u metra.
Věřím tedy, že vracet se zkrátka nemá.
Při návratu se ocitnete v jiném čase a jiném prostoru.
Také věřím na to, že některé záležitosti se nesmějí říkat nahlas.
Myslím např., jako že dlouho už se něco nestalo ... 
Doplňte si sami.
Já fakt nemohu.
Sotva bych totiž něco konkrétního vypustila do éteru, zaručeně se to stane a ne do roka a do dne, ale hned.
Pátek třináctého jako den plný neštěstí také asi vznikl z něčí neblahé zkušenosti.
Já jsem se svým pověrám dlouho bránila a vysmívala se. Nakonec pod tíhou důkazů jsem je přijala jako součást svého života.
Některé věci člověk prostě musí přijmout, jakkoliv směšné se mu zdají
Přeji všem úplně normální pátek. 

10 komentářů:

  1. Já si vždycky vzpomenu na kamarádku, která má 13 za oblíbené číslo. A je to přece jen číslo. A když na mě má něco spadnout, tak to přijde kterýkoliv den a nebude to čekat na pátek 13.
    Justýna je u vás doma generál!
    Hezký pátek :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak, číslo jako každé jiné.
      Jarko, není generál :-) :-) :-) Je to moc hodné zvíře. Ona jen tak vypadá. Pěkný den.

      Vymazat
  2. Pátek 13 moc nemusím.-)černé kočky mi nevadí,jednu máme.Vždy říkám,že každá správná čarodejnice má mít černého kocoura.-)ten nam chodí přes cestu stále:-)Moc hezký příspěvek.Ještě,že vše dobře dopadlo!Hezký víkend přeji Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, jak jsem psala, každý věříme na nějakou pověru, i když nemá žádné logické vysvětlení Moc děkuju a také přeji hezký víkend. M.

      Vymazat
  3. Tam kde bývam je veľa čiernych mačiek,počkajú si keď som u nich blízko a skocia pred auto. No nemam z toho dobry pocit, ale nastastie sa nic nestalo. Kazdy kazducky den sa pre nieco vraciam nazad do domu, nemam z toho dobry pocit, ved to prinasa nestastie, ale zatial vsetko Ok. Ale ta vela uz dlho je klud, tak to je hrozne, to sa mi tiez stava. A v piatok 13-teho neverim, ale NIE JE TO DOBRY POCIT :-(. Dnes 13-teho mam od rana strašne blbý deň (rozpisat to by bolo na dlho) a to je ešte len 11 hodin, vonku snehova kalamita a mam sa nejak dopravit domov. Och hlavne zdravicko, ved za mojho zivota uz bolo piatok 13-teho neurekom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, tak ať je dnes líp. Někdy je den blbec :-) M.

      Vymazat
  4. Ahoj Marti :o) tak jsem se začetla a při zmínce o pověře kvůli návratům jsem přerolovala až sem :o) Radši to nechci vědět co to znamená jelikož já se vracívám dost často kvůli něčemu :o)))) Krásný zbytek dne Marti měj...♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, ale je vidět, že tvoje návraty jsou bezproblémové, takže není proč se trápit. Moje ne :-) Měj se hezky. M.

      Vymazat
  5. na pátek 13.tého jsem nikdy nevěřila, ale víme jak to je, nikdy se nemá říkat nikdy.... včera ráno se mi nechtělo z postele, tak jsem se rozhodla, že si poležím a do práce pojedu autem...cestou jsem už měla nějaký divný pocit, ale dobrý, do práce jsem dojela OK, nakupy odpoledne zvládla na jedničku, naložené auto až po střechu, dvě skřínky, nový stůl, atd., zkrátka plný kufr i zadní sedadlo, poslední kabela si trůnila na místě spolujezdce.... jak jsem se blížila k domovu a světlo sláblo a sníh padal a třpytil se, tak se můj špatný pocit znovu ozval, ato ještě ve větší síle... projela jsem houpačku se serpentinami, říkám si už jen rovinka a bude zajíždět mezi lesy.... a v tom proti mě kamion.... tančící po celé šíři vozovky... myslím, že kdyby mne někdo v tu chvíli píchl, tak nevyteče ani kapka krve.... stočila jsem se co nejvíc ke krajnici, kamion mne těsně minul, ale auto se nezadržitelně řídilo do škarpy.... musím říct, že těch několik zlomků vtečiny než zastavilo v závějích bylo hrozných. Autočumákem v příkopě, levé zadní kolo se motalo ve vzduchu.... ale kolem jedoucí řidiči bylyopravdu solidární, nejvíc se polekali ti, co jeli za mnou a míjeli tančící kamion... všichni si oddechli, že jeto jen auto v příkopě.... no vytáhli mne, ještě jim jednou neznámým pomocníkům děkuji, ale zbytek cesty domů jsem jela snad dvacítkou, jaký jsem měla strach. Už asi budu věřit na pátek 13tého a nebudu podceňovat moje špatné pocity....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četla jsem se zatajeným dechem... Hlavně, že to dobře dopadlo.
      Právě tyhle neblahé pocity mám, a proto se nevracím. Několikrát jsem intuici neposlechla, někde na blogu jsem už o tom psala, a vymstilo se to. Problém je v tom, že někdy člověk neví, že má poslechnout, neví, jestli to není jen zbytečná panika. Učím se intuici poslouchat celý život. Přeji lepší dny, než byl pátek.

      Vymazat