úterý 14. února 2017

co mi teď dělá radost?


Samé krásné maličkosti.
Koukám, že mi nějak vyšlo psaní na Valentýna, ale je to jen náhoda. 
Nijak to nesouvisí.
My doma tento svátek ignorujeme stejně jako zprofanované MDŽ.
Dostávat či rozdávat dárky jen tak je pro mě mnohem cennější než v den, který někdo určil. 
Takže teď mi dělá radost a společnost víc než týden krásný designový diář s vlaštovkami, který mi koupila dcera.


Před týdnem jsem dostala od muže petrklíč, aby mi dělal společnost při mojí rekonvalescenci, kdy jsem při ležení potřebovala kolem sebe objevovat něco nového. 
Dostala jsem jej společně s malou bonboniérkou plnou čokoládových srdíček se slovy pro potěšení a není náhodou už Valentýna? 
Můj muž vůbec neví, kdy je Valentýna a společně tento svátek neuznáváme, chtěl mě jen popíchnout. Dárečky byly pro mě překvapení a potěšilo mě, že na mě myslí i při práci.



Radost mi dělá moje malá léčitelka, která se ke mně tulí celé dny.
Ale už cítí asi jaro, takže s oteplením vyráží ven.
Na zahradě vytvořila krásnou sochu. 
Tedy tato krása je pomíjivá asi stejně jako sochy z ledu.
Moc dlouho na pozici nevydržela.
Činí mi ještě problém rychle reagovat, takže přeskakování Justýny z koule na kouli se mi nepovedlo zachytit. Na ty menší se samozřejmě nevešla, i když to zkoušela. Ještě nikdy na ty koule nevlezla. Nevím, co ji to napadlo. Asi chtěla mít rozhled a na trávě se sněhem ji studil zadek.
Včera mi udělala velkou radost návštěva mojí kamarádky Báry. Fotodokumentace není. 
Obličej už mám celkem normální, nejsem Quasimodo, takže už mohu přijímat návštěvy z venku a na večírek na téma horor už bych masku potřebovala. 
Bára chtěla vidět fotku mého nejhoršího dne z neděle 5.2. Zvěčnila mě dcera. 
Nevím tedy, jestli to byl úplně dobrý nápad. Prý se jí o tom bude zdát a bude mít noční můry. 
Prý Quasimodo byl krasavec. 
No já jsem tu fotku od té neděle viděla také poprvé a vyděsila i mě. 
Člověk zapomíná, jak na tom byl.
Ale jde to kupředu celkem rychle, i když já bych si představovala, že moje zotavování bude ještě rychlejší.
Všem přeji hezký den a ještě jednou děkuji za všechny krásné a milé komentáře pod minulým příspěvkem. Ještě mi trochu vadí čtení, nevydržím dlouho, ale komentáře jsem si přečetla už několikrát, protože mě těší a některé mě i rozesmály. 
Ještě jednou díky.

14 komentářů:

  1. Přiznám se, že jsem si nejdříve řekla, že se nesmím smát, abych tě neurazila. jenže, když jsem tu fotografii viděla do smíchu mi vážně nebylo. Bylo to hrozný! A jsem ráda, že jsem tě neviděla naživo, protože bych z toho byla asi "přejetá" dost dlouho. Ano, měla jsem o tebe strach.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, smíchem bys mě neurazila, ale já jsem věděla, že budeš v šoku, páč já jsem byla ze sebe taky :-) Teď už víš, proč jsem nechtěla, aby přijela dřív. M.

      Vymazat
  2. Manžel je teraz aspon rád, že akú má peknú ženu. Aspon vie prirovnať, ale kvietok a bombonieru si dostala, takže aj ked neoslavujete Valentína, tak s predstihom ste tak trochu predsa len.... Skoré uzdravenie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, díky moc :-) Máš pravdu, rozdíl je markantní oproti inkriminované neděli.

      Vymazat
  3. Marti, jsem ráda za Tebe, že jsi zase dál. Přestože nevydržíš dlouho číst, je pěkné, že můžeš dlouho psát a my tedy budeme dlouze číst za Tebe a od Tebe. A že je fajn, když člověk zjistí, že je hezký? Přeji samé pěkné myšlenky.
    Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, děkuji. Ano, jsem ráda, že už se v zrcadle poznávám :-) Hezké dny.

      Vymazat
  4. Marti, jsem ráda, že už se cítíš líp a jsi spokojenější i s pohledem do zrcadla. Bude to jen a jen lepší, neboj. Dokážu si ten šok ,,snad" představit. Když jsem před třemi lety jela za synem do nemocnice, taky jsem byla v šoku, čekala jsem rány v obličeji, ale realita mě dohnala k slzám. Ale teď je vše v pořádku a nebýt Tvého příspěvku, asi bych si na ten den dnes nevzpomněla. Přeji Ti brzké uzdravení!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, děkuji. Já jsem podobný šok jako ty zažila se starší dcerou. Po pádu z koně, tedy spadl kůň a ona zůstala pod ním, taky nevypadala dobře. Už jsem na to ale zapomněla. Je to spoustu let. Moc ti děkuji a přeji hezké dny. M.

      Vymazat
  5. Marti, je vidět, že už je relativně dobře, když píšeš prima články a máš i fotky, ty nemůžeš číst a já sedět a začíná mě honit čas s jarními čepicemi :), jinak maličkosti nejvíce potěší a Justýnka je borec nakonec :))). Uzdravuj se a krásni ať máš pusinku jako miminko :))) Maryša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maryško, už je to o hodně lepší. Ale taky se mi špatně sedí a večer mám ještě docela bolesti, ale jde to kupředu. Proč nemůžeš sedět? Co je ti? M.

      Vymazat
  6. Marti, moje záda a levá kyčel stávkují a moc se se mnou nemazlí, je to po tom zánětu, který mě proběhnul tělem, tak teď mě bolí a nemůžu chodit kyčel a druhý den jsem pro změnu baletka, která nemůže na záda, no letošní zima je poněkud rozmarná :))), jo ale můžu si gratulovat, letos jsem ani jednou neupadla, jinak to ovládám - jak dlouhá - tak placatá - :))) Maryša :)))

    OdpovědětVymazat
  7. Marti ty jsi neuvěřitelná.... čtu tady co se stalo..a musím o příspěvek dále... čtu a najednou pláču a do toho se šíleně řechtám...omlouvám se... ale ty jsi talent...takhle psát když je ti ouvej smekám.. moc mě mrzí co se stalo...ta bolest doufám už je na velkém ústupu a ted už bude jen a jen lépe ♥♥ Měj se Marti jen ♥ZDRAVĚ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, děkuji moc :-). Ano, bolest už je menší, nejhorší je večer. Přes den ještě trochu polehávám, ale už se snažím vrátit do normálního života.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.