"kdyby sis o tom něco přečetl"

a já dodávám ještě slůvko nejdřív.
O diskuzích ve formě komentářů, kde jsou vynášeny rychlé soudy a všichni všechno vědí bez doložení fakt, už jsem tady psala. Článek, který rozebírá toto téma, se mi fakt líbil a rozebral záležitost tak, jak bych to nedokázala, i když si to dávno myslím.
Obzvlášť v této koronavirové době mě zaráží, jak spoustu lidí přesně ví, co je špatné a co dobré bez doložení zdroje, nějakých fakt či analýz. Na prvním místě je názor, a pak se možná budou dohledávat fakta. 
Anebo taky ne. 

Budeme prosazovat svůj názor za každou cenu, aniž jsme v některých případech článek, pod kterým píšeme komentáře, vůbec četli. Tohle mě tedy celkem dost vytáčí, ale to už jsem tady psala.
Článek nabádá, abychom si vzali příklad z vědců, ale to už je moc práce a hledání. Po hledání by se mohlo stát, že bychom názor změnili. A je to tak správné, pod tíhou důkazů či rozborů občas skoro každý změní svůj názor.
Tak ať tady jen neplkám a neopakuji, co už jsem psala, cituji z článku: 

"Cílem vědecké metody je zajistit, abyste si nemysleli, že víte něco, co ve skutečnosti nevíte."

Robert Pirsig spisovatel a filosof

Závěr článku pro netrpělivé

Pokud nechcete nebo nepotřebujete číst, proč je diskuze obtížná, tady máte rovnou závěr článku. Tři kroky, jak dohadování – nejen o covidu-19 – výrazně zlepšit.

1. Buďte skeptičtí vůči sobě samým –  je možné, že se řídíte svými dojmy, nikoli fakty. Pamatujte, že vyhledávat musíte nejen data, která potvrzují váš názor. Měli byste zkusit vyhledat i data, která váš názor vyvracejí. Pozor na dvojí metr, kdy vše, co podporuje váš názor, nekriticky přijímáte, zatímco to, co do vašeho názoru nezapadá, rozebíráte a rozporujete.
2. Hledejte skutečnost a buďte připraveni změnit názor – pokud je vaším cílem přesvědčit ostatní za každou cenu o svém názoru, jednáte v rozporu s vlastním zájmem. Hledejte, jaká je realita, a nebojte se změnit svůj názor, pokud ten původní realitě neodpovídá. Ostatním pak změnu názoru nevyčítejte, naopak, změna názoru na základě faktů je racionální krok.
3. Odkazujte vždy zdroje svých tvrzení – přesná data, tabulky, studie, výroky. Kdykoli se oháníte něčím konkrétním, podložte to odkazem. A totéž nekompromisně vyžadujte od ostatních. Jinak se nemáte šanci dohodnout, protože se můžete bavit o naprosto odlišných věcech.

Potvrzující zkreslení

Jde o asi nejznámější kognitivní omyl (confirmation bias). Popisuje přirozenou lidskou tendenci věnovat více pozornosti těm informacím, které souhlasí s naším pohledem na svět, a naopak přehlížet ty informace, které tomuto pohledu odporují. Člověk se pak utvrzuje ve svém názoru zdánlivě „objektivními“ zkušenostmi. Ve skutečnosti ale nevidíme celý obraz, protože „nepohodlné“ části nám náš vlastní mozek skrývá.

Jev je známý dávno před tím, než jej začali psychologové a behaviorální ekonomové studovat v druhé polovině 20. století. Britský filosof Francis Bacon si už v roce 1620 všímá, že „Lidé, pokud už si jednou udělají na věc názor, pak ve všem hledají něco, co s tímto názorem souhlasí. A i kdyby existovalo velké množství informací, které jsou vůči jejich přesvědčení protichůdné, člověk je buď přehlíží, nebo najde důvod, proč je odmítnout.“

Konfirmační zkreslení je všudypřítomný omyl, kterému je těžké se vyhnout. Podléhají mu i profesionálové, včetně vědců, lékařů nebo psychiatrů. Ti si třeba při vyšetřování pacientů mohou velmi brzo vytvořit na pacienta názor a další pozorování pak nevědomky přizpůsobují tomuto názoru, zatímco nová data, která jsou s tímto prvotním dojmem v rozporu, mají tendenci ignorovat.

Pod obojí se podepisuji. V poslední době mě fakt zaráží, jak i lidé, které i znám osobně, mají ve všem hned jasno: roušky jsou naprostá blbost a rozhodně vůbec nepomáhají. Myslím, že takhle nepodložená jistota nás naprosto degraduje. Hlavně v situaci, o které pořádně nikdo nic neví a navíc popírat zrovna funkci ochrany ksichtu mi přijde jako naprostý blud. V tomto případě stačí jen selský rozum, aby bylo jasné, že nějaká ochrana tam je. Navíc použití roušek není vůbec žádná novinka a používají se léta a v některých zemích i při běžných nemocech dýchacích cest. Když pro nic jiného, neprskám při kašli, kýchání či rýmě svoje bacily na druhé.

Jo já se tady soustředila jen na tu roušku, protože je zrovna aktuální. Ale témat je samozřejmě víc, a přestože jsou některé mýty vyvráceny i na základě vědeckých zkoumání a podkladů, někdo se prostě drží svého. Jistě každý má právo na svůj vlastní názor, na svůj vlastní život, ovšem pokud se to týká jen jeho a ne jeho okolí. Za všechny případy budu jmenovat například popírání očkování (taky už na blogu byl o tom článek). I v tomto případě se nejedná jen o nás samotné, ale o velké široké okolí. Já vím, že touhle svojí úvahou ničemu nepomůžu, páč si to přečtou jen lidé, kteří budou pravděpodobně souznít s tímto mým názorem, ale já v některých případech musím.

Tak mějte hezký den, i když dnes jsem vám ho svým příspěvkem možná vůbec nenavodila.

P.S. A hrajeme až do neděle. Kdo chce, může se přidat.