čtení po dlouhé době...

Moji kamarádku Báru asi nemusím tady moc představovat, protože jsem o ní na blogu mnohokrát psala a nejen v souvislosti s knihami, které vydala, ale především vám určitě utkvěly naše nevšední cestovatelské a jiné zážitky. 

V jednom případě to vypadalo, že budu muset volat mamce na Moravu, aby nám ustlala. Ale kdybychom nebloudily, tak se nezasmějeme a tenkrát jsme se řehtaly až do bolení břicha. Tentokrát nemám z besedy se čtenáři nic vtipného, protože jsme byly v našem regionu a v tak krátké době se nic zvláštního nestalo, nicméně byla to akce po dvouleté přestávce, tak ji sem dávám. 

Na fotky se můžete podívat u článku Beseda s humorem o hubnutí, o knihách a o životě s regionální autorkou (kanalem.com). 

Já sem dávám jen fotky Báry a některé ani u článku nejsou, na některých se Bára kření, tedy možná na většině, ale mám povolení ke zveřejnění.

Snažila jsem se i trochu Báru pro článek vyzpovídat. Záměrně píšu o snaze, protože, když všechno víte a znáte, protože se scházíme, je velmi těžké vymyslet otázky, které jsem ještě nepoložila či na něž neznám odpověď.

Mějte pohodový den.

Beseda s humorem o hubnutí, o knihách a o životě s regionální autorkou

Marta Dušková

Knihovna v Libiši patřila ve čtvrtek 23. června besedě se spisovatelkou Barborou Walterovou Benešovou, které letos vyšla její sedmá kniha s názvem Úřednice z vigvamu. Je to první díl z připravovaného cyklu Příběhy moderních neandrtálců a pilotním projektem byla kniha Od mamuta k modelce, která do plánované pentalogie nespadá.

Po dvouleté přestávce způsobené covidem je opět možné se potkávat se spisovateli a poslechnout si příběhy z knih přímo z úst autorů. Je to trochu jiný zážitek než čtení knihy, obzvlášť když se autor sám nad knihou usmívá a čte ji pobaveně jako regionální spisovatelka Barbora Walterová Benešová ve čtvrtek. Pasáže z knihy Od mamuta k modelce doplňovala autorka s humorem jí vlastním příběhy a zkušenostmi ze svého několikaměsíčního hubnutí. A protože si dala závazek, že bude zároveň k tomu psát knihu, bylo právě její dokončení hlavním motorem při snaze zhubnout. Vidina toho, že knihu nedopíše, ji postrkovala dál do vytýčeného cíle.

Barbora Walterová Benešová k besedě dodává: „Je samozřejmě nejlepší mít zpětnou vazbu přímo osobně od čtenářů, vidět je, že se smějí tomu, co říkám a čtu. Osobní kontakt je lepší než číst recenze, kdy ani mnohdy nepoznám, jak to ten člověk myslel. Zda je to recenze pozitivní či je to myšleno ironicky“.

Na otázku, zda spisovatelku štvou negativní recenze či komentáře, či zda se na ně už zvykla. odpovídá: „Nezvykla. Pokud je to konstruktivní kritika, tak si řeknu, že ten člověk má vlastně pravdu. Nejdříve vynadám počítači, co si myslí mi tohle psát, pak se uklidním a řeknu si, no dobře beru to. Ale pokud je to jen takový výkřik do tmy, kritika pro kritiku a není uvedený žádný důvod, mně to vadí. No, neumím přijímat kritiku, bohužel, prostě neumím. A nenaučím se to“.

Milým překvapením a zpestřením besedy na závěr bylo nečekané zpovídání spisovatelky dětmi z Dětského rádia Mělník. Sourozenci Doležalovi se role reportérů ujali velmi profesionálně a překvapili v rozhovoru svými originálními otázkami.

Pro Barboru Walterovou Benešovou byl rozhovor milým překvapením, které nečekala. Ocenila dobře připravené otázky, které byly velmi originální a nikdy podobné otázky nedostala. Většinou bývají otázky totožné, ale děti z rádia byly připraveni líp než někteří dospělí. Rozhovor bude možné si poslechnout ve čtvrtek 30. června v Dětské rádio Mělník (webnode.cz).

Dětem z rádia patří poděkování za čtvrteční překvapení. A v neposlední řadě patří velké poděkování za organizaci a uspořádání akce v libišské knihovně Martě Doležalové.

Na závěr příjemného setkání spisovatelka darovala svoji novou knihu i s věnováním čtenářce paní Novákové z Libiše.