Tedy možná jej znáte, já jsem o tomto pradávném zvyku slyšela minulý týden poprvé. Obchůzka Barborek se ke mně dostala náhodou a já začala načítat další informace. Tento zvyk se dodržuje prý někde v jižních Čechách, ale jen velmi málo a snažila jsem se zjistit, jak vznikl. Co jsem zjistila, si můžete přečíst v článku, který vyšel minulý týden. Možná vám tato informace zase rozšíří obzory jako mě. Jediné co pořád u mě platí, je Sokratovo "vím, že nic nevím".
Obchůzka Barborek patří již minulosti, ale v Chodči se tento pradávný zvyk dodržuje
V obci Chodeč u Vysoké patřila sobota 3. prosince tradiční obchůzce Barborek. Večer procházely vesnicí tři tajemné bílé postavy se světýlky, tiše beze slov a kynuly dětem za vraty a okny směrem k zavěšeným punčoškám s nadílkou a pak zase zmizely ve tmě.
Obyvatelé Chodče tento prastarý zvyk stále dodržují a tato zvyklost se zde s přestávkami vždy praktikovala. Barborky byly jedny z první obchůzkových postav českého venkova, které patřily k adventnímu času. Dnes je již vystřídal spíše Mikuláš a Chodeč je jedna z mála vesniček v Čechách, v regionu pravděpodobně jediná, která tento zvyk udržuje. Letos se rolí Barborek zhostily Alena a Maruška Hokešovy a Jitka Králová, ředitelka mělnického muzea.
Svatá Barbora žila podle legendy ve 3. století a stala se jednou z nejpopulárnějších světic středověku. Byla podnětem vzniku lidového obyčeje obchůzek Barborek. V českých zemích obvykle v den před svátkem sv. Barbory, tedy 3. prosince obcházely se závojem přes obličej domy, zkoušely děti z náboženství a modliteb, a nakonec je odměnily cukrovím, bonbóny a ovocem. Ty zlobivé dostaly uhlí a brambory, někdy i metlou. Děti dávaly za okno punčochu a čekaly, až se ozve zvoneček.
Barbora se narodila v rodině bohatého pohana a nepřítele křesťanství. Otec požadoval, aby svou víru, tedy křesťanství odvolala, nakonec vlastní dceru popravil. Podle legendy ve vězení Barboře uprostřed zimy rozkvetla větvička třešně. Od té doby se udržel zvyk řezání třešňových větviček zvaných barborky, které se dávají do vázy s vodou a měly by do Štědrého dne rozkvést.
Foto Anna Eiseltová
Marti, u nás takto neobchází Barborky, ale Lucky. A to přesně dnes. Taky s plachetkou a svíčkolu.
OdpovědětVymazatMěj pěkný adventní týden. Jitka
Léta jsem si dávala třešňovou větvičku do vázy ale teď už to nedělám, protože nemáme nikde blízko třešeň. Ta stará v loukách uschla a rozpadla se a dřevo z ní si někdo odvezl na topení..tak že třešně nikde na volném místě už nejsou a zahrady se proměnily spíše v parky s jinými druhy dřevin, jen ne s ovocnými stromy . Naši mladí si letos jednu jabloň a jednu višeň zasadili, ale jsou to mladé stromky a z těch se větvičky stříhat nedají.
OdpovědětVymazatMarti mj se moc pěkně
VymazatVija
OdpovědětVymazatJak píšeš Marti, rozšířila jsem si obzory, neznám. Měj hezký den. J
Marti, tak i já si rozšířila obzory. O Luckách jsem četla, ale barborky znám jen ty ve váze ( třešňové větvičky). M.
OdpovědětVymazatMarti,
OdpovědětVymazatkrásná reportáž o sv. Barborce. Když jsem byla malá, taky u nás chodily Barbory.
Dávaly jsme si se sestrou za okno punčochu, jako na Mikuláše a čekaly ,zda je někde uvidíme. Vždycky nám přinesla nějaké dobroty, ovoce a taky třeba cibule, kousek dřeva nebo uhlí. Tento zvyk, i když už bohužel není v kurzu, dodržujeme dodnes.
Jsme asi jediný, nikoho okolo sebe, kdo by něco takového praktikoval ,už neznám. Když byla naše dcera malá, manžel se převlékl za Barboru / přehodil přes sebe prostěradlo a Barbora byla na světě/ vzal si košík ,do kterého jsem připravila malé dárečky vhodné pro její věk. Koukala na Barboru a když se jí manžel zeptal, jestli mu dá dudáka, že už je přeci velká holčička, hned mu ho radši dala. Dostala za to košíček s dárečkama a byla spokojená a na dudáka si už nevzpomněla. Takže se tak zbavila i dudáčka. Moc rádi na to vzpomínáme. Tento zvyk, když už máme vnoučata, i když už dnes nejsou úplně malá a jsou to ,,puberťáci,, přesto dodržujeme dodnes a holky se vždycky moc na Barboru a pak i na Mikuláše těší. Vždycky najdou v balíčku to, co je moc potěší.
Mějte krásné dny a přeji Vám překrásné vánoční svátky a hlavně klid, pohodu a zdraví. Jana
Marti, díky za článek. Barborku ve váze taky nemám, nikdy na to nevzpomenu.
OdpovědětVymazatHezký den
Marti zvyk barborek znám, ale letos je nemám. Jinak je to jedna z tradic, které mám ráda. Přeji ti hezký večer.
OdpovědětVymazatMarti, zdravím. Zvyk obcházení barborek znám, u nás se dodržoval, dávali jsme si punčochy a dostávali většinou ovoce a malou sladkost. Teď už barborky dávám jen do vázy. Krásný den přeju, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Marti, znám obcházení sv. Lucie, ale Barbory ne. Barbory jsem nastříhala z naší višně, uvidíme, co uvidíme...
OdpovědětVymazatMoc zdravím, Helena
Tento zvyk znám, ale jen z dobových dokumentů. U nás se jen stříhala Barborka do vázy.
OdpovědětVymazatMěj se hezky!
Hanka