A vlastně taky den lodiček. Nemylte se. Den mých lodiček dámských.
Včera se sešla větší část naší rodiny, kdo mohl, byl tu. Grilovali jsme, povídali, popíjeli víno a na plameňáka by nedošlo, nebýt toho, že Linda, která si ho u nás odložila snad před 5 lety, jej potřebovala přivést do Prahy zřejmě na nějaké představení. Plameňák hrál v absolventském představení ještě na DAMU a dosud trůnil nahoře na knihovně. Už jsem tady o něm psala v příspěvku, mám pocit, o pokladech. Abychom na něj nezapomněli, musel se sundat a Tereza přišla na zahradu s plameňákem na hlavě a předvedla plameňákův tanec. A děti si taky samozřejmě plameňáka vyzkoušely. Dost jsme se u toho nasmáli.
Jak málo stačí.
Svoji sbírku lodiček a příběh k nim už jsem tady na blog dávala. Taky jsem psala, že si je půjčují vnoučata a já jim to dovoluji. Už se ani neptají, jdou do patra a prostě přijdou v lodičkách. Tak aspoň pár fotek. Vystřídaly včera možná všechny moje lodičky, ale to už jsem nefotila. Tak malá módní přehlídka. Alánek měl pocit, že jako správný model musí mít ještě sluneční brýle.
A babičko, proč už nenosíš ty krásné boty?
Lolinko, vždyť víš, že po úraze babička špatně chodí.
A to už je nosit nebudeš?
No, možná už ne.
Tak to by si mi je mohla všechny dát, jsou moc krásné.
No až do nich dorosteš, tak mohla.
Babi, až mi bude osm?
No to ne, to je brzy. Až ti bude osmnáct.
To ne, tak devět?
Nebudu tady popisovat naše handrkování, bylo to jako na tureckém trhu.
Nakonec snad po dvaceti minutách jsme se dohodly.
Kompromis - čtrnáct.
Já si ale jedny aspoň chci nechat. Já si pak vyberu.
Babi, vezmeš si ty fialové!!!
Já ti je dám zadarmo, tak já si vyberu, které si nechám.
Lola je prima parťák na hádání. Hádáme se z legrace často a obě nás to baví.
Závěr byl, ale já už bych si jedny odnesla dnes, jo? A jedny Alánek.
Ne na to, zlatíčko, zapomeň, babička se bude kochat, dokud ti nebude čtrnáct!!!
Ještě teď se směju.
