sobota 11. dubna 2015

malá i velká přání

Včera odpoledne jsem cestovala z mimořádné porady z Prahy a do toho mi do autobusu volala dcera a začala mi vyjmenovávat celé menu na dnešní oslavu narozenin vnučky a já jsem ji prosila, ať o jídle proboha nemluví, páč jsem se od večera nestihla najíst. V tom na mě začal někdo mluvit. Do té doby jsem si ani nevšimla, že si ke mně někdo přisednul. Moje sousedka vypadala jako babička z pohádky a nabízela mi svoji housku k zahnání hladu:-)
Každý z nás má v životě nějaká přání a tužby, malé či velké. Mám vyzkoušeno, že pokud ta přání nejsou urputná, plní se mi. Tu housku jsem si ale nevzala. Nebudu tady vypisovat vše, co se mi splnilo ať už v osobním či profesním životě, ale když o tom tak přemýšlím, bylo toho dost. Život někdy není jednoduchý, víckrát jsem byla dole než nahoře a snění mám ráda a pomáhá.
Svého času jsme s mým mužem postupně během života měli mimo těch klasických přání zaměřených spíše na duševno i dost přání materialistických. Někdy jsme snili o balkóně u našeho jednoho z prvních bytů. Posléze jsme postupně snili o terase, větší zahradě, garáži a samozřejmě o malém domku. Přáli jsme si vše postupně, ale ne nijak urputně a nebyli jsme zklamáni, když nám naše přání nevycházela. Snění je krásné a ve dvou má úplně jinou dimenzi..
Stalo se, jak už to někdy bývá, že nám spadlo do klína dědictví a nám se na první dobrou povedlo koupit krásný dům, ve vesnici mu bůhví proč říkají vila. Pro nás dva je dost velký, ale když se sejdou všichni, ostatně stačí naše tři děti s partnery, není rozhodně tlačenice a dcera mi řekla, že jí to připadá, že je to náš rodný dům. Asi to tak mělo být.. Ale pozor, teď budu jmenovat dál. Ten dům má balkón, terasu, garáž, zahradu, dvůr a nevím, co ještě? Přáli jsme si však jen vždy jednu věc a někdo nám to nasypal vše najednou. Přišlo nám to vtipné, protože využíváme převážně zahradu, terasa a balkón jsou naprosto nevyužity. Z garáže je dílna, páč auto necháváme vždy na dvoře. Tak nevím, nikdy jsem nebyla náročná a nemusela jsem mít všechno. Ostatně pokud nejsme zdraví a spokojení, jsou nám hmotné statky na nic. No nicméně zřejmě toho měl už ten nahoře dost a řekl: dejte těm otravům vše, co si přáli. Jakmile jsme si to po nějaké době uvědomili, přišlo nám to opravdu vtipné. Co teď s tím :-)? Byli jsme spokojení i s málem, takže šťastnější nás majetek rozhodně neučiní, ale jsme tady rádi a rodina a přátelé také, takže to byl asi ten důvod, proč nás to potkalo.
Už když byly děti malé, líbily se mi starožitnosti nebo zkrátka věci, které něco pamatují, ale byla jsem smířena s tím, že na ně nikdy nebudu mít, takže jsem je vždy obdivovala zpovzdálí. Dnes máme starožitný psací stůl, židli, komodu z Paříže, o jejíž směšné pořizovací ceně jsem už psala zde hurá na paříž, ale trošku se nám to vymklo:-) a bohužel jsme na to stejně s mým mužem, to znamená, není nikdo, kdo by nás vracel z oblak na zem. Takže občas vyrazíme do antiku údajně vždy pro nějakou maličkost, stejně jako v Paříži :-) Naposledy jsme jen nakoukli a nic menšího nás nezaujalo než v koutě stojící harmonium. Naprosto zbytečná záležitost, už máme doma piáno, na které hrají naše dospělé děti, když dorazí na návštěvu. Moc se nám líbilo, ale věděli jsme, že takto nepotřebnou věc si nemůžeme dovolit. Už jsem chtěli odkráčet, když nějaký další zájemce začal na harmonium hrát...Krása, ono hraje.
Při odchodu z antiku se jen letmo ptáme na cenu. Cena je překvapivě nízká, ale i tak dost vysoká na náš současný rodinný rozpočet.
Dorazili jsme domů a nezávisle na sobě, no jsme už oba stejně postižení, jsme začali hledat harmonia na netu. Po chvíli jsme si začali sdělovat, že cena byla opravdu nízká, protože mnohem mladší kousky, ne tak pěkně vyřezávané a nehrající se prodávají za dvojnásobek. Abych to zkrátila, volala jsem zoufale dceři, ať nás děti zbaví svéprávnosti, ať si nás dají do občanky, protože to není možné. Zase chceme koupit naprosto nepotřebnou a zbytečnou věc jen proto, že je krásná. Mami, pokud se vám líbí, tak ho kupte, podpoří nás dcera a posléze i ostatní děti. Udělejte si radost.
No a tak je doma a zkouším na něj hrát, tedy hrát, vyluzuji tóny. Je však krásné i se jen na něj dívat, moc mě to obohacuje. Asi na mě dýchá těch jeho prožitých možná sto i více let, nevím přesně a je mi to celkem jedno.
Teď jsme návštěvu antiku na dlouho odložili, protože mi tam opravdu málokdy objevíme něco malého do ruky:-) A máme jen jedno přání. Ať jsme všichni zdraví. Ale myslím si, že té úchylky zachraňovat staré krásné věci a dávat jim nový životní prostor a smysl, se už nezbavíme :-)

8 komentářů:

  1. Pěkně psáno, trochu mi to připomíná náš život a udělali jste dobře♥ Pěkný víkend Marti

    OdpovědětVymazat
  2. krásně napsané... i já si sním..a občas se i něco splní..a když ne, nevadí, i tak je život krásný.

    OdpovědětVymazat
  3. MARTI, OPĚT ÚŽASNÝ ČLÁNEK( moc ráda Tě čtu:o) ), Musím napsat, že i já jsem schopná zakládat sbírky ze starých věcí..miluju všechny věci s příběhy a historií a už ani nemůžu koukat na aukro a jiné stránky s nedejbože něčím, co by mě zaujalo:o)..Byl by hřích harmonium tam nechat..Moji rodiče kdysi zakopali pod kuchyni několikero starých hmoždířů a hrací ruské ikony z dob před 1. světovou válkou a já už mnohokrát měla chuť začít kopat:o)..jen nevíme přesně místo a mohli bychom podkopat celý dům:o))..Měj se krásně a užívej si všeho, co ti život nabízí...Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, moc Ti děkuji. Také já chodím ráda k Tobě na Tvůj blog. A vidím, že mě chápeš, taky už jsem musela omezit brouzdání po netu v tomto směru a na aukro už vůbec nechodím hahaha :-) Byla jsem tam naposledy, když jsem sháněla ten psací stůl, jak jsem o něm psala. No to je škoda, že to nemůžeš vykopat. Přeji Ti také vše dobré a doufám, že ve sklípku sis to užila. No určitě o tom napíšeš. M.

      Vymazat
  4. To je krásný příběh....ano ---sny jsou od toho aby se plnily--a umět si přát aby se splnili je velké umění a já se to stále učím.. a když se podívám dozadu tak se mě jich hodně moc splnilo a to většinou těch na kterých jsem tolik nelpěla a opravdu si je jen přála--na ty na které tlačím né a né přijít :o)) Přečetla jsem úžasnou knížku Tajemství a ty jsi mě ted připoměla---že bych se do ní měla ponořit zase znovu :o)
    Máš úžasné děti že tě takhle postrčily a doma ted máte další sen ....
    Měj se moc hezky.
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, moc děkuji za hezký komentář. Vidím, že to cítíš stejně, ano je to tak, když si něco přeji opravdu moc, nejde to. Musí to být zlehka. A děti mi jen vrátily to, kdy jsem je postrkávala já :-)) Role se někdy obrátí a jsem ráda, že jsme si s nimi navzájem oporou.
      Knihu neznám. Musím si ji přečíst. Měj se hezky a hezký večer. M.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.