Lolinčina Zoo aneb pátek blázni mají svátek

Měla jsem velmi hektický týden.
Plný schůzek a jednání a  byla jsem fakt úspěšná, ale úspěch je relativní a po těch neúspěšných dnech či vlastně týdnech jsem si to zasloužila.
Ale dnešní pátek byl tedy opravdu velmi výživný.
Nemohu prozradit služební tajemství, ale jednu velkou chybu či úlet na na sebe prásknu.
Je mi líto, že nemohu být úplně konkrétně, ale snad to bude k pochopení a smíchu i tak.
Pátek velmi brzo ráno s rychlým kafem, kterě nedokázalo tak rychle rozjet moji inteligenci naplno.
Kafe totiž k rannímu rozjezdu potřebuji, páč po ránu mám vypadlý mozek a chvíli trvá, než mi kofein IQ zvýší.
Takže tentokrát to kafe nestihlo, ale na druhé straně to bylo podobné.
Podepisuji velmi brzy ráno obchod na celý rok a klient, nutno podotknout, že si klienta velmi vážím a on nepotřebuje k rozjezdu svého IQ ani kafe, s podpisem trochu váhá a já se ptám proč.
Nic, jen musím dát ještě razítko.
Po té hovoříme o další spolupráci v novém roce a po několika minutách se klient vrátí ke smlouvě s provoláním: už vím, co je špatně, to není moje smlouva.
Omylem jsem dala smlouvu pro někoho jiného, takže vše napravuji a předávám tu správnou.
Trochu mě omlouvá, že pan ředitel, velmi inteligentní pán, ale panebože je pátek brzo ráno, podepsal smlouvu pod ženským jménem jednatelky společnosti, kterou jsem na smlouvě uvedla.
Ale opět prodlužuji život celé redakci, páč moje chyba, kterou s divadlem odvyprávím, je důvodem k velkému veselí..
Den pokračuje nadále velmi hekticky.
Už je večer a my jdeme s mým mužem se sklenkou vína na zahradu, abychom si odbyli svůj hřích a v mrazu si vychutnali cigárko.
Kolegyně pro mě ráno jela až domů, aby mě odvezla na ranní jednání, a když jsme popíjeli francouzské kafe, které umím prý tak dobře jen já, samozřejmě venku na cigárku, musela jsem si rychle ještě odskočit:
Kolegyně a má dobrá přítelkyně se nudila a vytvořila mi svojí ne zrovna malou nožkou ve sněhu u sezení na zahradě srdíčko.
Ok, hezký.
Večer, když jsme na zahradě seděli s mým mužem, najednou vidím, jak můj muž mlčky vstává a stojí rozpačitě nad kresbou, která po celém dni už vypadá spíše jako zadní pozadí trochu rozložité ženy, no jedno kilo hezcí než druhé, tedy torzo srdce a rozpačitě přemýšlí.
Ale já bohužel anebo bohudík umím číst myšlenky, i když to fakt nechci, takže hned dím:
buď v klidu, to je srdce, které vytvořila ráno nudící se Bára.
Panebože, já jsem se lek´, že jsem asi schizofrenik, a že ani nevím, co jsem to tady dnes vytvořil, že jsem musel být opilej, když jsem chodil okolo jako - Pešek chodí okolo, nedívej se na něho.
Ale bláznivý pátek nekončí.
Naše dcera po emailu pro celou rodinu vyhlásí soutěž tedy spíše kvíz "Poznej zvíře podle Lolinky".
Soutěže jsem ve svém pracovním životě vymýšlela pořád a vlastně to někdy dělám dosud, ale proto nikdy nesoutěžím.
Tedy až do dneška.
Nevím, co mě vyprovokovalo, páč výherce má mít nějakou cenu, ale doteď nevím, co to vlastně je :-)
Je pravda, že na to, že jsem ve středu Lolinku hlídala a hrály jsme si se zvířátky, to nebyla výhra, na kterou bych mohla být pyšná, páč jsem si měla názvy zvířátek pamatovat.
Ale bylo to těžké a na doporučení dcery jsem si říkala názvy nahlas a soupeřila velmi tvrdě se synem v tramvaji (lidi v tramvaji se už na mě dívají divně).
Panebože nejdu přes mrtvoly, ale dnes bych šla.
Je to sice moje dítě, vždy jsem všechny svoje děti  nechala vyhrát.
Ale dnes?
Je dospělý, chci být silný soupeř a nevím proč, ale vítěz chci být já!.
Že by ten divnej pátek?.
Chtěla jsem fakt vyhrát, ne pro cenu, která stejně žádná nebude a klidně ji věnuju, ale nějak jsem dnes musela soutěžit a soutěž byla těžká, no uznejte sami:

Poznej zvíře podle Lolinky:
1) ťapiša
2) pupiši
3) šáky
4) kópín
5) chu
6) bibla
7) biba
8) ngajiči
9) ngoša
10) tájinku

a správná odpověď?

1) ťapiša - žirafa
2) pupiši - opice
3) šáky - ptáček
4) kópín - delfín
5) chu - hroch
6) bibla - zebra
7) biba - medvěd nebo ryba
8) ngajiči - koníček
9) ngoša - kočka
10) tájinku - dinosaurus (nebo nosorožec)

No uznejte sami, vlastně to bylo jednoduchý.
Děti slyší jinak než my.
Měla jsem být ve výhodě, páč ve středu, kdy jsem hlídala, jsme všechna zvířátka ze seznamu vyndávaly s Lolinkou  z krabice a pojmenovávaly. 
Psst, můj syn to ještě neví.
No příště si musím vše psát.
No, vyhrála jsem proti synovi 6 ku 5, ale cena byla za polovinu uhodnutých zvířátek, takže jsme vyhráli oba. 
Francie (tedy dcera ve Francii) nebyla on line, páč naše režisérka by se svou představivostí asi vyhrála.
No hurá! Dnes jsem to já.
A ještě něco k dobru.
"Lolinko, řekni OKO."
"Koko."
"Řekni O."
"O"
"KO"
"KO"
"OKO!"
"KOKO!"

Přeju vám všem dobré pátky s kafem plným kofeinu a  s vysokým IQ.