zakázané území podruhé

Věta Děti do kavárny nepatří, která proběhla v uplynulých dnech médii, mě přinutila se k tématu zakázané území opět vrátit, přestože mám pocit, že svůj názor jsem již napsala.
Spoustu kaváren ruší dětské koutky, protože prý děti do kaváren nepatří a ruší ostatní hosty. Samozřejmě rozhodnutí instalování dětského koutku v kavárně je na rozhodnutí majitele kavárny a těžko někdo může chtít něco jiného.
Jen se mi najednou zdá, že po zavedení dětských koutků v kavárnách se zvedá vlna nevysvětlitelného odporu, jako kdyby děti byly něco zvláštního, jiný živočišný druh, který snad není součástí našeho života a toto téma se dostalo na žebříček sledovanosti pomalu jako téma uprchlíků.
Říkám si proč.
V poslední době mám pocit, že jsme značně netolerantní a vadí nám téměř vše. Nevěřím, že by platilo obecně, že děti jsou nezvladatelné, jenom vřeští a ruší ostatní. Jistě děti jsou v období vzdoru, začínají si uvědomovat svoji osobnost, takže se může stát, že se některé hodí na zem a vztekají se, ale nevěřím, že by to byl standard a navíc i to je život.
Vyčleňovat pro děti prostředí, ve kterém být mohou a kde ne, si myslím, je krátkozraké. Naopak tím, že se pohybují ve světě dospělých, jim může přinést jen užitek a časem se naučí ve světě dospělých snáze orientovat.
Děti mají prožívat vše s dospělými, aby je svět nezaskočil.
My jsme naše tři děti k údivu našeho okolí neodkládaly ani, když jsme malovali byt. Děti milovaly provizorní obědy na zemi na stupínku, páč jinde se nedalo a byly účastny veškerého dění života a vždy jsme vše zvládli.
Já jsem s dětmi do klasických kaváren nechodila, páč v té době ani moc nebyly. Nahrazovali jsme si to návštěvou cukráren, kam v té době také spíše chodili po nedělním obědě dospělí, protože jim to nahrazovalo ty chybějící kavárny.
Chodili jsme s malými dětmi do galerií, na výstavy a nepamatuji si, že by nám nějaké prostředí připadalo nevhodné. Vše je na rozhodnutí rodičů a dle mého názoru čím dříve se naučí dítě pohybovat v různém prostředí, tím pro něj lépe. Skleníková výchova či určitá sterilnost připraví dítěti krušné chvíle v budoucím životě.
Takže za mě - dítě do kavárny patří.
Dítě samozřejmě nevydrží delší dobu na jednom místě, ale myslím, že na vypití kávy a popovídání to stačí. A většina maminek chce, aby se děti v tomto světě trochu chaotickém vyznaly a k tomu patří i návštěva kavárny či poobědvat v restauraci i s malým dítětem.
Vím, že se mě nyní toto téma už netýká osobně, nicméně mě přinutilo se zamyslet.
Pokud maminka bude chtít dítě do kavárny vzít, nezabrání jí v tom pravděpodobně ani zrušení dětského koutku. Život je dnes někde jinde a myslím, že by se děti měly ve světě dospělých pohybovat od malinka, usnadní jim to později život.
Nehledě na to, že některé maminky a myslím, že jich je velký počet, na mateřské dovolené pracují např. prostřednictvím blogu apod. a je příjemnější si dohodnout schůzky na neutrální půdě než doma, kde je nutné někdy odkopat haldy hraček, kostek, autíček, aby bylo možno otevřít vchodové dveře.
A i kdybyste se snažili nakrásně uklidit, než návštěva dorazí, pořádek neudržíte. Je tedy lépe přijít do příjemného prostředí kavárny, která je přímo k tomuto účelu určená.
Anebo si chcete jen tak s dětmi na chvíli odpočinout po absolvování turné po nákupech nezbytných pro neustálé doplňování garderóby malých dětí a zahřát se teplou kávou. Na chvíli si odskočit do světa dospělých, protože být pořád jen s dětmi není dobré ani pro jednu stranu.
Takže zakončím slovy naší Lolinky. Děti do kavárny "mimoše" patří.
Slovo mimoše znamená vyjímečně ale protože Lolince se to slovo líbí, používá jej v úplně jiném významu. Mimoše chce džus a to desetkrát za den, mimoše se chce dívat na pohádky, opět několikrát za den a mimoše půjčí nějakou hračku Alánkovi.
Takže já se také přidávám a děti do kavárny "mimoše" patří.