sobota 18. června 2016

jsou věci mezi nebem a zemí...

náš rozkvétající růžový keř jen jako ilustrační foto
které nikdy nepochopím.
Jen je pokorně přijímám a neřeším. Nechci je ani rozebírat.
Ale některé stojí za zaznamenání.
Tento příběh tedy určitě.
Není to moje fabulace.
Tato zvláštní a trochu záhadná věc se stala včera mému muži a on mi večer u vína odvyprávěl.
A dnes povyprávím já vám.
Na jedné z autobusových zastávek stojí paní v letech, tak 85-90 obtěžkána dvěma velmi objemnými nákupními taškami tolik těžkými pro tak křehkou osobu..
Nějaký muž pomáhá paní do autobusu a podivuje se, proč tak velký a těžký nákup.
Odpověď rozesměje část autobusu i mého muže: jsem tady už hodinu, protože předešlý autobus, než jsem se k němu dobelhala, mi ujel před nosem a byla jsem tady zmrzlá jak hovno, tak jsem šla znovu nakoupit.
Pán usazuje paní s taškami do autobusu blízko mého muže.
Můj muž, tedy řidič se obrací na paní s dotazem, kam že to bude.
Paní odpovídá otázkou: Vy jste z Cítova, že?
Do Cítova teď nejedu, jedu na druhou stranu.
No já do Cítova nechci, ale Vy jste z Cítova, že jo?
Ano, odpovídá můj muž a pomyslí si, že jej paní asi zná.
Paní pokračuje v rozpravě..
No já jsem v Cítově znala v sedmdesátých letech jednoho člověka, který je Vám strašně podobný, celý Vy. To musel být Váš děda.
Ne, to musí být omyl. Bydlíme v Cítově teprve něco přes tři roky a žádné příbuzné tady nemám a nikdy jsem neměl. Náš rod se vyskytoval kolem Příbrami a já jsem z Prahy.
Paní však trvá na svém, ne to není možné ta podoba. Kdybych si jen vzpomněla, jak se jmenoval....
Paní s taškami je v cíli a když vystupuje, rychle ještě zvolá.
Už vím to jméno! Jmenoval se Dušek.
Můj muž překvapeně odpovídá: Já jsem Dušek.
Autobus se pomalu rozjíždí.
Cestující na sedadle blízko mého muže dí s úsměvem: to jste to paní nandal s tím jménem.
Já jsem ale opravdu Dušek.
Podívejte se na jízdenku, tam máte jméno řidiče....

16 komentářů:

  1. Napadá mě spousta věcí, proč se to stalo a proč k tomu došlo.
    1. Paní měla Alzheimera, plete si dny a roky a už ji jednou tvůj muž vezl a řekl, že je z Cítova a jen si to popletla. A jestli má tvůj muž paměť jako ty, nic si nepamatuje.
    pak je varianta 2. že je to skutečně pravda a začala bych v kronikách Cítova pátrat, kde bydleli Duškové. Možná nějaká vyšší síla přisoudila váš dům zpátky do rodiny... aha... a pak bych bez váhání rozebrala strop v kuchyni... To je znamení :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsme se dozvěděli, že tady kdysi nějací Duškové byli, což není nic divného, protože zrovna příjmení Dušek je docela rozšířené. Zarážející spíše je ta podoba. Pavlův rod má totiž naprosto charakteristické rysy. Podle fotek jsem bezpečně poznala pradědečka a dědečka, i když jsem je už nepoznala a Pavlův táta jakbysmet a toho jsem už znala. Zkrátka všichni chlapy v tomto rodě a i bráchové Pavlova táty si byli velmi podobní, ale mysleli jsme si, že v tomto kraji nikdo nežil. No kdo ví, proč jsme se tady usadili vlastně my :-)

      Vymazat
  2. To je znameni!!!! To bych rozhdone prozkoumala ! Neco na tom urcite bude....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, koukám taky ranní ptáče :-) No ale s dětmi to jinak nejde, že jo? Určitě popátráme, ale byli jsme trochu v šoku. Hezkou neděli.

      Vymazat
  3. Milá Slunečnice, já se taky tak trochu podvědomě bráním věřit, že se některé věci a lidé propojují.. Tady bych se přikláněla k nějaké rodové vazbě. No a ta podoba mužů v rodině + ta paní .))) .. Mi se stala taková zvláštní příhoda s úplně cizími lidmi /možná :)/ .. kdysi dávno jsme koupili chalupu na horách, tehdy ještě na inzerát, 60 km od našeho bydliště. Tak nějak se stalo, že původní majitelky k nám na tu chalupu občas jezdily na návštěvu, vykali jsme si, ale vždy si tak nějak popovídali, co je nového.. a pak se naše adresy začaly proplétat.. Dcera býv majitelů dospěla a nastěhovala se do vchodu v domě mé nejlepší kamarádky, takže mě vždy pěkně zdrbly :)) v dobrém.. a později po cca dalších 10 letech se nastěhovala na vesnici, ve které bydlím - do naší ulice o jeden domek vedle. Když jsem ji viděla, na zahradě a zavolala na ni, tak by se v nás obou krve nedořezal.. Podotýkám, že akční rádius je dohromady 70km... Je to náhoda? nebo se k sobě máme nějakým způsobem bydlištěm vracet? Zdraví Lenka /kočka .. Hezké dny Vám, Vaší rodině a i Justýnce Mnˇau

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leni, ano taky na to věřím. Věřím také na telepatii, tu jsem si v životě několikrát ověřila a na intuici (už jsem o tom někdy tady psala), i když je pravda, že ne vždy ji poslechnu a většinou se mi to vymstí. Některé věci se rozhodně dějí z nějakého důvodu. Hezké dny Také Vám. M.

      Vymazat
    2. A pani vystúpila a zrazu zmizla, ako v rozprávke. Dakedy sa stávajú fakt strašidelné veci. Jedna moja známa ochorela. Dosť vážne. Ako sa prechádzala v nemocnici išla oproti nej iná pani, infúziu si tlačila pri sebe. Pozrela sa na moju známu a vraví jej. Našli ste na smetisti biely hrnček. Ten hrnček vám priniesol nešťastie a teraz chorobu . vyhoďte ho. Vyhodili ho a vyliečila sa. Mne to porozprávala moja dobra kamoska susedka tej pani. Nedalo mi to a keď som ju stretla tak som sa spýtala cije to pravda. Že áno. Od vtedy sú aj s manzelom velmi nabozni, dali sa pokrstiť hoci už mali cca 50 rokov. A prečo ta vestica je chorá? Zevraj ju niekto preklial a sama sebe nevie pomôcť. Z toho mi vychádza, že nenosit domov veci ktoré nájdete. Možno nejaké osobné veci.

      Vymazat
    3. Zitko, ano vypadá to jako v pohádce a někdy se opravdu stávají věci, které nechápeme. Měj se hezky. M.

      Vymazat
  4. Marti, rodové znaky jsou neklamné, připomíná mě to pohádku " Kopretina pro zámeckou paní ", kdy starý rytíř po 400 letech poznal kluka Janka, myslím si, že je to reálné. Třeba tam též někdo z rodu Tvého muže bydlel. Musíš to rozluštit. Pěkný večer, když jsi to ráno psala, už jsme byli na chaloupce. Oprava dokončena, a můžeme znovu našetřit na další práci :) Maryša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maryško, vidíš, na tu pohádku jsem zapomněla. Zkusíme popátrat, jen moc příbuzenstva od mého muže nežije, ani jeho táta. Není moc koho se ptát, tak uvidíme. No, to je dobrej pocit po dobře vykonané práci viď? Budete to mít hezký, ale kolem domu je furt co dělat, to znám. Taky Ti přeji hezký večer. M.

      Vymazat
  5. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze :-)
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Ivanko, miluju píseň Život je jen náhoda, i když v tomto případě, to asi o tom není :-)

      Vymazat
  6. Ahoj Martinko, pěkný příběh Tvůj i příběhy ostatních v komentářích. Mám někdy pocit, že věci se nedějí bez příčiny a že různí lidé nám přichází do cesty právě v okamžik, kdy se tak stát mělo a mají nám třeba jen ukázat směr, nebo nám i s něčím pomoci. I já měla pár "náhodných" setkání, o kterých si myslím, že tak úplně náhoda nebyly. Prostě to tak mělo být. Jsou věci mezi nebem a zemí....... :)..... Sandra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Sandro, díky za komentář a rozhodně s tebou souhlasím. M.

      Vymazat
  7. Nečítala pani tiez meno sofera na listku? Inak Vas blog citam uz cele popoludnie. Velmi zaujimave citanie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten lístek je velmi malý a aní já jsem půl roku nevěděla, přestože jezdím ne sice s mým mužem ale se stejnou společností docela často, že tam jméno řidiče je, dokud mi to můj muž neřekl. A paní byla už ve velmi zralém věku a těžko by to jen tak přečetla.
      Jinak moc mě těší, že jste vydržela tak dlouho číst můj blog a jsem ráda, že vás bavil. Přeji hezké dny.

      Vymazat