sobota 5. listopadu 2016

jako výkřiky ze tmy


Některé věty, které mimoděk zaslechnu, mi připadají jako výkřiky ze tmy.
Neznám příběh.
A myslím, že ten příběh ani většinou nechci znát.
Jedna věta mě pronásleduje už několik týdnů.
Bůhví, proč ji nemůžu dostat z hlavy.
Několik dní za sebou jsem u počítače zaslechla vzdáleně větu z televize.
Byla to reklama na nějaký bulvární či "slepičí" časopis, který já si pravděpodobně nikdy nepřečtu.
Ale ta věta?!
Vlastně dvě: Náš syn se oženil a teď poslouchá jen svou ženu. Zklamal nás.
Slovo poslouchat spojené s dospělým člověkem mně přijde přinejmenším zvláštní.
Slovo poslouchat mám spojeno s vojákem z povolání, poslouchá podřízený nadřízeného - ne bezpodmínečně...
Ale dospělé dítě?
Zřejmě je zde zaměněno slovo naslouchat a to je něco jiného.
Ale to je v pořádku, pokud změníme předmět našeho zájmu z rodičů na partnera, naše vztahy se logicky změní a je to tak, jak to má být.
Nemylte se, nekritizuji, není to moje věc a ani můj život, jen ta věta mě přiměla k přemýšlení o věcech, nad kterými se normálně nezamýšlím a ani je neřeším. Nepřijdou mi vůbec na mysl.
Neumím si představit, že by naše tři svobodné, nemyslím stavem, dospělé děti někoho poslouchaly.
Mají svůj vlastní životní postoj, a pokud se potřebují s někým poradit, tak to udělají.
Ale někoho poslouchat?
Pravidel, která je nutné v životě dodržovat, je i tak dost a sebevědomý člověk přece nečeká na něčí příkazy.
Život máme jenom jeden a je jen náš.
A ještě jsem přemýšlela, co by moje děti musely provést, aby mě zklamaly.
Fakt nevím.
Nic mi nepřijde dostatečně důležité, pokud bych ten pocit měla, cítila bych, že je to moje vina, cítila bych se provinile.
Ne proto, že bych si myslela, že jsem je špatně vychovala.
Na vývoji člověka se dle mého soudu výchova podílí jen jednou třetinou, další je prostředí, kde člověk vyrůstá a které jej ovlivňuje a v neposlední řadě jsou to geny. 
To negativní i pozitivní dědictví, které si každý z nás nese a teprve, až se naučí znát sám sebe, může trochu s tím negativním pracovat.
Cítila bych se vinna, že své děti neznám.
No, stačila jedna divná věta a ...
Některé věci mě prostě rozčilují, jakoukoliv nespravedlnost, netoleranci nesnáším a už to asi nikdy nebude jiné.
Ale říkám, neznám příběh, možná je vše úplně jinak.
Ale některé věty jsou až paralyzující.
No prostě výkřiky ze tmy.
A tak, milý deníčku, musela jsem se z toho vypsat.
Vlastně k dnešnímu zamyšlení mě přiměl tento úžasný reklamní slogan na obálce časopisu 
"Porod je jako milování".
Další úžasná věta.
Ten rozhovor s porodní asistentkou paní Königsmarkovou jsem si ale přečetla (ne celý, byl dlouhý) a ta věta byla vytržena z kontextu.
Cituji:  Rodit umí všechny ženy. Porod je totiž podobný jak milování a to nás taky nikdo na kurzech neučí.
S uvedenou dámou, všichni asi znáte tento příběh, rozhodně nechci polemizovat a už vůbec ne na blogu. V mnohém s ní nesouhlasím a o domácích porodech si myslím své, jen jsem zde uvedla větu z rozhovoru jako příklad.
Porod je jako milování je pro mě po třech porodech také jako výkřik ze tmy.
Ale každý má právo na svůj názor.
Některé smysluplné věty jdou s námi po staletí jako citáty.
A některá věta naznačí možná celý příběh, aniž sama přežije pár dní.

Pod čarou:
P.S. Ještě se musím k něčemu vyjádřit, i když to nesouvisí s dnešním tématem, a jak jsem napsala, nechci tady polemizovat.
V rozhovoru je mimo jiné uvedeno, že strach z porodu je vždy podmíněn nějakým traumatem z minulosti, a jako příklad uvedeno znásilnění apod.
No, můj strach z porodu byl čistý strach z bolesti a z toho, aby vše dobře dopadlo.
Vše ostatní bylo v té chvíli naprosto nepodstatné.

8 komentářů:

  1. Milá Slunečnice, chvíli jsem si myslela, že z technických důvodů nejdou psát komentáře ! no toto? A tak se tohoto úkolu ujímám, coby stálý dopisovatel... Nejdřív při prvním přečtení jsem se lekla, cožéééé TEN vtipný syn, poslouchá manželku??? Při druhém čtení jsem pochopila. Myslím, že pohled na vytržené věty z kontextu může být dvojí ..První, kdy zachytíte to podstatné... a omáčku už netřeba, nepomáhá slyšet .. Jste vážně nemocný .. ale vy to zvládnete. A druhý, kdy je důležité slyšet jen to kolem... Jsi silný, miluju tě a zvládneme to spolu, udělám všechno, co je v mých silách...máš vážnou nemoc... A tak to uzavírám... je důležité poslouchat to důležité, a hlavně vybrat to podstatné, aspoň pro danou chvíli. A pak jsou ještě situace, kdy na nás mluví lidé, kteří nemají co říct, a tam bych už raději nevytrhávala z kontextu nic...:))) a trpěla hluchotou. Hezký den Lenka/kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leni, díky za tvůj komentář. Ano, máš pravdu s těmi větami. Ale věta o které jsem psala, byla tak jednoznačná, že ji podle mě nejde vykládat ani jinak. Nemusela jsem se jí zabývat vůbec, ale nemohla jsem si pomoct. Já už se nyní většinou, podotýkám většinou, pohybuji mezi lidmi, kteří mi mají co říct. Nevím, jestli je to proto, že člověk v určitém věku už selektuje a vybírá si lidi, se kterými souzní a stojí za to trávit s nimi čas anebo proto, že ty ostatní nevnímám. A moc děkuji za tvůj názor, už jsem se bála, že mi ho nikdo tentokrát ani neřekne :-) Měj se hezky. M.

      Vymazat
  2. Náš syn se oženil a teď poslouchá svou ženu... to snad napsala opičí matka.?Přece v životě musí novomanželé najít svůj způsob soužití a nemyslím,že je to tak,jak to navenek vypadá.Manželství se ve škole neučí,musí si každý najít svou cestu i když je to někdy boj..:-D A věty vytržené z kontextu,to mají v oblibě naši bulvární novináři.Někdy kouknu ve stánku,co tím chtěl autor říci a nestačím se divit.To mne akorád nadnese a položím časopis zpět,ať si to koupí někdo jiný.JÁ NÉ!!!
    a včera jsem se koukla ne hezký film..Teorie tygra..tam je matriarchát jako vyšitý. tady..https://www.youtube.com/watch?v=_mxpL9U4ub8
    Hezký večer
    Daška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Daško, mluvíš mi z duše. Ano, opičí matka, líp bych to neřekla. A každý si píšeme svůj vlastní příběh. Na film už jsem četla recenze, ale ještě neviděla. I tobě hezký večer. M.

      Vymazat
  3. hezky napsané 💗 Krásný den Marti

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji. Potěšilo mě to.
      Já ovšem nemohu zapomenout na tvoje nádherné vločky. Možná je zkusím, ale začínám háčkovat po čtvrt století a tyto krásné něžné titěrnosti jsem neháčkovala nikdy, tak uvidím. Hezký den.

      Vymazat
  4. Marti, krásně vypsané, naše dcery se též vdaly a poslouchají své muže, ale to patří k partnerskému soužití, je to normal stav, nechápu tyto ženy - matky, které své děti chtějí pořád ovládat, no pak zůstávají samotné, nepochopené. Zažila jsem to na vlastní kůži, tak vím o čem to je. Maryša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maryško, děkuji za tvůj názor a souhlasím. Ale hlavně si myslím, že ovládat někoho není dobré ani pro jednu stranu. No to nemáš tedy moc dobrou zkušenost. Hezký večer.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.