čtvrtek 7. prosince 2017

upravená tradice

Dnešní téma blogu není horkým tématem, trochu vychladlo,  ale vlastně psát mě napadlo teprve až s prvními články, komentáři a debatami, které občas někde vypluly na internetu. Zkrátka až po Mikuláši.
Sice jsme s dcerou vedly před týdnem na toto téma debatu, ale ta nebyla tím správným impulsem ke psaní.
Vzpomínám si, když byly naše děti malé, jak velmi jsme se vymykali zvyklostem a byli téměř na pranýři celého okolí. Tenkrát nebyla jinakost a originalita vítaná, takže naše negativní stanovisko ke strašení čertem a Mikulášem se setkalo téměř s odporem. 
Dokonce k nám asi dvakrát tato skvadra zavítala bez pozvání a mému muži docela trvalo, než vysvětlil důrazně, že ani takto názor nezměníme.
Naše děti se doma s touto tradicí nikdy nesetkaly. Viděly Mikuláše a jeho nezbytný doprovod pouze venku na besídkách a to už nebyly žádná mimina a to stačilo. Nebyla jsem opičí matka, která vychovávala skleníkové děti, ostatně čas mi dal za pravdu, ale některých záležitostí jsem je chtěla uchránit.
Ano, přiznávám, některé děti jsou pravděpodobně bez následků po absolvování těchto výchovných metod, ale ze svého okolí znám i opak. Vždy záleží samozřejmě na tom, kdo tyto nadpřirozené bytosti předvádí, ale doma, kde mají mít děti pocit bezpečí, jsme je nikdy nechtěli.
Až vlastně dnes mi dávají psychologové za pravdu a dnes se spoustu rodičů, nejen moje dcera, chová jako já tenkrát. Strašení malých dětí čertem či jinými nadpřirozenými bytostmi jsem zkrátka neuznávala a používat je jako součást výchovy a či dokonce jako trest, kde rodiče sami nestačí, mi přijde stejně neúčinné. Ale nikomu neupírám opačný názor, každý podle svého a nezatratit toho s opačným názorem, jako se to stalo kdysi nám.
Já jsem s dětmi vždy koukala z okna a to tajemno kolem Mikuláše úplně stačilo, když jsme slyšeli řinčení řetězů a potom byl najednou pytlík překvapení za oknem.
Jediné strašení, které se na Mikuláše odehrálo, bylo od mého muže a všichni včetně mě si ho pamatujeme dodnes.
Děti už byly velké. Překvapení za oknem jsme dodržovali i tenkrát a tradiční koukání přes okno taky. Najednou se objevila za oknem nějaké velká a strašidelná hlava, která se hýbala a musím říct, že jsme všichni i já utekli z pokoje se řevem. Nutno podotknout, že jsme bydleli v prvním patře. 
Můj muž dorazil po té domů a my všichni jsme mu sdělovali, co se stalo.
Dlouho jsme o tom mluvili a pořád to byla záhada a tajemství.
Asi po půl roce objevila starší dcera v dílně ve skříni ozdobenou hůl od smetáku s hlavou příšery a všichni jsme pochopili :-) 
Ano, souhlasím, tradice by se měly dodržovat, ale všeho s mírou. Přehnané strašení může poznamenat až do dospělosti a na různé dětské strachy si vzpomenete i ve zralém věku. 
To vím naprosto přesně. Taky mám nějaké kostlivce z dětství ve skříni :-)
Ostatně, kdo máte chuť, přečtěte si článek z odkazu.
Bez některých záležitostí a tradic se v životě klidně obejdeme.
Jediný čert, který smí k nám domů a už s námi žije na čestném místě v galerii, je ten krásný od Haničky.

8 komentářů:

  1. Myslím, že jsem to doma jako dítě měla také tak - čerti s Mikulášem k nám chodili, když jsme byli větší a v té době s nimi chodil již můj (o pět let starší) bratr. Už jsem chápala, že jsou to převlečení lidé. Když jsem měla již dcery, nijak jsme je nestrašili a nechali na nich, zda je chtějí u nás doma nebo ne. Přes koleno jsem nic nelámala. Viděly je také venku nebo za dveřmi, větší pak už chtěly, aby k nám Mikuláš chodil. S vnukem to bylo obdobné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, díky za komentář, mě k napsání přinutily věty jako, on se tak bál, až se počůral a za tím smích, a to mi přišlo děsný a je mi líto takových dětí. Pohodový advent.

      Vymazat
    2. To také nechápu. A když vidím ty dnešní masky Krampus ve školce!

      Vymazat
    3. No, těch se bojím i já a potkat je někde v noci, tak se možná budu počůrávat :-)

      Vymazat
  2. Hezký den,Marti když jsme byly malý, mám ještě dva bratry,tak od sousedů chodili převlečený do kostýmů půjčených z divadla.Čert měl i kopyto a masku jako krampus hrozivou.Já jsem se tenkrát počůrala strachy.Tak to strašení dětí neuznávám a nelíbí se mi.Martina



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, to je přesně to, o čem jsem mluvila, tedy psala. Díky. Hezký den.

      Vymazat
  3. Jako malá se nepamatuji, že by k nám čerti s Mikulášem chodili. Dávala jsem si na okno punčochu a tajně v noci jsem si šla sáhnout, zda tam už Mikuláš byl :-).
    K mým synům Mikuláš s čerty chodili, ale byli to známí, kteří dokázali vytvořit dobrou atmosféru, s čerty byla i legrace. Trochu je to o tom, že se musí odhadnout jaké povahy dítě je. Vnučky taky bez problému Mikulášské návštěvy přežily a i komentovaly, že Mikuláš měl boty jako strejda. Jedině vnuk byl tohoto ušetřen. Nebylo by to dobré k jeho zdravotnímu stavu.Nadílku měl za oknem. Takže já k tomu asi tak.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, to je fajn, když to byli známi a věděla si, jak se zachovají. Měj se krásně a hezký víkend.

      Vymazat