čtvrtek 1. února 2018

jen tak letmo




I když jsem tím městem několikrát projížděla, nepřišlo mi nijak zajímavé a výlet bychom si tam asi nenaplánovali.
Nicméně Roudnice nad Labem se až do března, a pak se uvidí, stává městem naší rehabilitace. 
Toto úžasné soukromé rehabilitační zařízení objevil můj muž už před víc než rokem, když jej odmítli v Mělníku s tím, že mají volno až za tři měsíce. Jsme sice v úplně jiném kraji, ale žijeme na rozhraní, takže to vyjde nastejno. Po čtyřech návštěvách už asi mohu hodnotit a moc se mi líbí rodinný přístup, kde si pamatují, kdo jste a co jste a vítají vás s úsměvem jako staré známé. 
Jezdím sem fakt ráda a těším se.
Jelikož se ve městě budeme objevovat jedenkrát - dvakrát do týdne, 
snažila jsem se trochu rozhlédnout. 
Nebyla to opravdu procházka, ta mi dělá potíže, ale jen letem světem. Při projíždění městem se najednou uprostřed náměstí vedle velmi frekventované silnice nečekaně objeví něco krásného a já se ptám mého muže, co to je. No zámek. Až na pár staveb zde není žádné historické centrum a zámek je uprostřed budov bez nějakého odstupu od běžného všedního života. 
Zdá se mi, že město není až tak nudné, jak to vypadalo na první pohled.
Snad bude možnost v nejbližších týdnech ho poznat víc. 
Na víc jej vnímám pro sebe jako město naděje. Přes skeptiku lékařů jsem se zkrátka rozhodla, že mi rehabilitace pomůže a já na tom budu líp. 
Dnes mám vlastně výročí. Je to přesně rok od nehody.











14 komentářů:

  1. Přes Roudnici projíždíme, když jedeme do Prahy. A v tomto městě se narodil v porodnici můj muž :o), rodiče totiž bydleli v Litoměřicích. Tak je to vlastně jeho rodné město.
    Marti, ať ti rehabilitace pomáhá, moc ti přeji jakékoli i malé zlepšení. Jsi optimistka a to je moc dobře.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, jéé to je náhoda :-) A moc děkuji, optimistka asi taky, ale já věřím i na sílu vůle!

      Vymazat
  2. Podle Tvých fotek mám pocit, že město není až tak nudné. Nikdy jsem tam nebyla, tak to posoudit nemohu, ale to co je na fotkách se mi líbí.
    Ale důležité je, aby Ti rehabilitace pomohla a že se tam cítíš dobře, že máš pocit dobré péče.
    Hezký první den už měsíce února!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, ano tentokrát jsem měla právě ten pocit taky, není nudné. Moc děkuji a hezké dny.

      Vymazat
  3. Slunečnice,
    já třeba v Roudnici také nikdy nebyla!
    Je to zvláštní, jak člověk i díky zdraví objevuje i místa a města, která by třeba nikdy nenavštívil !
    Já tak to objevila více jak před rokem malinkatou vesničku Třemošnici a úžasnou fyzioterapeutku :-)
    Užívala jsem si už samotnou cestu, i když to bylo 45 km, vždy se mi udělalo hned lépe!
    Teď jsem tedy k ní jezdila do Hradce, tam už to není tak poetické, ale jela bych za ní i na Slovensko odkud pochází, protože hlavně jí vděčím za to, že normálně funguji !
    Tak ať i tobě rehabilitace pomůže natolik, že budeš normálně fungovat !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, přesně tak, občas objevíme místa z donucení, která bychom nikdy neobjevili. Ano, já mám pár skvělých lékařů, za kterými jezdím do Prahy a ještě přes celou Prahu, ale jela bych za nimi kamkoliv. Moc děkuju.

      Vymazat
  4. Když se vnitřně rozhodneš, že ti rehabilitace pomůže, tak ti prostě pomůže. Přes to nejede vlak:-). Tak hodně štěstí a příjemné pobytí v Roudnici.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, to je smutné výročí, i když vlastně možná oslava znovuzrození..měla jsi jak se říká z pekla štěstí a já jsem za to moc ráda!Co se týká rehabilitace, tak i víra uzdravuje..vždyť víš, co se říká..Moc držím palce, aby bylo lépe! Díky za procházku Roudnicí. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, máš pravdu, já jsem nějak zapomněla :-) Děkuji a hezké dny.

      Vymazat
  6. Já se přidávám k těm, co v Roudnici n. L. nebyli. Takže když se o další objevování tohoto města podělíš, budu ráda. A ať se ti tam dobře rehabilituje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, rozhodně pokud nějaké fotky ještě udělám, bude další procházka. Chtěla bych navštívit galerii v zámecké jízdárně. Mají tam Antonína Slavíčka. Měj se krásně.

      Vymazat
  7. Blahopřeji k výročí "znovuzrození ". Jsem ráda, že tu stále jste.
    Víra tvá tě uzdraví. Něco nebo spíš hodně na tom bude.
    Mě rehabilitace a rozhýbání ramene zachránila od operace, kdy "specialista " chtěl jen chirurgicky odstraňovat zánět! Jsem ráda, že jsem se nedala přesvědčit k řezání.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, díky za připomenutí, jo vlastně to není tak smutné výročí. Ano, já věřím, že na tom budu líp. Hezké dny.

      Vymazat