šavle biče olejovky

Tento týden mám nějak celý naruby.

Zprávy píšu místo ráno odpoledne, což tedy není problém, jen to narušuje moje ranní rituály. 
Navíc jsou dny ve znamení bílých plášťů, i když tady fabuluju, protože ne každý je v bílém. V pondělí jsem byla na odběru krve, ve středu rehabilitace a dnes jedu do Prahy na preventivní prohlídku na gyndu. Takže týden ve znamení péče o zdraví.

Ale nic netvořím. Vymlouvat se na čas to by nebyla pravda. 

Můj muž pokračuje v rekonstrukci koupelny, tedy sprchového koutu a trvá to dýl, než předpokládal. Ještě že máme dvě koupelny.

Ale binec je samozřejmě v celém domě, páč roznášení prachu a všeho nezabráníte. Nejsem tedy přehnaně úzkostlivá co se týká úklidu, ale pořádek mám ráda. Nějak mě to neirituje, už jsme za náš život několik našich příbytků rekonstruovali, tak vím, co to obnáší. Ale stejně se těším, až se práce dokončí a já budu moct uklidit.

Proto asi nic netvořím. Minulý týden jsem vytvořila pro vnoučata tašku a pytlík. Pro Lucinku a pro Tomáška. Moc se jim to líbilo.
 "Babi, jen to mělo být větší. Nosíme to na flétničku a trčí nám z toho noty."

No byl to jen takový pokus, tak příště se polepším. Myslela jsem, že tento týden vytvořím pro Lolinku a Alánka také tašky, ale nějak jsem se k tomu nedostala.

V úterý přijela kamarádka Bára na naši tradiční společnou snídani. Tentokrát byl narušen pravidelný čtrnáctidenní interval a my se viděly po měsíci. A dostala jsem opět zakázku. Už jsem pro Báru tvořila šest patchworkových polštářů do kuchyně a všechny musely být modré. Přiznávám, že mě ke konci ta modrá už vůbec nebavila a dělat další modrý už bych nablila vanu.

Bára mi opatrně sdělila, že by potřebovala na novou sedačku tak tři až čtyři polštáře. Neboj, nechci modré. Tak něco do červena či do hněda. Mám vlastně z té zakázky radost, páč Bára nám bude dělat daně, ostatně jako každý rok a já už několik dní přemýšlím, čím zaplatím. Mezi námi totiž funguje výměnný obchod jako dřív. Už i za dorty, které tvořila, jsem platila polštáři.

Mám radost jen do té doby, než mi pošle fotku té sedačky. Je barevná.

Tak to teda nevím, je to výzva.

Jedinou kreativní práci, kterou jsem tento týden zvládla, je včerejší výběr látek, aby se hodily k té sedačce.

Ještě jsem se nešla na svůj večerní výběr podívat, tak nevím, jestli to bude konečná.

Tak dnes je to teda fakt pelmel, takové šavle biče olejovky. Toto rčení jsem už před lety přejala od své dlouholeté spolupracovnice a kamarádky, která tento příměr používala v pracovním procesu.

A myslím, že plně vystihuje, co jsem dnes napsala. Naprosto nesourodý příspěvek.

A aby to bylo dokonalé, přidávám nové fotky sněženek z naší zahrady.
A na závěr trochu nedělního černého humoru, který stojí za zaznamenání. Už jsem psala, že jsme měli mámu mého muže v nemocnici a v neděli ji jeli navštívit ostatní.
"Lolinko, namaluj prababičce nějakej obrázek."
"Tak jo! Já jí namaluju věnec ..."