čtvrtek 22. února 2018

marný boj?!



Tento smutný příběh není můj. A mohu udělat jen tak málo, že jej rozšířím. Boj s byrokracií a s úřadem, který si říká jakože sociální, neznamená sociální náhodou jako soucítit s lidmi?!, mě natolik nadzvedl, že jsem se rozhodla příběh Věrky poslat dál. Sleduji tento marný boj už delší dobu a přiznávám, že jsem byla optimistka a věřila na šťastný a hlavně rychlý konec. 
Věřila jsem na lidskou soudnost a empatii.
Ostatně příběh si můžete přečíst z úst nejpovolanějších.
Většina mých pravidelných čtenářů příběh již určitě četla, ale na stránce na facebooku jsou jiní čtenáři. Vím, že toto moc nepomůže, i když kdo ví, ale i tak si myslím, že by o tomto příběhu, kde se zachází s nemocným člověkem jako se simulantem a na otázky je jen odpověď z pozice moci: my vám nemusíme na nic odpovídat, by měla vědět většina z nás.
Je s podivem, jak se v různých regionech liší přístup posudkové komise. Znám případ, kdy bez problémů byl schválen invalidní důchod na záda a dotyčný klidně může pokládat podlahy atd. A další příklad ze života: na hlavu dostanete invalidní důchod téměř okamžitě.Můj muž nemůže kvůli zádům chodit a čeká ho operace, kterou oddaluje jen silou vůle, páč mu bylo řečeno, ať bolesti vydrží co nejdýl, operace je konečná a pomůže jen tak na dva roky. Jemu bylo řečeno, přestože do práce nemůže, že v tomto regionu se zády nemá na invalidní důchod šanci. No, on už to nějak doklepe, má před důchodem a Věrčin případ samozřejmě není možné s tímto srovnávat. 
Jen jsem to uvedla jako příklad.
A mám prosbu, pokud by vás to moc neobtěžovalo, sdílejte příběh Věrky na svých facebookových profilech. To je asi jediná podpora, kterou můžeme dát. Jiná mě v této chvíli nenapadá. 
Facebook je někdy bohužel i bohudík dost mocný.
Věrko, tobě posílám aspoň virtuální kytku krásných růžových tulipánů a přeji do dalších bojů sílu a optimismus.

17 komentářů:

  1. Také Věrčin příběh znám z jejího blogu a jsem její čtenářkou již pár let. Nejvíce mne na tom všem zaráží a je mi divné, že by mohl být přiznán inv.důchod v každém kraji jinak. Dosud jsem si myslela, že lékaři posudkových komisí pracují dle zákonů vlády, ministerstva, vyhlášek, tabulek apod., že druh onemocnění je přesně vymezený k uznání. Důležité je neustále se odvolávat a psát na instituce, prostě nenechat se odbýt. Teda zkušenosti nemám...a ani nechci mít. Některé případy jsou však opravdu otřesné a lidský rozum nechápe.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, bohužel zákon je ohebný a dá se vysvětlit různě a lidský faktor tady hraje bohužel největší roli. Znám to z praxe, ne tedy ze sociálky, ale z něčeho podobného, nechci se tady šířit, abych nebyla nařčena z pomluvy, protože tyto věci se těžko dokazují a nejsou jednoznačné. Ovšem případ Věrky je do nebe volající, tady je podle mě vše jasné nade vší pochybnost. Znám i případ, kdy poslali člověka bez nohy do práce, protože pracovat přece může naplno. Je to otřesné a strašně mě rozčiluje, jak je možné ztížit člověku život, který ho má už tak těžký.

      Vymazat
  2. Marti, Věrčin příběh také sleduji a nechápu, jak někdo od stolu může něco posuzovat a ještě zaškatulkovat dle tabulek. Já bych většině posudkových lékařů přála, aby si na pár dní vyměnili své životy a ať se o sebe starají v nemoci. To by pak asi posuzovali jinak. Nebo, a ne že bych jim to přála, ale mít v rodině někoho, kdo jejich pomoc potřebuje, možná by pak změkli a snad se dívali na nemocné jinak. S větší empatií. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, naprosto souhlasím, ale někomu myslím nepomůže ani vlastní zkušenost. S empatií a sociální inteligencí se myslím člověk narodí, tu nelze jen tak získat.

      Vymazat
  3. Je to veľmi smutný príbeh ... boj s veternými mlynmi ...Tí páni tam hore sú si vedomí svojej moci rozhodovať o živote ťažko skúšaných pacientov ... Je to špinavosť, ale rovnako je to aj u nás ... Poznám prípad, kedy odmietli udeliť invalidný dôchodok baníkovi, ktorý vinou pracovného úrazu prišiel o ruku ... no ... Hádam sa Vierke podarí získať to, na čo má nárok ... Ale je to hrozná irónia ... ona, ako veľmi citlivý človiečik, ktorý rozdáva seba a radosť všade okolo, sa musí pasovať (biť) s takými ........ dá sa ich slušne nazvať? L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, taky nemám žádný slušný výraz pro toto konání. Díky a klidný den.

      Vymazat
  4. Na syna mé kolegyně v létě v práci padl panel. Následek - tříštivá zlomenina jedné nohy, amputace druhé nohy pod kolenem. Koncem ledna mu žádost o invalidní důchod zamítli :-(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, můj muž si vzpomněl včera na pána, kterého vozil autobusem neustále na sociálku k jednání. Pán měl obě nohy uříznuté až nad kotníky a neustále musel jezdit vysvětlovat, proč potřebuje průkaz ZTP, který mu vzali. Nemám fakt slov.

      Vymazat
    2. Já tomu opravdu nerozumím. Tak, kdo je vlastně pro LPK adept na invalidní důchod? Slyšela jsem v televizi o podobných případech a vždy jsem si myslela, že je to jenom chyba v posuzujícím lékaři,ale ona je evidentně chyba v celém systému a u všech dávek. Když vidím zdravé, mladé "spoluobčany" jak si chodí pro dávky různého druhu na poštu, tak je mi smutno. Takže když pán nemá část spodních končetin, tak má ale dvě zdravé ruce, že? To je asi pro ně rozhodující. Ach, kde jsme to jenom skončili a kam to vše až dojde...

      Vymazat
    3. Alenko, tomu se asi nedá vůbec rozumět, mě tyhle případy už rozčilují delší dobu. Je možná dobře, že jsme díky Věrce o tom začali diskutovat nejen na blozích, ale všude kde to jde. Třeba se tím začne konečně někdo kompetentní zabývat. Pár lidí rozhoduje o osudech druhých.... Měj pohodový víkend.

      Vymazat
  5. Příběh Věrky znám, chodím na její blog. Já nevím, jak to jednání pojmenovat- zda je to neuvěřitelné, ubohé, smutné či otřesné. Ale vše je o lidech.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně tak. Vše je o lidech a sociální inteligenci není možné získat, s tou se člověk musí narodit.

      Vymazat
  6. Hezký večer Marti, já Věrčin blok sledují co ho založila.Myslím si,že je problem taky v tom jak vypadá, je pracovitá v rámci svých zdravotních možností a je vidět.Lidská závist tady u nás je bohužel dost veliká. Když se někomu daří,hned se hodí do jednoho pytle s těma co si prikrádaj. Přeji hezký víkend. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To přikrádání myslím všeobecně, ne na Věru. Martina

      Vymazat
    2. Martino, já jsem to pochopila :-) Já Věrku sleduji tak tři roky, takže její situaci asi znám. Ano, Češi jsou závistiví, patří to snad k naturelu národa, ale ne vždy v tom bude závist vzhledem ke všem popsaným otřesným případům v komentářích. Ale zvedla se velká vlna solidarity, tak snad to k něčemu bude. Pěkný a pohodový víkend.

      Vymazat
  7. Z takových příběhů mi opravdu není dobře. Na jedné straně stát rozdává, většinou těm, kteří do systému v životě nepřispěli ani korunou a na druhé straně...
    Před lety jsem měla tu "čest" před takovou komisí (jeden starý doktor a zapisovatelka) stát a musím říct, že tak ponížená, jako v tu chvíli, jsem si v životě nepřipadala...
    Díky tobě a každému, kdo není lhostejný!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, nedivím se ti a tvoje ponížení si umím představit. Měj hezkou neděli.

      Vymazat