úterý 10. července 2018

furt dokola...


A je to opět tady. Dlouho tady nebylo žádné rozporuplné či kontroverzní téma, 
které by mě přinutilo reagovat. 
Proč pořád chceme mít na něco škatulku, kam by se vešli nejlépe všichni lidé této planety a řešíme, co je pro koho dobré. Proč si pořád někdo jiný myslí, že ví, co je pro mě dobré.
Ke komentářům na facebooku pod tímto článkem Je lépe mít jedno nebo více dětí se vyjadřovat nebudu, i když přiznávám, že jsem je četla pečlivěji než ten článek. Článek je celkem v pořádku, jen nechápu, proč je vůbec nutné toto rozebírat.
Nesnáším rychlé soudy, neznám vůbec příběh a v první řadě, co je mi do toho, jestli má někdo jedináčka či dětí pět?! Proč je vůbec důležité klást si takovou otázku.
Už jsem několikrát tady psala, že moje životní krédo, kterým se snažím řídit, je "žij a nech žít".
Ano, mám tři děti, a přesto se chci vyjádřit k jedináčkům, kteří jsou prý rozmazlení frackové.
Vzhledem k tomu, že našemu synovi bylo víc než pět let, když se narodila Tereza, v podstatě jsme vychovávali jedináčka. Dnes s odstupem času musím přiznat, že na Jakuba jsme byli mnohem přísnější než potom na obě dcery. Už jako malinký, když něco dostal, nejdříve šel podělit všechny přítomné, pak si mrňavý zbytek čokolády vzal teprve sám. Všichni jsme mu ty tabulky samozřejmě schovali na později, ale to on nevěděl. A tak bych mohla pokračovat. 
Rozmazlený fracek může být i ze tří dětí, je to podle mě o výchově. 
A to, že jedináčkovi je smutno, protože je sám, považuji za velmi vtipné. Jedináček neví, že mu má být smutno a jaké to je mít sourozence. Ovšem pokud mu to všichni nepřipomínají. 
Obráceně to samozřejmě platí také. 
 Naše tři děti jsou parta a drží spolu i v dospělosti a já jsem hrozně šťastná, když mi pošlou fotku z hospody, kde jsou spolu všichni tři a v trošku podroušeném stavu. Jsou spolu ve spojení v dnešním světě úžasných technologií téměř každý den, i kdyby si jen posílaly vtipy. Pomáhají si neustále navzájem v nepříjemných situacích a pořád v podstatě pokračují v tom, co jsme dělali doma. Když měl někdo z dětí problém či vysloveně průšvih, večer u nás zasedala rodinná rada a řešili jsme to všichni. Musím přiznat, že jejich vzájemné vztahy mě fakt naplňují spokojeností. 
A vím, že to není úplně běžné.
Neplánovali jsme tři děti, prostě to přinesl život a musím říct, že jsem nikdy nelitovala. 
Naopak naše velká rodina mě uspokojovala a pateticky řečeno naplňovala štěstím, i když myslím nejsem vysloveně rodinný typ, který udržuje oheň u krbu. Někdy bych je samozřejmě "zabila". 😍
Ale každý to máme jinak a já nemám potřebu ani v duchu kritizovat z pohledu "zasloužilé" matky rozhodnutí mít jedináčka či dokonce žádné dítě. 
A houpu si nohama jako Lola na fotce v mých lodičkách a přeji si, ať jsou nám některé záležitosti fuk, samozřejmě pokud nezasahují do života jiných, ať máme více tolerance a nadhledu.
Vždyť život je tak pestrý a to je na tom přece to krásné.

22 komentářů:

  1. Milá Martinko, stejné heslo, mám ho i v profilu na blogu :-)
    A přesně, já mám také 3 děti a vlastně jedináčky ;-)
    Protože mezi nimi je věkový rozdíl 10 let / skoro 5 a 15,25 /
    Také jsem neplánovala, ale neměnila bych!
    I když porodit třetí dítě v 41 letech docela záhul nejen psychický, ale hlavně fyzický !
    Nejšťastnější jsem, když se všichni na sejdou u nás doma a všechno k sobě mají hezký vztah!
    A na druhou stranu můj muž je jedináček, nemyslím si, že je rozmazlený, a nikdy mu sourozenci nechyběli.
    Já naopak sestru mám, ale bohužel, se skoro nestýkáme, ona to prostě má jinak a vždycky měla :-o
    Takže ať si každý má kolik chce a může mít dětí!
    Měj krásné i deštivé úterý !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé Ilonko, to je krásné a já jsem rodila ve 30 a taky to už nebyla žádná sláva, ale zvládla si to. U nás neprší, je jen zataženo. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Svým způsobem s Tebou souhlasím. Zbytečně se rozpitvávají skutečnosti, které jsou víceméně soukromé, je každého věc kolik dětí chce nebo i zda je mít chce.
    Můj starší syn a snacha jsou bezdětní. Museli by se zbláznit, kdyby si připouštěli, že je to prázdný život, jak se o tom polemizuje. Neřekla bych. Smířili se s tím, že ani po opakovaném umělém oplodnění to nevyšlo a žijí. To víš, že trochu trápení si odžili, ale už jsou za tím.Tři děti mladšího syna mají prima tetu a strýce. Malinko jsem se od tématu odchýlila, ale trochu to je i o tom.
    Hezký den! Konečně nám v noci zapršelo, ale stejně to žádná sláva není.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já jsem měla na mysli spíš svobodné rozhodnutí, zda mít děti či nikoliv. Případů, kdy by chtěli a nemohou, je jistě mnoho a umím si představit, že je to trápení. U nás teda nepršelo vůbec. Měj se pěkný den.

      Vymazat
  3. Marti, tohle je typická známka naší doby. Každý musí toho druhého kritizovat, protože klávesnice u počítače a internet to snesou. Většina z nich by to osobně nikdy nahlas dotyčnému do očí neřekla. Ale za PC je každý chytrý a má patent na moudrost. Nechápu. Já mám děti dvě. A že má někdo jedno nebo žádné a nebo tři? No a co, je to každého věc a znám mnoho lidí, kteří vyrůstali jako jedináčci a nebo naopak s několika sourozenci a jsou z nich slušní lidé, kteří myslím v dětství nijak netrpěli. Je to jen o rodičích, jak se k dětem chovají. Přiznám se, že obdivuji rodiče, kteří mají třeba 4 a více dětí. Obdivuji, jak to vše zvládají. To zároveň neznamená, že odsuzuji rodiče jedináčků.
    Komentáře pod obdobnými články nejednoho čtenáře akorát rozčílí.
    Nenech si zkazit den, máš naprostou pravdu. "Žij a nech žít" je heslo, které by si měli vštípit všichni ti chytrolíni.
    Měj se prima, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, mě to tentokrát nějak nerozčílilo, jen jsem měla potřebu si říct svoje. A máš pravdu, kritizují ti, co by si to do očí netroufli a bohužel se mi zdá, že je jich čím dál víc. Asi mají chudý vlastní život. Měj se pohodově.

      Vymazat
  4. Marti, můj muž se dočkal sourozence až ve 13 letech a určitě není rozmazlený jedináček. Když jsme spolu chodili, tak jsme švagrovou občas i hlídali.;-) Já jsem ze tří dětí nejmladší, bratr je starší o 10 let, sestra byla o 7 roků starší. S ní jsme se občas vídaly a mohly si popovídat. Bohužel už nežije a moc mi chybí. S bratrem se vídám velice málo a je mi to moc líto. A je mi moc líto, že náš mladší syn zůstal sám. Jeho děti by měli báječného strýčka. Vidíš také jsem odbočila. Každé z nás to evokuje něco jiného.
    Také si myslím, že je to věc každého, kolik dětí má. Moje bývalá kolegyně po dětech netouží a netají se s tím, ale na druhou stranu ráda opatruje svého synovce.
    U nás prší a jsem za to ráda. Měj hezké odpoledne. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, to se mi líbí, když to kolegyně netají. Proč taky viď? Měj pěkný večer.

      Vymazat
  5. Tak koukám, že je to téma hodně propírané všude v médiích, zrovna dnes jsem četla pojednání na MF.
    To, kolik kdo má dětí, je jen osobní partnerské rozhodnutí, mnohokrát zasáhne osud nebo mu jdeme naproti, ale konkrétně já jich chtěla mít plný byt a vida, vše je jinak. Než někdo vynese soudy, měl by projevit patřičný nadhled, někdy toleranci a občas i pokoru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono to je z idnes viz odkaz. Ano, je to naprosto každého věc.

      Vymazat
  6. Marti, Tvůj příspěvek mi udělal radost! Nejde tak ani o to téma, ale obecně o to, že spousta lidí vynáší rychlé soudy o všech a o všem, neznaje souvislosti. Úplně nesnáším škatulkování a předsudky!
    Navíc také vůbec nechápu to "pravidlo" vydané bůhví kým, kolik dětí je ještě tzv. "v pořádku"a nebo dokonce jaký by měly mít děti mezi sebou věkový odstup!
    Ať si každý žije podle svého, je to přece jen jeho život a nikdo nemá právo ho žít za něho nebo mu říkat, jak má co dělat. Někteří lidé zřejmě mají pocit, že bezpečně vědí, co je pro druhé dobré, místo toho, aby řešili a žili svůj vlastní život.
    Hezký večer přeji.
    ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zazi, děkuji. A ani mně nešlo jen o toto téma, jen se mi to hodilo. Už jsem tady něco podobného psala a někde použila podobné označení, kdo vymyslel pravidla pro život jiných, ať už se to týká dětí, homosexuálů a kohokoliv jiného. Život máme každý jen jeden a je jen náš. Měj pěkný den.

      Vymazat
  7. Život má být pestrý. Pro někoho s jedináčkem, pro někoho s velkou rodinou. Článek jsem nečetla, zjevně stejně nic neřeší, je to jen plácnutí do vody - pár vlnek a pak klid.
    Život - tak krásné slovo - si životem děláme svými rozhodnutími sami.
    Hezký den!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, zaplať pánbůh, že článek nic neřeší, Už je i tak dost zasahování do našeho života a někdy hodně absurdního. Měj hezký den.

      Vymazat
  8. Marti, v tomhle s tebou naprosto souhlasím. Nikdy neřeším, kdo kolik dětí má. Je to každého věc. Vůbec si o jedináčcích nemyslím, že musí být vždy rozmazlení. Je to jen na výchově. Znám velké "rozmazlence a nevychovance" i z větších rodin. Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavly, přesně tak, pořád platí žij a nech žít. Měj se krásně.

      Vymazat
  9. Taky nejsem přiznivec rychlých soudů bez znalosti věci. Je to sice jednoduché, ale zrádné... A neplatí to jen o počtu dětí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, ano není to jen o dětech, už jsem tady řešila i jiná témata, kde se někdo snaží určovat pravidla života.

      Vymazat
  10. nedá mi to a také musím reagovat. Sama jsem e dvou dětí, bratr je o 11 let mladší, nestýkáme se, protože už od dětství to bylo doma rozděleno ON je kluk a ty jen holka. Sama mám pět dětí, tři kluky a dvě holky, všichni se stýkají, jsou si věkově blízcí, narodili se během devíti let - neplánovala jsem to tak, ale jsem osudu vděčná, že to tak je. A vnoučata? Nejstarší a nejmladší jsou bezdětní, nějak to nejde, ostatní tři mají po jednom, i když by chtěli více, ale nejde to..... no tak budou mít jedináčky. A jsou to správní raubíři, ani jeden není rozmazlený, všichni jsou v pohodě. Každý má dětí tolik, nakolik se cítí a jak mu to možnosti nejen zdravotní dovolí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dany, to je krásné, pět dětí. Tohle bohatství, já jsem se cítila bohatá i se třemi dětmi. Už vlastně ani nemám co dodat, vše jsem už řekla. Hezké dny.

      Vymazat
  11. Marti, tohle přesně jsou věci, které si mají řešit jen ti dva. Naše děti jsou od sebe 7 let, i s odstupem času mohu říct, že Terka rozmazlená nebyla, spíš naopak. Jsem prý náročná k sobě i lidem kolem sebe, tudíž i ke svým dětem.
    A současnost - dokonce u dcery Adam teď "bydlí". Myslela jsem, že jim třeba rok bude stačit a pak to bude kolej nebo privát, ale zatím dobrý :o)
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, to už jim vydrží tenhle vztah. Měj pěkný den.

      Vymazat