pondělí 2. července 2018

muž nepochopí...😄


Mám to jako téměř všechny ženy. Možná jsem i trochu závislá.
Chlapi tohle nikdy nepochopí a myslím, že si to neumíme vysvětlit ani my samy.
Já vlastně nevím, proč musím mít kolem sebe neustále květiny ve váze a cennější jsou pro mě ty, které nesouvisí s žádnou příležitostí či oslavou. Kupuju si je často sama, i kdyby na chleba nebylo.
Můj muž určitě nechápe, ale ví, že kytky musím mít pořád ve váze, a když nestačí zahrada, sám je koupí s chlebem.
Začala jsem o důvodech této závislosti přemýšlet, ale vlastně žádný pořádný kromě krásy mě nenapadl. 
Nevím, ale pohled na kytky mi přináší neskutečnou radost a povzbuzení. 
Plním vázy a vázičky. 
V této chvíli jsou obsazené tři. A kytky ráda kupuji i do vázy své mamce, či sestře.
A když pracuji každý den u počítače, každou chvíli se po váze s květinami kouknu a hned je mi líp na duši. Schválně je umísťuji tak, abych je měla většinu dne na očích. 
Kvetoucí ibišek ze zahrady sem dávám, protože se k mé květinové úvaze hodí. 
Čím je člověk starší, tím víc se zabývá maličkostmi života. Trenérka paměti, se kterou jsem dělala rozhovor, mi sdělila, že přesně takto to má být. Mozek je sval a musí se trénovat, aby nezakrněl. Pozorovat život a zabývat se jeho krásami. Myslím ale, že to umím až v posledních letech. 
No, vlastně to taky není úplně pravda. V dětství, když mě táta upozorňoval na krásného ptáčka, krásnou kytku či strom, tak jsem to vnímala. Posléze v pubertě mě to otravovalo, měla jsem jiné starosti. To samé jsem prováděla svým dětem, ale vlastně to byl trochu zástupný důvod, abych rozšířila obzory jim a opět to končilo jejich pubertou a já doufala, že něco v nich zůstalo. Teprve v posledních letech si všímám maličkostí života bezprostředně, sama pro sebe a těším se z drobností, které mě v produktivním věku jen málo zajímaly. Nebyl čas, bylo plno jiných starostí a jen tak se zastavit bylo vzácné. Teď se zastavuji často a kochám se. Každý věk má svoje kouzlo. 
To říkám pořád a to, že za chvíli budu psát šestku, mě nijak neděsí.
Koukám, že se moje květinová úvaha nějak zvrtla. 
Původně to mělo být jen o kytkách ve váze. 
Přeji vám hezké pondělí.






A karafiátky ve váze.

13 komentářů:

  1. Martinko, tak to jsi přesně popsala mé pocity. Zrovna včera jsem chodila po zahradě s nůžkami a tvořila kytici do vázy. A nyní od počítače se na ni jukám a vidím, že dva květy denivky jsou už zvadlé. Je znát, že se těm kytičkám nejvíce daří venku, ale odstřihnu je a počkám, až vykvetou poupata. I mně se blíží kulatiny a zjišťuji, že to číslo je mi jedno, jen si chci té krásy vůkol užívat co nejdéle v pohodě a zdraví. Mám radost z každého povedeného dne a to není málo. Ráda sedím na zahradě, poslouchám trylky ptáčků a jsem ráda, že okolo mne létají, že u nás vyvádějí mladé. Mám radost, když si návštěva u nás pochvaluje rozkvetlou zahradu, pro mne je to odměna za veškeré ohýbání :o). Všímám si daleko více maličkostí kolem sebe. A nyní se snažíme vše předávat vnoučatům, dokud nám ještě naslouchají, puberta vše změní :o)).
    Díky za hezkou úvahu a přeji ti hezké rozjímání.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, také mám ráda kytičky, ale já spíše ty v květináčích. A raduji se z každé, která mi kvete. I já jsi daleko více všímám věcí, které mě dříve nějak míjely. Hlavně moc ráda pozoruji ptáčky. Bydlíme na sídlišti, kde je dost zeleně a tak mám možnost je pozorovat. Tuhle mě rozesmály tři straky, které se na dětském hřišti honily a praly o kousek papírku. Snažila jsem je vyfotit, ale s mým malým digitálem se mi je nepodařilo více přiblížit. Ale díky těm černobílým ptáčkům jsem hned měla dobrou náladu.
    Moc hezky se mi u Tebe rozjímalo. Jo, váš ibišek má nádherné květy. Měj krásný den s kytičkami. Růža

    OdpovědětVymazat
  3. Napsala jsi to přesně. Je to tak. V každé etapě života si mozek cvičíme jinak. A květiny nám ženám prostě do života patří. S přibývajícím věkem to asi víc vnímáme (pokud nejsme od přírody negativně založení) a nacházíme krásu často i něčem docela prostém.
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. U kazdej z nas je to rovnake ... Je zaujimave, ako sa okolo sestdesiatky menia v nasich zivotoch priority... Zivot sa spomaluje, ovela intenzivnejsie vnimame malickosti okolo seba... Tiez do mojej zahradky sadim ovela viac kvietkov, pozorujem vtaciky, (prave teraz mame male drozdy a zltochvosty... ) Mame cas na kazdodenne prechadzky, tvorenie, knihy... Kazdy vek ma svoje vyhody a krasy... Pokial samozrejme zdravie sluzi... :)
    Kvietky vo vaze milujem aj ja ... Od jari do jesene mi stale cosi kvitne v zahrade a v zime to riesim vetvickami ihlicnanov, tuji a susenymi kvietkami. Marti... uzivaj si krasy leta, rozkvitnutej zahrady a plnych vaz... :) L.

    OdpovědětVymazat
  5. Martinko,
    já bez květin, nedokáži ani pracovat, ani žít!
    Všude kam přijedu, tak první dávám kytičku do vázy a pak se tam teprve zabydlujeme.
    V práci v kanceláři mi na stole nikdy nechybí, každý mi je obdivuje :-)
    Protože bys nevěřila, ale žádná kolegyně to takhle nemá :-o
    Můj muž to neřeší, sám květiny kupuje a vázy respektuje i v ložnici, i když je alergik.
    A máš pravdu, že až s věkem všechny ,, běžné věci ,, kolem sebe vnímám čím dál tím intentivněji a chvíle volna si dokáži užít!
    Je to i tím, že mám malého syna a ten nás učí koukat se kolem sebe a vnímat tu krásu :-)
    Měj krásné léto!

    OdpovědětVymazat
  6. Kytky má rád asi každý - teda fakt možná spíš každá. Doma si to občas zpestřuji (i zásluhou mého muže) květinami řezanými. Těm v květináčích se u nás moc nedaří - buď zapomenu zalévat nebo naopak přeliji... V poslední době jsem se naučila dávat si do vázy takové ty úplně obyčejné kytky nebo větvičky, co na ně náhodně narazím na prcoházce nebo jen cestou domů z práce...
    A pokud jde o to těšení z drobností, tak mne to taky učí věk a musím přiznat, že občas i blogy, co čtu (třeba i ten tvůj ;-)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Marti, mám to taky tak....trochu té přírody mít kolem sebe i v uvnitř domu musím. Prostě to potěší mou duši :)
    A to, že si všímáme, čím jsme starší tím víc, krás a detailů kolem sebe? Tuhle jsem o tom taky přemýšlela. Stála jsem na kraji louky, dcera se mnou, a já jí povídám: "vidíš tu krásu, tu nádheru?" Kooukala na mne, kývala hlavou, ale ještě to tam nebylo.....ještě to neviděla jako já. To přijdečasem, s věkem. Tak to asi musí být.
    Marti, měj se moc hezky, Petra

    OdpovědětVymazat
  8. Hola, hola, milá Marti, tady čtu v nějakém krajském plátku, že vaše obec je Vesnicí roku! gratuluju!
    budu se tam muset zase jednou zastavit.
    Viděla jsem několik krásných vesnic ( postupně ) ve Francii - tak bude srovnání.
    Přeji krásné dny. Jiřina z N.
    P.S. ...a bez kytek to prostě nejde, viď?
    mívala jsem v obýváku v rohu mezi dvěma 3dílnými okny 1ks 4m fíkusu, 1 rozložitý keř ibišku a jednu velkolistou kytku - takovou voděnkovou a jak to bylo pěkné. Každý, kdo přišel, se na tu ,,botanickou,, musel dívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji všem za krásné komentáře, omlouvám se, že odpovídám všem najednou, ale máme úmrtí v rodině, tak se mi nechce moc rozepisovat, i když to není nečekané. Všem pěkný večer.

      Vymazat
  9. Marti, přečetla jsem si tvou odpověď a zapomněla jsem, co jsme chtěla o kytkách napsat...
    Posílám pohlazení, povzbuzení, sílu na vše, co vás teď čeká!
    Drž se, myslím na tebe, Helena

    OdpovědětVymazat
  10. Marti, mám ráda kytky, ale více na zahradě než ve váze. Mám ráda kytky na parapetu v bytě a muž říká, že nejlepší by bylo všechno vyházet z okna ven do kompostu. Každý to má prostě nějak. Sedím každý večer pod nedodělanou pergolou a sleduji létající ptáčky, kvetoucí kytky a krásná jablka na mladých stromech a čekám na svého netopýrka. V 64 létech jsem ještě nezpomalila, ale chystám se na to. Možná je to věc nějakého vnitřního nastavení, nevím. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, to není o zpomalení, ani já jsem nezpomalila, jen si všímám maličkostí, v podstatě stejných jako ty.

      Vymazat