pátek 10. srpna 2018

jepičí život 3


Některé vaše komentáře pod příspěvky jsou malým příběhem a mají jepičí život jen pár minut. To byl vlastně důvod, proč jsem začala před lety vytahovat zajímavé komentáře opět na svět, aby ožily aspoň na další malou chvíli. Takže po Jepičí život a Jepičí život 2 je na světě trojka. 
Tentokrát je kratší než minulé "životy", páč jste mi psali, že jste si na čtení museli udělat víc času. Pročítání dávno zapomenutých a zajímavých komentářů mě baví a doufám, že třeba bude bavit i někoho z vás a připomene vám vaše malé příběhy.
Dnešní příspěvek jste si napsali sami.
Hezký den.

P.S. Ještě připomínám pozvánku na autogramiádu. Plakát najdete na konci příspěvku.

animal hotel aneb další mazlíček
Želvička je roztomilá. A když jsem si otevřela a přečetla předloňský příspěvek o králičí depilaci, tak jsem se dost pobavila (i když asi v první chvíli splašený králík omotaný mucholapkou moc k smíchu nebyl)

No to jsou zobáčci malinkatí. Marti, jsem moc ráda, že jste je hnízdo nechali dostavět, aby v něm mohly vyvést mladé. Navíc s takovým rizikem pro Vás...
Myslím, že už je tam budete mít každoročně:-).
Henrieta
K nám si létají stavět hnízdo a vyvádět mladé zase Rehek domácí s partnerkou, teda nevím zda jsou to stále ti stejní, ale každý rok na pergole je máme ve staré hliněné nádobě zavěšené na trámu. Tam si vždy zalezou a jeden rok si udělali změnu a vystavěli hnízdečko v rohu v trámech. Vlaštovky, tedy vlastně jiřičky, se k nám každý den létají do bazénu napít a vykoupat :o)).
Ála
Jé, tak zrovna takové hnízdečko už máme třetí rok v kotelně. Dveře také necháváme kvůli vlaštovkám otevřené. Je to moje televize a to si počkejte, když se mladé vlaštovky začínají učit létat. Nechávala jsem naše pejsky doma zavřené, často totiž "přistály" přímo na dvorku.
Dobrý večer, to je nádhera.Nám zase každý jaro zahnízdí rehečkové u hl.vchodu do baráčku ve věnci a tak abychom je nerušili, chodíme domů garáží a sklepem. Čekám až vyvedou mladé a umotala letní věnec.Máme tu po zahradě spoustu už vylétlých mladých a letos se jim zadařilo, vloni na podzim nám zemřela milovaná výmaranda a ta tede byla lovkyně.Zachranovala jsem pípátka před ní každý den.Mějte krásné letní dny.Martina

Dnešní doba je v otázce kojení stále v pravěku. Mám jinou zkušenost: Moje holka má teď 3 a půl roku. Kojila jsem ji do necelých tří let. Když měla ona 2 ročky, bolelo mě úporně v krku, tak jsem šla na pohotovost. Když mi lékař předepisoval antibiotika, řekla jsem, že stále kojím. Ptal se na věk dítěte, já řekla, že má 2 roky. Doktor se chytil za hlavu a řekl: "Proboha, kojit dvouleté děcko! Vždyť už mu v tom mléce nic nedáváte!" Přestaňte kojit, abyste mohla brát antibiotika.
Připadala jsem si v jeho ordinaci jako žena z rozvojových zemí. :-) ANtibiotika jsem nebrala, kojit jsem kvůli jeho názoru nepřestala. Ale je fakt, že jsem pak kojení dvouletého děcka začala tak trochu tajit. Jako kdybych dělala něco nenormálního, pohoršujícího. Jo, jo, není to lehké!!! :_) Měj se krásně, Ivana.
Dobré odpoledne, taky mi to hlava nebere. Všude samé fotky , teď teda z Karl.Varů .Holky se předhání v ;nahá oblečená;a nikdo se nepohoršuje, ale kojící mamči vadí.Já už jsem taky vyzobaná slunečnice,ale proč bych se měla pohoršovat nad kojící mamčou.To je určitě z mého rodného města Zoo v Liberci.Mějte krásné dny.Martina
To je velice zvláštní doba, pohoršuje kojící matka, ale polonahé slečny v ulicích nikoliv ? Co slečny, zatučnělá mamina , které lezou prsa ze všech stran.
Asi před deseti lety jsme na dovolené v Krkonoších potkali v lese skupinku mladých, úplně nahých dívek, které si natáčeli dva němečtí penzisti na kameru. Za bílého dne, v lese, na veřejné cestě plné rodin s dětmi. To bych označila za skandální a nechutné a kojení bych nechala přirozeně plynout, to je součást našeho žití.

Souhlasím s tebou Marti. Na FB jsem se přestala přihlašovat, jakmile jsem zjistila co vše v lidech různé příspěvky vyvolávají. Myslím, že nejsem ničím ve svém životě ochuzena, když se tím nebudu vůbec zaobírat. Zrovna nedávno jsme se s mužem bavili o tom, jak šílené bývají komentáře v diskusích pod různými články na Internetu, v co vše se to dokáže zvrhnout, jenom proto, že lidé jsou schovaní za PC. Až mne mrazí co je v lidech nenávisti, závisti, zloby, pocitů křivdy, zmaru a jak jsou vlastně nešťastní ze svých životů. Kde se stala CHYBA? Je to způsobené moderními technologiemi? Četla jsem zajímavý článek v jednom Magazínu o českém antropologovi, který provádí výzkum na Papue-Nové Guinee - Co udělají mobily s Papuánci. Velice zajímavé čtení. A zaujala mne jedna věta Papuánce : Vy máte hodinky, my máme čas.
Ála
Marti, naprosto souhlasím. Článek jsem viděla a dost mě to pobavilo. Přiznám se že jsem se dokonce i zasnila:o) nad tou představou nakupování hadrů..ach:o))..kritika je mnoha lidem vlastní a často vyhledávají cokoli, co by mohli komentovat..běda, kdyby někdo však zkritizoval je..a přitom je tak prima dokázat si sám ze sebe udělat legraci..No nic..lidé jsou různé - blbé a pitomé :o))...prima večer a krásné dny. Inka

Tak to jsme na tom stejně. Já jsem taky nesnídaňový typ. Jenže už dávno jsem si kdesi přečetla, že každý má probuzený žaludek jindy. Kamarádky mi vždy říkala, že si něco namlouvám, že kdybych chtěla, tak bych se to naučila. Já prostě brzy ráno mám čaj nebo kávu s mlékem a to mi stačí, nic jiného bych nepozřela. Jím tedy později a je to už spíš jako svačinka.:-)
Hezký den!
Hanka
Konečně mám spolunesnídače :o)). Celý život jsem víceméně schopná si dát hned ráno pouze tekutiny - čaj většinou. A pak čekám až se můj organismus ozve, že by si něco dal a většinou to je mezi 9-10 hodinou. Poslouchám své tělo. Do ničeho ho nenutím. Takže snídaňové rady, co je vhodné, co víc, co míň jsou mi ukradené.
Někdy jsou však výjimky - jako dnes, od 3 hodin nespím, vzbudil mne komár a už jsem nezabrala. Vstala jsem a v 6 hodin jsem měla děsný hlad, nasnídala jsem se s chutí. A nyní po dvou hodinách mám hlad opět, takže tady píšu komentář a mám namazanou housku a k tomu popíjím jahodový čaj.
Takže za mne - každý to máme prostě jinak!! A je to dobře.
Měj se moc hezky Marti. Prima příspěvek :o).
Ála
Že bych to byla jediný exot, co snídá :-)? Většinou jogurt s musli nebo ovesnou kaši (což jsou věci, které bych před čtyřicítkou nepozřela ani smykem ;-)), občas pro změnu domácí buchtu nebo rohlík s džemem či celozrnný chleba s burákovým máslem, banánem a skořicí. Něco slaného snídám spíš výjimečně - hlavně na dovolené, kde si snídaně dopřávám opravdu bohaté...
Dneska jsem byla na odběrech krve, tak jsem šla nalačno. A šáteček s povidly jsem si kupovala hned u metra (a zlikvidován byl dřív, než jsme dojeli na první stanici)

Děkuji za nádherný článek, skutečný dík.
Jsem kočkař, kočkomil a mám je tři. Dva kluky a jednu holku.
Ta holka je skutečná osobnost jako tvoje Justýna, jen je doma a nechodí ven.
Mazlí se, jen když ona uzná za vhodné a poslední dny je to skutečně intenzivní, že by ten úplněk?
Přeji vám, aby ta nádherná kočičí konstalace dlouho, skutečně dlouho vydržela.
Děkuji, děkuji za krásný komentář. Blondýnko, ani nevíš, jak mi přišel vhod. Na facebooku mám komentář, zda není Justýna nemocná anebo já, protože ta změna prý nevěstí nic dobrého. Ano, já se pořád léčím po nehodě, Justýna normálně jí a oči má naprosto v pořádku, a když jsou kočky nemocné, naopak se stahují od lidí. Hezky si to umím vysvětlit, ale stejně o tom přemýšlím. Navíc Justýna dělá to samé mému muži, ale on není takový blbec jako já, aby ji snad nosil :-) Díky za sdělení, že změna není až tak divná. Hezké dny.
Přesně, kočky v případě nemoci nevyhledávají společnost lidskou, ani kočičí, zalezou si hodně hluboko a netouží po dotyku.
Já se přiznám, že si změnu chování mojí slečny Farkašové užívám, protože až se vrátí do normálu, bude to zase děs a běs.
Pěkný, mazlící víkend.
Miluji kočičky,máme jich doma pět:-)Já bych řekla že se Justýna někde zamilovala a nebo zatoužila po kotatech a někde kotátka navštěvovala.Sousedovic Margotka strašně záviděla druhé čičině kotata a jedno si adoptovala:)a také se stala mazlivější...Jinak to byla hrozný poděs:-)Ted je úplně jiná...Krásné dny přeji
Sousedovic Margot je také kastovana a tak moc toužila,že si jedno přivedla domů,samozřejmě kdyz bylo asi měsíční:-)čajzla ho druhé kočce co byla mamina:)a stále ho chrání a chodí všude spolu.Kamarádka si ho nechala:-)Kdybych to neviděla,nevěřila bych:-)
Dobre som sa pri čítaní bavila ... :) Omotali si nás tí naši miláčkovia okolo prsta ...
Tiež bez zvierat neviem žiť ... momentálne máme sučku labradora skríženého s vlčiakom ... je veľmi milá, vnímavá a hlavne empatická. A dvojročného kocúra Filipa ... Nie je kastrovaný, takže keď príroda zavolá, donmov sa chodí len najesť ... Už sme si na to zvykli ... Momentálne je už asi po ruji, stále je doma a zotavuje sa ... Na noc ale zmizne z domu ... Veľmi rád sa tulká, ale len keď chce on ... najradšej so mnou, lebo ho kŕmim ... Mám radosť, keď mi sedí na kolenách a pradie ...
Správanie tvojej Justínky neviem vysvetliť ... bude to ale asi tým, že mačky sú veľké osobnosti ... oveľa väčšie, ako psi ... A začína si uvedomovať možnosť slobody a jej výhody, a možnosť návratu domov, kde má zázemie, ktoré si oveľa viac váži ... Marti, pekný víkend s Justínou prajem ... :)

Krásný článek a mohu se pod něj podepsat.
Mám jedinou dceru, která pod tlakem hormonů a tlakem společnosti ztratila právě ten selský rozum.Jsem bývalá zdravotní sestra, takže odborné znalosti by byly a jako matka jsem jí umetala cestu ke dvěma červeným diplomům. Ovšem co z ní udělal disbalanc hormonů, tak to bych nikdy nevěřila. Začala doma vše vyrábět / šampony, mýdla, prací prostředky, deodoranty atd /, protože k tomu vybízela nesmyslná ženská fora a portály. Zcela mylně jsem po porodu očekávala nějaké dotazy nebo rady, vyhrával internet.
Kdo to nezažil, nepochopí, nechápala to celá rodina, protože až do těhotenství mojí dcery jsme měli neskutečný vztah, ve kterém jsme byly napojené jako dva satelity.
Vyhrál můj zdravý rozum, nadhled, ale přiznám se, že to nesmírně bolelo, připadala jsem si zbytečná. Ale protože jsem dobře zasela, časem se vše uklidnilo a tlak moderního a trendy vyvolávajícího ovčího stáda, které se neřídí srdcem, ale leckdy nesmysly, tak ten pomalu utichl. A tak mám naštěstí zpátky normální dceru.
Nejhorší je ta stádnost, ta potřeba zapojit se a pak se ukazují prsa, abychom si uvědomili všichni to, co je zákonité, co je lidstvo lidstvem.
Byla jsem nekojící nešlo to,mléka málo...z porodnice jsem vždy odcházela i s krabicí umělé výživy.Dříve nebyl v porodnici problém,ale u malých kluků to bylo na hádku s lékařkou,že mi to prostě nejde,nepůjde a nikdy nešlo,že chci rovnou lahev,aby syn nebyl o hladu! Byla jsem skoro krkavčí matka,že jsem si dovolila nekojit!:-)Dcera kojí stále,totálně zblbla dobou a různými portály co vše škodí a co se nemá...Bohužel přestala používat svůj rozum.je mi z toho hodně smutno a jen doufám,že nastane čas,kdy opět začne rozumně uvažovat...
Krásné dny přeji:-)
Ráda jsem si článek přečetla, také jsem vyznavač "všeho s mírou". Selský rozum a intuice, používat ho není na škodu.
Krásné dny. Jana
Mluvíš (či píšeš) mi z duše. Nemám dceru, takže nejsem ta rádkyně, snáška si poradila sama nebo se svou mamkou, asi zřejmě... Ale to vůbec nevadí, hlavně že používala hlavu, i když vyhledávala nějaké diskuse, protože vnouček byl předčasňátko a pro všechny to byla nezvyklá situace. Zvládla to výborně, malému jsou tři roky a je čilý až až. Dneska se opravdu vše přehání a někdy bohatý zdroj informací a i různých blábolů taky může škodit. Také si vzpomínám, že jsem hodně pro mne neznámých věcí při prvním synovi řešila s mamkou, starší sestrou a i tchýňkou. Muž byl tehdy rok na vojně, tak jsem na vše byla sama. A musela jsem se poprat se vším. Nechci srovnávat tehdejší dobu s nynější, to vůbec, každá má to své. Jen se dnes vše řeší na internetu a často se to bere jako za jedinou, naprostou a neomylnou pravdu. Jenže pozor, ono to mnohdy tak vůbec není. Takže zdravý selský rozum, všeho s mírou a nic nepřehánět.
Marti, prima článek.
Měj se.
Ála
Hezký článek! Tak tu sedím a čtu si a vybavují se mi vzpomínky na mé vlastní mateřské dovolené a krmení dětí, a i u každého z nich to bylo jiné, individuální. U první dcery jsem kojila jen tři měsíce, pro neustálé záněty prsu. A syn a mladší dcera byli zase kojeni dlouho, skoro tři roky. Samozřejmě nebyli odkázáni jen na mě, normálně jedli, jen se přišli občas dopít :-)
Dnes je tolik informací na internetu s přínosem tzv. trendů, že se v tom nevyznám ani já, co je in a co out. Ale dítě není hračka! Některé maminky tyhle informace ovládnou, bohužel. I má kamarádka - dětská lékařka tvrdí, že se jí u některých maminek stává, že slovo poradna je pro ně pojmem, kdy ony radí lékařce, protože na internetu psali, že... Inu je třeba rozum a cit. Ale ani já nevím, čím mě moje děti překvapí. Měj se hezky§
Ivana
V každém z nás zůstává kus dítěte a je skutečně výborné, když čas od času vyleze ven a žije si svůj vlastní život. Přestaneme pak žít obklopeni konvencemi, nebudeme sešněrovaní a můžeme klidně spát se svými dětmi ve stanu a věřím, že i sousedi budou závidět....
Krásný příběh
My jsme sjížděli s 3dětma každé léto nějakou řeku v česku .Všude bylo nádherně, spali jsme ve stanech a vařili si na ohýnku.Nejkrásnější byla Berounka a u nás Kamenice a Jizera.Ráda vzpomínám.Nebo poprvé, když jsme se za komunistů dostali do bývalé Jugoslavie k moři.Manžel ve staré dodávce uvnitř vybudoval malou kuchynku,abychom si mohli vařit a půjčil obrovský maskovací stan.No v kempu italové atd. se chodili dívat na tu naši "krásu"
Poprvé jsem viděla stany s tředsíňkama,jako chaloupky.Děti jak viděli nějaký odhozený časopis nebo plechovku si je schovávaly domů
.Marti, přeji krásný víkend.Martina.
Připomněla jsi mi jeden zážitek.Spali jsme ve stanu s dětmi na horách a lesem se ozývalo húúúúúú....húúúúúú...vypalšili jsme se co to JE ??? A za chvilku jsme přišla na to, co se to děje.Kamarád spal se svými malými kluky kus od nás a vyprávěl jim strašidelné pohádky..:-D Ještě dnes se tomu smějeme..:-D

Hezké dopoledne,
zaujal mne článek,protože poslední dobou si říkám,kde se třeba u mě bere tak častá špatná nálada,takový nezájem o nic,je to častější než dřív,že se z ničeho netěším a přitom bych chtěla,ale nastane třeba ráno,že se mi s jediným člověkem s kterým žiju ani mluvit nechce.Tím,že celodenně pečuju o jeho 90 letou maminku a vstát do toho kolotoče musím ,tak jsem někdy divná,nepříjemná a ani nevím kde se to bere.Vrací se to častěji a tyhle deprese mě napadly,jednou jsem se odvážila jít s tím i za doktorkou a ta mi řekla,že to je počasím,že jsme byli zvyklí na sluníčko a že je to prostě útlum počasím.Tak už jsem to dál s nikým neprobírala.Názor mého muže,běž se na chvíli ven projít mezi lidi bude Ti líp,taky vím,že opravdu nebude.Musí to být po té nehodě těžké a věřím,že dobré dny přijdou a že jen tělo a mozek mají takové odpočinkové dny a čerpají sílu na návrat třeba na tu diskotéku.Co nejhezčí den od nás.
Renča
Milá Slunečnice, ve svém okolí mám člověka, který má deprese. Opravdové deprese. Ve svém okolí mám i člověka, který udílí rady typu,,sedni na kolo a bude po depresi". Ten člověk je ale hrozně hodný, nechce ublížit, jen si nedokáže představit, co člověk v depresi prožívá. Nepochopí, že se to vůlí nedá změnit. Tím nechci citované komentáře nějak obhajovat, chraň bůh, chci jen poukázat na lidskou nevědomost a neinformovanost, možná na nedostatek empatie mezi lidmi.
Tebe obdivuji. Že jsi po nehodě jsem zaznamenala, ale v Tvých příspěvcích se Tvé problémy rozhodně neodrážejí. Ba co víc, svými komentáři dokážeš povzbudit druhé. A že někdy po obědě usneš? To já o víkendu také a docela si to užívám:-).
Přeji Ti ať těch špatných dnů je co nejméně a ať si brzy zase zatancuješ s vysavačem:-).
Henrieta
Paní Slunečnice, jak jste to krásně napsala. Lapala jsem po dechu, jak nevhodně se ženy vyjadřují k depresím J.G. Je to k nevíře. Sebevědomí a nebo spíše nevědomí lidí, kteří se k depresím vyjadřují mne vytáčejí. Je to asi jako s migrénou - kolik lidí se k ní vyjadřuje, že je to bolení hlavy rozmazlené baby. No jo, ti všichni mají titul MUDr. a mohli by léčit na dálku. Všem trpícím a postiženým držím palce. Zdraví Iwka
U Jany jsem to také četla a ty komentáře jsou HNUS!!
A není to první blog, kde jsem byla překvapená odpornými komntáři.
Občas mám potřebu také vyjádřit s něčím svůj nesouhlas (zabrblat si pod vousy), ale nikdy by mě nenapadlo veřejně či anonymně jej publikovat. Tak když mě nějaké téma štve, tak ho raději nečtu!
A moc mě mrzí, že se musíte stále ještě potýkat s následky nehody. Myslela jsem, že už je fajn. Příspěvky pište, mám je ráda a Vaše kočka mě baví:-) jen mám míň času reagovat.
Jarka
Ti, co ,,radí" si ničím podobným neprošli. Někteří tím opravdu chtějí pomoct, a někteří spíš ublížit a těm se divím já, že vůbec ztrácejí čas psaním uštěpačných komentářů. Mám kamarádku s depresemi a jsem ráda, že v sobě našla sílu poradit se s odborníkem a že jí je teď delší dobu díky lékům dobře. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem nevěděla kudy dál a cítila jsem spíš úzkost, ale příznaky, které popisuješ, byly podobné. Nechtělo se mi nic, vůbec nic... Byli lidé, kteří přestali s návštěvami u nás, pak ti, co radili a ti, co se nevyptávali a pomohli mi nejvíc tím, že mě nutili přemýšlet o něčem jiném. Třeba ušít sukni do tanečních, vymýšlet náměty na tvoření do Klubu KK, který kvůli tomu vlastně vznikl. A tak mě ty moje ,,holky" postupně tahaly z bahna, a moc jim děkuju. Mozek je chemie a co se v něm stane, neví nikdo. Co prožíváme uvnitř, víme jen my. Všechno chce čas. U mně to byly tři roky a to, co mě tehdy napadalo, to nemůžu ani říct... Pořád bojuju, ale to zlé je snad za mnou, člověk pak zjistí, že některé věci jsou pouhé hlouposti. Nějak jsem se rozepsala a tak končím. Držím pěsti pro štěstí!
Ivana
Držím palce, ať je brzo líp! Já teď nějaký čas blogy nečetla, tak nejsem v obraze, ale doženu to. Je skvělé, že máte krásný partnerský vztah. To pomáhá na všechno. Spolu to jistě brzy zvládnete. Myslím na vás...
Držím všechny moje palce,ať je líp.Já mám osobní zkušenost s bipolární poruchou v rodině,bohužel.Psychiatrie je stále někde na okraji zájmu ministerstva,pojišťoven ,je nedostatek odborného ošetřujícího perzonálu,omezená místa v nemocnicích...A psychicky nemocný člověk se v tom guláši těžko orientuje,pokud nemůže pomoct rodina,končí to mnohdy velice smutně...
Dobrý večer Marti, před asi 6lety jsem si chtěla založit taky blog
a ráda jsem chodila čučnout taky na blog paní Balatkové.Pro mě to byla moc šikovná paní ,myslím že měla tři děti.Krásnou domácnost.Jako bšechny blogérečky kam chodím na návštěvy
Skončila kvůli závisti jednoho anonima
A pořád se najdou.To mě odrazuje
a vadí, že se nepodepíší alespoň pod komentář a ubližují.Já mám nemocného bratra už 40let. Je schizofrenik.Starala se o něho mamka,ale před 12 lety zemřela
Je to strašná nemoc, ale.pere se s ní statečně.Hodně svého života strávil po psychiatrických léčebnách.S manželem jsme mu koupili malý byt,každý den si telefonujeme a jezdíme ho kontrolovat.Samozřejmě, že je pod lékařským dohled a jedné organizace pro takto nemocné
Mohla bych se vypisovat,co jsem s ním zažila, kdo nezná tuto chorobu,neví jak je strašná.Přeji Vám hodně zdravíčka.Mějte krásný zbytek večera.Martina
Jojo..depka a deprese je sakramentský rozdíl.Já to znám ze své vlastní zkušenosti.
Ale už je líp a BUDE líp!!!! (hmmm..takové rady jako sedni na kolo,nebo běž do společnosti ,to mám nejraději.Když jsem měla problém zvednout ruce a třeba se jen napít.Ruce a celé tělo jako z olova..a nevíš,jestli raději zalézt někde do kouta pod peřinu a jestli to pomůže)
no,co!!Říkám si, máme to těžké a slon to má těžší..:-D...proto píšeme blog!!!(prozatím,jsem neměla nějakého nepříjemného anonyma,nesmím to zakřiknout!!!)
A tobě držím pěsti,ať už tady pluješ tanečním krokem..:-D !!!!!
Ono k tomu podceňování deprese, resp. k těm "dobrým" radám typu "sedni na kolo" trochu přispívá i to, že o tom, že mají "depresi" mluví docela dost lidí, co se zrovna špatně vyspali, seřval je šéf nebo dítě propadá chemie... A tohle pak skutečnou depresi v očích spousty míň informovaných lidí prostě degraduje na nějaké fňukání. Takže možná i my všichni můžeme k pochopení pro lidi s opravdovou depresí udělat to, že až příště budeme mít "den blbec" nebo se se na nás v práci bude hrnout jeden úkol za druhým, nebudeme automaticky říkat oblíbené klišé, že z toho máme depresi. Já jsem se v podobných případech naučila říkat "prostřelím si nohu", protože to je dostatečně absurdní na to, aby to někdo bral vážně.
A tobě přeju ať je těch lepších dnů, kdy je sklenice poloplná, pořád víc
Marti, poznám ľudí čo chodia k lekárovi a berú celý život prášky a keby mi to nepovedali ani neviem. Môj zať po prekonani jednej vaznej choroby mal hrozne stavy a zacala ho liecit jedna vychytena psychologicka, ktora lieci aj jedneho velmi slavneho slovenskeho spevaka. Radsej nenapisem ktoreho, ale ked ho vidim v TV tak si poviem ze ho asi este furt lieci, lebo je nejaky divny. Nasadila take silne lieky zatovi, ze jeho chovanie a depresie atd, prerastli do niecoho hrozneho. Je to na dlho, tak to skratim, jeden den z urciteho dovodu vyradil jeden liek a jeho depresia skoro uplne zmizla. Odvtedy si vravim ci niektori lekari si nedrzia pacientov aby boli od nich zavisli. Dcera ked to vravela lekarke, ze sa jej manžel chova divne, tak jej povedala že vidim ze aj vam nasadim nejake lieky. Bola staznost u riaditela nemocnice atd a vymenili lekarku. Tak toto je moja skusenost. Drzim palce nech sa cim najskor vyliecis. Prijemny den.
Marti, kdo tyhle stavy a pocity nezná, není schopný to pochopit a už vůbec nic ho neopravňuje k tomu, aby ubližoval a kritizoval. Domnívám se, že vím, co tě inspirovalo k napsání tohoto článku, také jsem se k tomuto problému na jednom mém (dost oblíbeném) blogu vyjádřila. Co dodat? Že přeji nejen tobě, ale i všem, kdo se potýkají s jakýmkoliv problémem, aby bylo jen lépe a těch "zlých" dnů jen malinko.
Marti, nechápu lidi kteří v komentářích uráží. Někdy je nepochopitelná nenávist a závist lidí.
Přeji ti aby to bylo brzo kdy si zatančíš na diskotéce.
Krásně napsaný článek. Souhlasím s vámi, pokud se mi to nelíbí, tak to nečtu, nebo se nedívám atd. /myslím TV/. Některé lidi nechápu, ono někoho soudit je lehké. Nechápu to oprávnění lidí, pokud neznají.... už to tu bylo napsáno nenávist a hlavně ZÁVIST to je opravdu Nesmrtelná teta!!! Moc ráda nahlížím na různé blogy a vybírám si. Nejvíce mne všeobecně udivuje, hloupost, závist. I já vám přeji z celého srdce ať je líp, váš blog mám moc ráda tak brzy na taneční parket!!!! S pozdravem Alena P.
I když se neznáme až tak, nemám s tím problém to napsat na plnou hubu, s depresemi jsem se léčila, docházela na psychiatrii a podstoupila mnoho let psychoterapie.
Byl to velice dlouhých běh na šíleně dlouhou trasu a právě díky vhodně cílené terapii, měla jsem štěstí na psychiatra a psycholožku.
Já se přiznám, že když si někdo vycintává játra, já už nereaguji, protože přesně vím, co dokáže nakumulovaný stres, který se spousty let potlačuje. Co se pak stane, bych nepřála ani největšímu nepříteli.
Marti, jako člověk, který hodně zažil po této stránce ti mohu říci, že i když tě znám chvíli, tvé nasazení a tvé názory jsou mi velice blízké, to co popisuješ znám, leckdy jsem zažila a jednoznačně ti mohu říct, bude lépe. Nějaký pátek to třeba potrvá, ale bude. Držím palce, moc a od srdce...
Co neznáme, neměli bychom soudit či odsuzovat, zlehčovat. Ono je tak snadné napsat anonymně nějakou jedovatost a většinou jsou to zřejmě lidi smutní, nešťastní, či zlí a nenávistní. Lidské charaktery jsou různé. Mám kamarádku, letitou, která mívá stavy jak popisuješ a mnohokrát jsme to spolu probíraly. Nejhorší je, že když se konečně kdysi svěřila lékařce, tak se jí dostalo odpovědi, že to nic není, že špatnou náladou trpí kde kdo. Ona si všechny své niterní "bolesti" léčí pomocí lásky ke svým pejskům.
Naše životy nejsou růžové, každý z nás si v některých etapách procházíme ledasčím. Proto vždy hledám to lepší - pro mne sklenice je vždy z poloviny plná... A došlo mi, že jsem již dlouho bláznivě neskotačila po obýváku v rytmu oblíbené hudby. Proto se asi cítím již delší dobu příliš unavená :o).
Díky za příspěvek Marti, který mne donutil k zamyšlení. Četla jsem vše i u Jany.

14 komentářů:

  1. Marti, tohle je moc hezký počin! Někdy si komentáře přede mnou přečíst stíhám, mnohdy ale ne. Teď jsem přečetla všechno!
    Díky, hezké odpoledne. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, teď přemýšlím, proč tam nikde nejsi. Ale v této době jsme se ještě neznaly. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. A víš Marti, že jsem si s chutí všechny komentáře, které jsi vybrala přečetla?
    Měj se moc hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, mám radost. Mě baví připravovat tyto příspěvky. Měj hezký víkend.

      Vymazat
  3. Ale to je zajímavé čtení, poučné a skutečně, vždy si všechny nečtu. a když jsem si nyní přečetla všechny své komenty, tak jsem zjistila, že i po čase za nimi stojím a zase bych je napsala stejně.
    Děkuji, moc a přeji příjemný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, jsem ráda, že bavilo. I já zjišťuji, že to co jsem napsala, pořád je neměnné. Měj pěkný víkend.

      Vymazat
  4. I 3. díl jepičího života mě pobavil a zaujal. Marti je to tvůj bezva nápad a já ti děkuji! (Jen mám rozečtenou knížku a dnes už na ni asi nemám čas, chuť ani náladu :-)))
    Krásný víkend!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, děkuji moc. Potěšilo. Měj pěkný víkend.

      Vymazat
  5. Marti, pro mně něco nového, ráda a se zájmem jsem si komentáře přečetla.
    Přeji hezkou sobotu na autogramiádě. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, autogramiáda je až 25.8. :-) Tak ještě je čas. Díky a hezký víkend.

      Vymazat
    2. To jsem celá já. Tento týden 16.8. má narozeniny moje bývalá kolegyňka. Pozvala nás na oslavu a já si zafixovala, že to je ve středu. A ejhle, oslava je ve čtvrtek. Ještě, že jsem se podívala do kalendáře. ;-)

      Vymazat
    3. Růži, to moc dobře znám. Já jsem šla vloni pracovně na akci o den dřív :-)

      Vymazat
  6. Tak jsem to všechno pročetla. Je to dobrý nápad.
    Hanka

    OdpovědětVymazat