ve zlatě

No, to je trochu přehnané, ale jaro už je u nás na naší zahradě. 

Fotila jsem v neděli, ale v té chvíli ještě slunce moc nesvítilo. Když začala slunečná neděle, vyprovokovalo mě to začít konečně s čištěním bezútěšné zahrady. V tom teplém počasí mě to i bavilo. Ještě tedy není úplně hotovo, ale už to vypadá líp. Přiznávám, že my na zahradě nijak extra nepracujeme. Sekání zahrady a ostříhávání keřů je nejvyšší level. 
Na pletí tam v podstatě ani nic moc není. Pro nás zahrada neznamená práci, zahrada je k posezení, setkávání a pití kávy. 
Nechci samozřejmě zlehčovat péči o zahradu, každému co jeho jest a já obdivuji ve vašich příspěvcích vaše nádherné zahrady a kochám se. 
To já neumím, na to nemám buňky a ani ten správný zájem.
Naše záliba to není, i když na jaře děláme samozřejmě nájezdy do zahradnictví.

Dnes vyrážíme i s dětmi, které jsou u nás na mimořádných prázdninách, poprvé aspoň pro pár barev, které snad už na zahradě vydrží anebo nás na pár týdnů potěší.
Lole a Alanovi jsme koupili dětské hrábě, takže pokud dnes nebude pršet, jdeme "makat" všichni.
Bála jsem se, že to dětské nářadí bude z plastu a tedy na nic. 
Ale už se vyrábějí přesné kopie těch dospělých, tak jsem měla radost a děti včera večer z nich taky.
A ještě k vyhlášené výzvě. 
Jsem ráda, že vás oslovila, Rijo, to víš, že je čas se přidat, a já se těším na vaše "nálezy". 
Tohle slovo asi vystihuje můj záměr lépe než slovo sbírka. 
A ještě mám prosbu. Protože v komentářích vidím spoustu nových "tváří", prosím ozvěte se po zveřejnění vašeho příspěvku, abych v konečném souhrnu, který zveřejním dle zvyklostí na blogu, na někoho snad nezapomněla.
Mějte hezký snad už trochu jarní den.