zastavení nutné aneb smích je potřeba

 
Svět se hodně zpomalil a na některých místech i zastavil, ale nebudu tady psát, že to vlastně byla potřeba, protože tohle teď píše spoustu lidí a jen bych opakovala, co většina z nás vnímá stejně. 
Jen si teda myslím, a chci, abych se mýlila, že ty lidi, kteří by si tohle měli nejvíc vzít k srdci, to pravděpodobně mine.
U nás doma se pořád teda nenudíme, pořád něco děláme, i když po pravdě, kdybych měla shrnout naše denní činnosti, nevím, jestli bych to dala. Spoustu malých drobností, ze kterých se skládá náš den.
Včera jsme se bavili, že se nám zdá, že už jsme dlouho doma, přestože nemáme pocit, že by dny pomalu ubíhaly. Přesto už je to strašně dávno, co jsme hlídali Lolu a Alana.
Včera po týdnu vyrazil můj muž k benzínce pro něco, co nebudu specifikovat, páč by se většina z vás ošklíbala a já bych to viděla i na dálku, ale každý máme nějaké neřesti. Někdo větší, někdo menší.
Když odjel pryč a já byla po týdnu chvíli sama, ne tedy, že bychom byli spolu pořád (dům je velký, takže se některý den i hodinu dvě nepotkáme), najednou jsem si uvědomila, že já jsem nepřekročila práh domu dva týdny.
Teď budu možná vypadat, že jsem zralá na Bohnice, no už mám rezervaci v Horních Beřkovicích, ty mám za humny, ale já si začala říkat, jestli se nebudu bát jít ven, až konečně vylezu... jestli je ten svět venku stejný anebo se nějak výrazně změnil. 
A když přijede náš vrchní "pečovatel", říkám mu, že asi trochu blázním a čekám, že mě začne uklidňovat.
K mému údivu se začne ne smát, ale řehtat!!!
Proboha, proč se tomu směješ?! 
No já jsem vyjel po týdnu a divil jsem se všemu, i tomu, že Říp stojí na svém místě😂, že svět vypadá furt stejně. Vzpomněl jsem si, když jsem byl první měsíce zavřený na vojně a konečně jsem vylezl ven, udiveně jsem koukal, že vychází Svět motoru, který jsem si před vojnou kupoval, furt a svět se nezastavil, přestože já jsem zavřený ten pocit měl.
Tak to už se řehtáme oba 😂😂😂 a hodně dlouho. Očistným smíchem a já jsem ráda, že snad do Beřkovic ještě nemusím...
Můj muž si sundává po příjezdu předpisově roušku i rukavice ještě v autě a dává do pytlíku, a pak probíhá očista. 
Když zrovna roušku vaří, já hledám materiál pro seriál "posbírané" a vykřiknu: pojď se podívat! 
A ukazuji mu, co vidíte na úvodní fotce. Jako u nás doma.
Je to opět důvod k smíchu, nám naštěstí pořád stačí málo.
No tak se u nás pereme s karanténou. 

Naše Tereza zase založila 19. března uzavřenou skupinu na facebooku s názvem Homeschooling s Lolou a Alanem viz foto výše, a dnes už má její skupina nějakých 350 členů. Prostřednictvím facebooku Tereza dává inspiraci pro učení s dětmi doma, sama všechno vyhledává a vymýšlí, zve na představení apod. a abych ji nechválila já, dva komentáře z mnoha kopíruju: 
Zdravím všechny, děkuji z přijetí :) a hlavně děkuji Tereze za její nekončící inspirativní nápady!
Moc děkuji za vkládání takto ucelených témat👍Dáte nám časem inspiraci, odkud materiály čerpáte (učebnice/internet)?
A musím podotknout, že mi říkala, že ji karanténa s dětmi baví. Je to proto, že i normálně se s dětmi pořád hraje, jen je to teď celý den. 
Naše Linda učí režijní tvorbu svoje studenty z DAMU přes skype, dělá zkoušky na svoje představení, které mělo mít premiéru 30.3., v rouškách a režisérka i herci dodržují vzdálenost dva metry od sebe a do divadla jezdí na kolech. Někdo může pracovat z domova jako náš úžasný programátor Jakub.
To je jen pár případů z mého blízkého okolí, jak se pereme s karanténou.
Moje ségra mi posílá každé ráno vtipná videa či fotky a já se po ránu někdy směju a někdy řehtám. Já dělám totéž. Vlastně to děláme i jindy, ale teď je frekvence podstatně vyšší.
Moje kamarádka Míša mě taky hodně baví. Do práce jezdí na kole anebo pěšky a po cestě fotí, co kde vidí a dává na facebook. Buď se kochám anebo jako včera hraju hru a hledám na fotkách holuba, hnízdo, kočku. Jo a našla jsem všechno, tak jsem od Míši dostala jedničku.
Tak se všichni držme a hlavu vzhůru. Vlastně se máme dobře a já myslím každý den na všechny lidi v první linii, pro které karanténa znamená starat se o nás ostatní.
Dnes vám tady přikládám aktuální a chytlavou píseň, kterou si od včera pouštím a zpívám.
Poslechněte si: Nesmíš to vzdát.