bezkontaktní zásilka za vraty

Včera brzy ráno mi přijde sms: spíš?

Panebože, proč se ptá? Vždyť ví, že už straším od půl páté.

A tak Báře hned volám. 

V neděli jsme spolu mluvily po telefonu docela dlouho, tak si říkám, co se asi děje.

Bez pozdravu se ozve: něco potřebuju, víš, jak teď PPL, DPD, pošta vozí zásilky bezkontaktně? 

Nerozumím v první chvíli otázce a to už mám za sebou vypitou ranní kávu, jinak bych nerozuměla ani slovu. Hlavou mi jen bleskne, asi chce, abych něco převzala. 
Proto ten úvod jak pro blbce.
Později mi dojde, že to byla blbost, páč má už dva měsíce naprosto plný barák. No jo, spisovatelka jen musela fabulovat, no vlastně mě to nepřekvapuje. 
Neustále tvoříme v našich společných životech nějaké malé příběhy.

No vím a co jako?

No takovou jednu bezkontaktní zásilku máš za vraty.

Cože???!!!

No já už jsem skoro v práci, tak si pro to jdi.
V první chvíli nemám slov. A kdy jsi tady byla?

A jak to, že o tobě nevím? Počítač mám blízko okna, takže slyším přijíždějící auta, a když Báru normálně čekám, vidím i kousek hlavy před našimi velkými vraty.

No a to mně vylítly z ruky dveře od kufru a práskla jsem s nimi, tak to nechápu, že jsi mě neslyšela.

Vezmu klíče a jdu tedy odemknout a za vraty je skutečně papírová taška i s pozdravem a ještě otočená tak, abych si nápis hned přečetla.

Mám radost jako dítě o vánocích. Ani ne tak z té nadílky, i když z té samozřejmě taky, ale z toho krásného počinu naší rodinné přítelkyně.

Na každém potravinovém dárku je nějaký nápis. Některé postupně vysvětlím.

Proč je napsané na sklenici sádla sádlo, to fakt nevím. 
Asi kdybych náhodou nepoznala nebo co.

Sádlo na smažení řízků.

Na jedněch vajíčkách je napsáno pro chuť, na druhých na řízky. Na uzeném je téměř nečitelné tchyně a uzené nejlépe studené. 
Na velkém pytlíku se škvarky jsem žádný nápis nenašla.

Tak teď se dostávám k vysvětlení. 

V neděli se náš naprosto důležitý telefonát ke konci zvrtl k nedělnímu vaření. 

Bářino prohlášení: už musím jít vařit, jsem okomentovala tím, já nevařím, dojíme zbytky. 

Měli jsme chuť na řízky, ale máme málo oleje a stejně zapomněl Pavel koupit vajíčka. 

Tak proč neusmažíš řízky na sádle?

Ježíš proč asi?! Třeba proto, že sádlo nemám??!!

Proboha, já ho mám na kila.

No vidíš, a proč ho nemám teda já?!

No kdybych ti ho asi tak teď zavezla...

Baru, moc děkuji za krásné překvapení. Já to říkám furt. 
Z dobrých lidí se stávají v nouzovém stavu krásní lidé a z těch špatných ...?!

Moje včerejší menu:

snídaně: škvarky s chlebem

oběd: řízky smažené na sádle s bramborovou kaší, mému muži jsem udělala lehký bramborový salát s vajíčky z krabičky označené pro chuť

svačina: chleba se sádlem

večeře: chleba se sádlem a škvarky

Naprosto nezdravý den. Vcelku monotematický.
Ještě, že mám sádlo a škvarky předepsané od své lékařky, páč mám nízký cholesterol.

Báře s povděkem volám a pak ještě píšu sms. Bára mi píše: tak si můžu ve svém Modrém životě odškrtnout dobrý skutek a povzbudila jsem tím i sebe.

To nebyl jen dobrý skutek, to bylo gesto! 
Nemá nás rozhodně při cestě do práce.

Tuhle malou pondělní storku jsem na blog musela dát, i když tohle jen těžko někdy zapomenu.
Mějte dobrý den.