nedělní zamyšlení

Dnes dávám prostor hlavně Justýně. 
Konečně nastala doba, kdy se může válet na stole a opalovat se. 

A stůl bude volný i tuto neděli a pondělí a samozřejmě nevím kolik dalších týdnů. 
Vloni se nás tady sešlo víc a grilovali jsme. 

A nastala i doba, kdy je k radosti Justýny většinu dne otevřen vchod do domu. Venku je tepleji než doma. No vlastně z otevřených dveří do zahrady máme radost všichni. A hlavně proto, že jí nemusíme furt otvírat. 
Je to lenoch, který běžně prochází svými vrátky pořád sem tam, teda v zimě ne, to je gaučák.
Ale jen do té doby než někoho z nás vidí přes prosklené dveře venku či doma. 
Vydrží ťukat a čekat tak dlouho, dokud někdo z nás neotevře. 
Dokonce, když jsme venku a ona nás vidí, ale my děláme, že ji nevidíme, stoupne si na zadní a bouchá a bouchá packou. 

To musíte prostě jít a otevřít a ještě se oba řehtáme, protože je fakt roztomilá. 

Svými dvířky projde bez problémů, ostatně jsou určeny pro malého psa, tak co by neprošla, ale je to přece jen námaha, musí si otevřít a zvednout packy.

Jo Justýnka je úžasná fotomodelka. Ty fotky jsem nafotila během pár minut, páč Justýna pózovala: ještě mě vyfoť takhle a takhle. 
Vzpomínám si na dobu, kdy před focením utíkala a já musela záběry lovit, ale to už je dávno pryč.

Tak neděli budeme mít ve třech. Původně jsme chtěli jet opět na malý výlet autem, ale vzhledem k tomu, že si všichni vysvětlili malé uvolnění po svém a sdružují se v houfech a bez roušek, necháme to na jindy.

Jistě stýská se mi po všech. Ještě, že existují telefony a kamery. 

Včera volala postupně všechna vnoučata, aby nám sdělila, jak moc je potěšila velikonoční nadílka. Ponožky se zvířátky a deník s nálepkami. Lola si z něj udělala diář a babi, už tam mám poznamenané svoje narozeniny a ještě další věci. Babi, já tam mám jen narozeniny, hlásí Alan. 

Moc mě včera potěšilo, že všechny čtyři děti mají z velikonočního balíčku radost a z telefonátů jsem žila ještě několik dalších hodin.

Ale něco mi došlo. Dětem na škole v přírodě či na tábor se nemá volat, páč do té doby dítě nevědělo, že by se mu mělo stýskat po domově a rodičích.

No já jsem to včera měla úplně stejně. 

Dokud je člověk vidí jen přes fotky a videa, je to dobré, ale když je slyší, zjistí, jak strašně se mu vlastně stýská. 

Říkala jsem, asi mi panebože nevolejte... 
Dospělé děti to zvládám, ale ty malé nějak ne. 

Tereza mi říká, mami, ale to není zas tak dlouhá doba, někdy se stane i za normálních okolností, že se nevidíme, protože není čas. 
Já vím, ale když můžu a nevidím, je to jiné, jako když nemůžu.

Dnes ještě přidávám odkaz na dobrý nákup knih. Včera jsem na to zapomněla. 

Tento týden jsem nakoupila v Knihy Dobrovský pět zajímavých knih za hubičku, protože tam mají časově omezený blešák. Knihy vám tady představit nemůžu, protože většinu jsem nakoupila někomu k narozeninám, ale třeba se někomu hodí využít těch velkých slev až 80% a najít něco zajímavého. 
Myslím, že ty slevy platí snad jen do 15. dubna.

Na závěr pár vtipných hlášek pro úsměvnou neděli nám všem.

Víte, že už rostou kočičky?