oslava za vraty

aneb jak jsme slavili v době koronavirové.

Dnes měla být oslava narozenin a měla se sejít celá naše početná rodina. Domlouvali jsme to dlouho, aby mohla aspoň většina. Před týdnem vzhledem k současné situaci jsme oslavu zrušili. 

Všechny naše děti i s rodinami žijí v Praze a jsou zodpovědní, bojí se, aby svoje stárnoucí rodiče nenakazily, takže se opět nescházíme jako na jaře.

V pátek ráno mám zprávu: mami, budete večer doma? 

Na chvíli se zastavíme, ale jen v rouškách a na zahradě.

Pochopím, o co jde a je to od nich hezký. V pondělí mám narozeniny. 

Udělám rychle ovocný dort a pár chlebíčků. 

Večer přijedou dva zástupci z naší rodiny, někdo je v karanténě, někdo musí hlídat děti. Nejdřív vidím nafouknuté balóny, pak dva dortíky se svítícími svíčkami a pak dva gratulanty s dárky. Trávíme dvě hodiny na zahradě s rouškami, povídáme si, kolem nás splašeně běhá Sára a je těžké odolat a nejít si sednout domů ke stolu. Náš syn je ale zodpovědný, takže kázeň udrží. 

Dnes tenhle příspěvek píšu vlastně pro sebe. Jednou to, doufám, bude minulost.

Dostala jsem krásné dárky, některé vidíte a některé ne. Dostala jsem i poukaz do zahradnictví, ale ten si nechám až na jaro, kdy nakupuju mnohem víc.

Ještě jednou moc děkuji za krásné dvě hodiny i za tak zvláštních okolností.

Když jsem fotila výkresy od dětí, opět jsem měla asistentku. 

Lezla mi furt až do objektivu.

A tenhle nádherný diář vám musím představit trochu víc. Nikdy jsem takový neviděla. Je plný obrázků a povídání. Prostě je krásný. 

Dnes se s vámi loučím a připomínám, že dnes je poslední den hry.  

Mějte pěkný zbytek neděle.