ptačí karavan, trampolína a jiné malé radosti

Páteční pelmel. Vyzvednutí dětí ze školy, respektive strávíme jako obvykle ve škole asi hodinu, čekáme s Lolou na Alana, který má o hodinu déle. Nemusí to tak být, ale my to tak s Lolou chceme. Mohli bychom přijet o hodinu později a Lola by zatím čekala v družině, ale už jsme si navykli automaticky na tento rituál. Hodina uběhne jako nic, povídáme si, prohlížíme Čtyřlístek speciál, který jsem koupila Lole, Alanovi taky speciál jen mini, poznávám novou krásnou žabičku, odměna za dokončené očkování a čekáme na Alánka. Už si tady připadám jako doma. 

Paní družinářka odvádí třídu na oběd a přitom se zastaví u mě, už mě zná: Alan si u vás nechá tašku a já ho pustím na oběd jako prvního, abyste na něj nemuseli čekat. Je to příjemné, když už nemusíte nic vysvětlovat a řešit. Po dvou letech omezeného setkávání je příjemné se jen tak rozhodnout, že chceme vidět děti, dohodnout po telefonu s dcerou, že se to zrovna hodí a není naplánován jiný důležitější program a prostě vyrazit. Dcera děti už nepotřebuje hlídat, tak bychom se ani moc neviděli. Pracuje, když jsou děti ve škole nebo o víkendech či večerech. Jako fotografka si svůj čas řídí. 

A děti tak rychle rostou...

A teď malá reportáž ze setkání. První fotky ze školy. Hugo se tentokrát nechává fotit a hladit a mazlit. Elza leží a spí. Zjišťujeme, co je v kinder vajíčkách, které koupil děda.

Babi, my jdeme ven na trampolínu. Pojď nás vyfotit. 

Je příšerný vichr, protože dům stojí kousek od polí, koní a lesa, tak to tady fouká víc než jinde. 

Hugo jde s námi a ve větru mu vlají chlupy.

Babi, počkej venku, my si jdeme pro medvídkové čepice, tak nás ještě vyfoť. Vypadáme v nich jako medvídci.

Tady už jsme doma. Alan přinesl ze zásilkovny, která je kousek od domu, nádherný závěs s acháty koupen tady. 

Další krásný kousek, který si fotím. 

Na závěr ptačí karavan a jiné budky. Tereza je už všechny zavěsila na jabloň před okny obýváku a já fotím přes sklo. Všechny budky už jsem obdivovala, ale teprve nyní je fotím na stromě.

A tady moje páteční reportáž plná malých radostí končí.

Přeji vám sobotu plnou malých radostí.