včerejší změny nejen plánů

Nebudu tady o psát o obrovském požáru v Hřensku, protože o tom ví každý z nás už od neděle. Já si tady chci zapsat včerejší den. Nikdy by mě nenapadlo, že požár, který je tak daleko, ovlivní na chvíli i náš život.

Včera brzo ráno vyjdu na zahradu, ještě je tma. Okamžitě ucítím zápach ohně a začnu se rozhlížet, kde proboha hoří a zmateně koukám i na naši střechu. Zápach je velmi intenzivní a nejde jej zaměnit s ničím podobným. Nikde nic nevidím. Otevřu dveře do domu dokořán jako každé ráno.

Jdu začít svoje ranní rituály. Udělám si kafe a jdu psát.

Postupně na mě vyskakují informace o požáru. Později je mezi nimi i aktuálně, že kouř z požáru je už cítit v Kralupech a v Libiši a vidím i na fotce z Kralup, že je i valící se kouř vidět. Hasiči vyzývají, aby všichni nevolali na tísňovou linku, pokud neuvidí stoupat kouř z určitého místa. Doporučují nevětrat.

Po chvíli mi začne docházet, že to, co cítím na zahradě, je známka toho, že pach z kouře dorazil i k nám.

Mám už asi dvě hodiny otevřeny dveře do domu.

Pořád je to ještě v klidu, a protože je zataženo, říkám si, že bychom nemuseli jít do muzea na výstavy, ale když nebude parno, můžeme jet do Historyparku. 

Asi kolem půl deváté další zprávy a už je tam doporučení omezit pohyb venku a nevětrat jako při smogu. Vidím fotky okolních vesnic, které jsou jako v mlze a mně dochází, že zataženo asi nebude a všechno souvisí s požárem, který se mi zdál tak daleko.

Můj muž vstává a hned mi hlásí změnu plánu na dnešní den: jedeme na výlet do Historyparku. Já ho hned informuju, že tam rozhodně jet nemůžeme a vyprávím, co se děje. V parku bychom byli venku 4-5 hodin jako minule a mohli bychom se nadýchat a vyprávím, jak je všude cítit kouř a zataženo není, je to z toho kouře.

Nakonec to tedy vysvětluji všechno dětem, ukazuji jim ten požár a vysvětluju, proč jdeme do muzea, když je zataženo. 

No, jo babi, k muzeu jen dojedeme a nebudeme dlouho venku, viď?

Během odpoledne se zdá, že už se situace trochu uklidňuje, svítí slunce, nebe je modré a děti jsou v bazénu.

Večer ležíme a čtu pohádky, když přijde za námi můj muž a říká, ať si hned zavřeme okno. Zápach se opět šíří a ještě s větší intenzitou. 

Včera ráno o tom píši dceři a ona mi hlásí, že to samé je v Praze. V noci kontrolovala zahradu a sousedy, jestli někde nehoří. Až ráno pochopila, co se děje, stejně jako já na základě aktuálních informací.

Dnes ráno nic necítím, i když se samozřejmě hasí pořád.

Známý sdílí na facebooku článek s názvem Žádná apokalypsa. Přírodě požár v Českém Švýcarsku prospěje, říká botanik.

Možná je to pravda, ale po včerejší situaci se mi po ránu článek nechce číst. A už včera mi o článku říkal můj muž.

Tak takový byl náš včerejší den. Reportáž z obou výstav dám někdy i na blog.

Tak snad dnes bude čistý den a ten přeju i vám. 

Úvodní foto je moje z akce s umělým požárem a hašením.