úterý 11. srpna 2015

animal hotel a trochu divná depilace




O zvířecích mazlíčcích jsem psala už vícekrát, ale dnes je to trochu pokračování příspěvku ranní budíčky, animalhotel a jiná zvěrstva.
Králíka Piňďu jsme již několikrát hlídali...  a po té počítali škody. Poprvé nám zdevastoval celou tělocvičnu a to nepočítám jen ty bobky, o kterých jsem psala, ale zničené žaluzie, na kterých visel, dokud jsme jej nevysvobodili, označkovaná celá postel pro příležitostné spaní, kterou jsme museli celou prát a další jiné drobné škody. To byl také důvod, proč začal můj muž zjišťovat, kolika let se takový většinou roztomilý tvoreček vlastně dožívá. Po zjištění, že to může být až osm let, a páč se nás tato věková hranice vzhledem k prázdninovým pobytům velmi dotýká, se můj muž rozhodl vybudovat v našem domě výběh v místnosti, které říkáme dle původní majitelky technická, kde je plynový kotel, bojler a můj koutek na šití. Její  umístění je hned vedle kuchyně, takže pokud necháme otevřené dveře, vidí nás a je spokojen. Můj muž zde vytvořil celkem velký výběh s drátěným plůtkem trochu jako stavebnici. Sestavuje se pouze, když přijede Piňďa na prázdniny k "babičce a dědečkovi" :-) V té době ovšem nemohu šít, páč prostor se změní na mini zoo.
Piňda využil tohoto prostoru asi již třikrát, takže konec rozbitým žaluziím a vzteklému značkování, protože nás vidí a má pocit, že je s námi. Jezdí k nám rád a jeho paníček a panička tvrdí, že se mu od nás nechce.
Od soboty je opět u nás. Je velmi vzorný. Máme tentokrát i vodítko, takže jej večer "paseme", i když skoro žádná tráva v těchto tropických vedrech není.
Tentokrát Piňda zatím nic neprovedl. Za to ale my ano. Doufám, že toto bude číst můj syn až po dovolené, až si to zlatíčko odveze v pořádku domů, ne dřív.
Ne, v podstatě se mu nic nestalo a už nám naštěstí odpustil. Jen jsme mu provedli nechtěně depilaci chloupků.
Asi před měsícem se u nás objevily mouchy, není u nás sice ani zdaleka tak přemnoženo jako na Plzeňsku, ale přesto je jich dost. Množství nakoupených přípravků v podobě různých zázračných lamp, motýlů k nalepení na okno (haha - tomu jsem se smála, už když tu úžasnou novinku muž přinesl - no zoufalství dělá divy), hřebíčku ve vodě, jehož aroma má odpuzovat tyto nechtěné návštěvníky, není rozhodně úměrné pořád se zvyšujícímu počtu těchto otravných tvorů - jak říká moje vnučka Lolinka: "blouků".  Nastupuje klasika, kterou jsem nesnášela už, když jsem jako malá jezdila na prázdniny k babičce, páč šnůra mrtvých much má opravdu daleko ke šňůře perel. Klasikou myslím odpornou věc, zvedající mi žaludek tak, jak říká moje kamarádka, že bych "nablila vanu":-).
Ano, je to mucholapka. Mám celkem vyvinuté estetické cítění, takže do domu mi tato záležitost jaksi nepasuje, i když dle mého muže a zbytku rodiny měly tyto "ozdoby" viset už dávno. Nakonec jsem musela uznat, že už není zbytí.
V loňském roce mouchy v našem domě nebyly. Letos to přičítáme hejnu hus, které jsou o několik domů dál pod námi. Takže mucholapka visí v kuchyni a visela i v již zmiňované technické místnosti. Bohužel přesně nad výběhem. Moje intuice mě však tentokrát zklamala. Poprosila jsem svého muže, ať pro jistotu mucholapku odstraní, aby nespadla na Piňdu. Při odstraňování se však stalo přesně to, z čeho jsem měla velké obavy a čemu jsem vlastně chtěla zabránit. Někdy ve snaze udělat to nejlepší naopak způsobíme to nejhorší. Mucholapka spadla a králíček domnívajíc se, že dostává něco dobrého na zub, utíkal ostošest. Bohužel branka do výběhu se samozřejmě v té chvíli nedala z nějakého důvodu rychle otevřít, aby bylo možné přicházející katastrofu odvrátit.
Piňda přiběhl, přilepil se čumáčkem, rychle se odtrhl a v šoku udělal salto. Stalo se, co se dalo předvídat. Zamotal se do mucholapky celý jako do obvazu. Začal zběsile a v šoku lítat po celém prostoru, a i když není prostor velký, nepovedlo se jej chytit. Slabé povahy nyní přestaňte číst. I mně dělá problém si na to jen vzpomenout. Mému muži se povedlo zachytit konec mucholapky a udělal jediné možné.
Prudce trhnul....
A chvíli visel králíček na té mucholapce... Lepidlo je opravdu velmi urputné.
Piňďa s námi asi hodinu nemluvil, což je celkem málo na to, co jsme mu provedli. Bylo to téměř opravdu jako depilace. Všude ve výběhu bylo plno chlupů v šedivé barvě, které ještě navíc divně trčely i z krásně černého králíčka. Nosila jsem mu pampelišku, kterou miluje, ale seděl strnule jako socha a dělal, že tam nejsem. Bála jsem se, že utrpěl psychickou újmu. Snažila jsem se mokrou houbičkou odstranit z něj zbytky lepidla, což bylo naprosto nemožné. Dokonce se po mě to hodné zvíře ohnalo. Nechala jsem jej tedy v klidu. Snad se uklidní.
Asi po dvou hodinách si tu pampelišku vzal a bylo vyhráno. Večer, trochu se ochladilo, jsme jej vzali na zahradu a tam se mi povedlo více méně zlikvidovat důkazy našeho provinění.
Na zahradě se mu líbilo tak, že nebylo možné jej ani kolem desáté dostat domů. Ale měla jsem radost. Psychickou újmu neutrpěl a ta kosmetická už nebyla vůbec vidět. (Psychickou újmu pro změnu utrpěla naše Justýnka, která dosud Piňďu naprosto ignorovala, ale když jej viděla se mnou na procházce na vodítku po zahradě, otočila se ke mě zády se zmateným výrazem a zase pro změnu se mnou nemluvila ona.)
Ale depilaci nohou mucholapkou rozhodně nedoporučuji :-)

2 komentáře:

  1. božátko malé, ale ty ses taky před dvěma lety zamotala do mucholapky a nebylo to nakonec tak strašný, ne? hahaha, pořád se směju, když si na to vzpomenu... :-D T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to jsem zrovna nechtěla sdělovat :-) ano přilepila jsem se vlasy, ale neskalpovala jsem se, akorát jsem si asi hodinu myla ve sprše vlasy a použila šampon tak na 20 hlav :-)

      Vymazat