čtvrtek 13. srpna 2015

laskavý dotek










Tráva na zahradě připomíná saharu. No dala by se nazvat Saharou.
Naše Justýna zvící velikosti jezevce hubne vedrem před očima, ne že by jí to nesvědčilo. Piňďa, který je u nás na prázdninách, psala jsem v minulém příspěvku, nechce opustit svůj výběh a jen se líně chladí na dlaždicích, ostatně stejně jako Justýna, takže jsem se dostala opět do fáze matky na mateřské dovolené, která sleduje, jestli její "děti" jedí a porušuje všechny svoje zásady, páč je v tom vedru nutí do jídla a pití a to se nedělá. Ale nemůžu si pomoct. Sleduji množství snědeného obsahu kapsičky, granulí, či zelené pampeliška. Po té vyhazuji do odpadu, takže poslední týdny jsou nejdražší z celého roku. Nebo posledních let? To je jedno. Proboha ať jedí.
Justýnu neustále hledám, každý den a každou noc, protože se někde schovává a já si představuji, že vyčerpaná vedrem někde uvízla a nemůže ven a umře. Vždycky se vrátí.
Zkrátka, já pozitivní člověk jsem trochu v depresi, ale to se rouhám. Nevím opravdu, co je deprese...
Po tom všem jsem začala hledat nějaký laskavý dotek. A našla.
Zátiší s růžovými gerberami (koupil dnes můj muž tradičně s chlebem), sklenička dobrého chardonnay, kterou se trochu chladím a dodávám si večer pozitivní náhled na svět, rozečtená kniha Havel od Žantovského, která mě velmi baví, zapomenuté puzzle pejska, které tu nechala Lolinka od poslední návštěvy.
Ze zahrady poslední krásné okno s truhlíkem, všechny fuksie v ostatních truhlících téměř odešly, přestože zaléváme za studny a hnojíme, krásná studna s rozkvetlými květináči, závěsný květináč s milion bells ...
Opravdu laskavý dotek.

2 komentáře:

  1. Asi jsem se cítila poslední dny podobně - já pozitivní člověk tak trochu v depresi. Ale ne, vím, že deprese to nebyla, jen takový obyčejný splín, když člověku nevychází nic tak, jak by chtěl. Ale v hloubi duše vím, že vše je tak, jak má být a že všechno zlé je k něčemu dobré. Rozveselil mě pohled z okna ložnice na zapadající sluníčko, kniha "Polyanna" a její hra na radost..a je mi zase do zpěvu.
    Nádherné kytky, takové mívala moje babička, když byla ještě mladší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, vzhledem k vedru poslední zbytky hezkých kytek :-) Amelie, vzhledem k Vaší současné indispozici je malá deprese pochopitelná, ale to už jsem psala v komentáři k Vašemu příspěvku. Lepší dny Vám přeju.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.