čtvrtek 27. srpna 2015

za chvíli bude zvonit













Tak se jmenuje tematická stránka, kterou jsem tvořila a která mi vyšla tento týden v deníku, pro který pracuji. Při pohledu na zahradu mě však najednou napadlo, že s koncem prázdnin vlastně bude za chvíli "zvonit" podzim, takže rychle ještě zachytit rozkvetlou zahradu a dozrávající maliny pro potěchu.
Zní to trochu pesimisticky, ale tak to nemyslím a ani necítím. Jen jsem chtěla ještě tu rozkvetlou krásu zachytit. Podzim mi nevadí, má svoje kouzlo a už se těším na oheň v krbu.

Dnes ještě přidávám ve zkrácené verzi článek, který jsem pro tematickou stránku psala a zachycuje některé vzpomínky na první školní den z mého okolí, tak snad stojí za zaznamenání i na blogu.

Jaký byl Váš první školní den?
V dnešní době máme možnost svobodné volby. Můžeme si zvolit pro své děti školu, která nám vyhovuje nebo spíše by měla vyhovovat naturelu dítěte. Dříve možnost výběru v podstatě nebyla. S mým mužem jsme vybírali dětem základní školy ne dle druhu, ale podle dobrého jména školy. Tenkrát to bylo o učitelích a ředitelích škol, jinak výuka byla všude ze zákona stejná. Naše děti jsme tedy i tenkrát za dobrou školou vozili, i když dostat je jinam než příslušně v místě bydliště bylo docela složité.
Dnes je vícero možností. Státní základní škola, soukromá škola s různým zaměřením, např. na výuku jazyků, základní škola logopedická, sportovní základní škola,  montessori škola, škola waldorfská apod. anebo můžeme učit děti doma, ale pokaždé dítě přesto zažije první školní den. I pro moji vnučku za chvíli poprvé zazvoní.
Já si svůj první školní den nepamatuji, asi to nebyl tak úžasný zážitek, aby mi utkvěl v paměti. Moje kolegyně si vzpomněla spíše na igelitové pytlíky s mlékem, které se pilo brčkem. Vzpomínáte si? Ustřihnul se roh sáčku a strčilo se tam brčko a byla svačinka.  Anebo někteří experti ukousli roh a následně se celí polili. Ano, vzpomněla jsem si na tyto povinné svačinky také.
Testovala jsem svoje okolí, zda si pamatují svůj první školní den. Překvapila mě moje dcera. „Pamatuji si to naprosto přesně, to se nedá zapomenout. První školní den a první zvonění a já jsem se hned postavila k údivu všech prvňáčků ve třídě. Dostala jsem první pochvalu od paní učitelky.“  Děti jsem na vše nové vždy připravila, takže dcera věděla, že při zvonění ve škole se musí stát.
Moje známá si vzpomněla, že první školní den velmi plakala a do školy nechtěla, protože se bála, že ji tam maminka nechá.
Jiná moje kolegyně má opravdu moc hezkou vzpomínku na první školní den. V červených krátkých šatičkách s bílým lemováním a zlatými knoflíky a první otázka paní učitelky: kdo se do školy netěšil. Kolegyně ovšem myslela, že otázka zní: kdo se těšil, takže se jako jediná z celé třídy přihlásila. A první den byl zakončen ještě malým extempore při přechodu do družiny, kdy se kolegyně pošťuchovala, zřejmě plná dojmů, s novými spolužáky, až ji paní družinářka chytila za ruku se slovy: Tebe si budu pamatovat. I takový může být první školní den.
Takže všem prvňáčkům šťastné vykročení a jen samé hezké vzpomínky nejen na první školní den.

Žádné komentáře:

Okomentovat