noční pohled

Včera večer jsme se s mým mužem zapovídali do noci u růžového vína. Možná za to mohlo víno, ale noční zahrada mě lákala. Noční pohled je přece jen jiný. Schválně jsem nerozsvítila velké světlo, které osvětluje většinu zahrady a objevovala zahradu jen za pomocí solárních lamp. Působila víc tajemně.
Co se týká focení, jsem míň než amatér, jsem žáček prvňáček. Kouzlo focení jsem objevila teprve nedávno. A i když nemám kvalitní přístroj, focení v noci jsem neodolala. Vše, co jsem viděla, jsem ale zachytit nedokázala.
Justýnka mi u focení asistovala, ale nakonec toho měla asi dost, tak se otočila zády k objektivu a dělala, že mě neslyší a že se v širokém dalekém okolí nikdo tohoto jména nevyskytuje :-).
Je to velmi hodné zvíře, které na zavolání přiběhne, no přiběhne, někdy se courá a jde co noha nohu mine, když se jí opravdu nechce. Je hodná přirozeně povahou, není to výchovou (už jsem někde psala, že si nás vybrala jako dospělá a opustila svého pána jako nechtěná), ale když chce, stává se z ní socha a vypadá, že by potřebovala naslouchátko a to bylo právě včera.
Na závěr jsem zvěčnila osvětlené okno do kuchyně a dárek, který jsme dostali od mojí přítelkyně a to klec na nic a na cokoliv. Zatím je tam jen tak naaranžovaná živá kytka, která se vešla, ale klec ještě čeká na svou životní roli.
A já ji pro ni teprve hledám.