středa 5. srpna 2015

nesem vám noviny ...


tenhle designový telefon miluju, škoda, že se mi nevejde do žádné kabelky :-)
Telefony a naše rodina. Už jsem o nich něco málo psala zde jsem na černé listině.
Na toto téma u nás pomalu vzniká i tradice. Týká se zvláště míst, kam si telefon se sebou zásadně nikdy nevezmu, pokud nebude velikosti trafostanice jako první jakože "mobilní" telefony po revoluci. Nevím, kdo si vzpomenete na tu dobu, kdy rádoby "podnikatelé" ve fialovém kvádru a bílých ponožkách (dodnes jsem nepochopila tehdejší módní trend) si museli s sebou brát na jedno pivo všem na odiv tuto bednu zvící velikosti menšího cestovního kufru a vážící možná okolo pěti, možná i více kilo. Na kličku nebo na co to bylo, vytáčelo se číslo a zvedalo se klasické velké sluchátko. Už si ten přístroj přesně nepamatuji, jen vím, že i tenkrát byl směšný. Obzvlášť,  když ještě doba telefonů přilepených k uchu nenastala a telefony se používaly oproti dnešku jen velmi zřídka. A i proto, že  na pevnou linku se dlouho čekalo a moc lidí telefon nevlastnilo.  Pokud jsme potřebovali něco projednat či si něco sdělit, museli jsme přijít k sobě na kafe.
No ale abych se vrátila opět na začátek. Zkrátka svůj malý mobilní telefon si nikdy neberu na toaletu. Někteří členové naší rodiny již telefon v tomto hygienickém zařízení utopili, někteří i několikrát nepoučení a ještě lépe, když to byl služební telefon. Dále telefony rozbíjíme ( ne úmyslně),  někteří je opakovaně ztrácí apod. Jedna věc nás však nechává všechny naprosto chladné  Nikdo z nás nemá na příchozí hovory v mobilu žádné vstupní melodie, zvláštní hlášky či vtipné glosy, takže když mi někdo volá, nevítá jej Madonna ale klasické zvonění.
Po dnešním zážitku tajně doufám, že ani nikdo z nás změnu nechystá.
V dnešním parném dni přesahující třicítky jsem přečkala při telefonování svým klientům (v tom vedru nikdo nebere telefony, raději mi zavolá zpět po půlhodině) různé songy příjemné i iritující, přečkala jsem rozhovor vietnamského trhovce něco v duchu: pani moc sluší, není velke, vem si pani, kam deš pani ja koupit jiné ..., ale po určité době mě tato činnost v tom vedru rozpálila natolik, že mi tekl pot i do očí a  štípal, tekl mi po krku, zádech a všude.V kontrastu k této popsané situaci po vytočení dalšího kýženého telefonního čísla se ozvalo: Neseem vám noviny, poslouchejte .........
No to je konec. Vánoce jsou tady. Když jsem se nemohla neustále dovolat a už potřetí jsem slyšela vánoční koledu, v tom pařáku jsem si vzpomněla na sníh.  Nebyla jsem chvíli schopná sdělit zbytku redakce, co mě tak rozesmálo. A možná jsem se v té chvíli i přestala potit :-)
V sobotu má být 37 stupňů, asi si zazpívám Vánoce vánoce přicházejí. Třeba to pomůže. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat