sobota 1. října 2016

kytka "domácí"


O zahradní květenu se já a můj muž staráme myslím příkladně.
Ostatně důkazy o naší péči můžete najít i na tomto blogu.
V případě kytek domácích, pro naše kytky se nehodí přídavné jméno pokojové, páč pokoj chudinky rozhodně nemají, je to ale jinak.
Kytky v domě můj muž vůbec nevnímá a stěží by si asi všiml, kdyby všechny naráz zmizely,
Jedině snad oleandr si ještě zasluhuje jeho pozornosti, ale spíš jej vnímá negativně, když je nutné jej před zimou přenést do domu a to do prvního patra, páč jinak se už nevejde.
A já?
No jedním slovem lempl.
Nevím proč, ale to že bych měla kytky domácí aspoň zalít, mě upozorní jedna, důvěrně jí říkám indikátor, která sklopí listy a já vím, že už je čas.
Tedy čas, ten už dávno minul, zkrátka, že je krize a já jdu a hned zalévám.
Přitom si neumím dům bez kytek představit.
Takže v podstatě dvakrát do roka mi kvetou vánoční kaktusy a to v období, které moc nesouzní s jejich jménem a ve vánočním čase snad nekvetly ještě nikdy, a jednou mi letos kvetly fialky - nutno podotknout, že po dvou letech.
A to je vše.
Vychází mi z toho, že moje květiny by vlastně měly být pouze kaktusy a sukulenty.
Zkrátka nic náročného na péči. Silní jedinci.
A pak se stane malý zázrak.
Přiznávám, že jednou za sto let.
Ten zázrak si však ničím nezasloužím.
Má to být podle mě takový ten výkřik: podívej, jak jsem krásná a ty se o mě vůbec nestaráš a já přece za to stojím!
No, není krásná?
Už ji mám leta a kvetla pouze, když jsem ji dostala.
Musím, přemýšlet, co mi chce říct či co naznačuje.
Že se mám polepšit? Ano, občas se polepším, ale dlouho mi to nevydrží.
Vydržím se starat pouze o kytky ve váze. Ty musím mít neustále.
Ale teď si uvědomuji, že i přes moje trýznění mě kytky neopouštějí a zůstávají se mnou.
Jen nekvetou.
Takže mám kolem sebe vlastně samé silné jedince.
No, nic. Jdu si pro konývku.

6 komentářů:

  1. I zázraky se dějí:-) S péčí o domácí kytky to mám podobné, tisíc starostí a na tohle si vzpomenu až když... a mrzí mě to.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám doma vánoční kaktus, který nekvetl ještě nikdy, ale je krásně zelený... A to ho mám už pěkně dlouho. Vybavilo se mi, jak moje starší dcera v osmé třídě dostala třídní důtku za to, že kytky ve třídě přes jarní prázdniny uschly :-) Takže to s tebou, Marti, není tak špatné. Za tu červenou nádheru máš pochvalu!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanku, děkuji za pochvalu, i když nemyslím, že si ji zasloužím :-) Hezké dny. M.

      Vymazat
  3. tak já se bez mučení taky přiznám, kytky mám moc ráda a ráda se o ně starám, ale tuhletu stejnou jsem kdysi od někoho dostala a má z ní pouze jeden jediný šlahoun asi 40 cm dlouhý. a tak protože není kdovíjak pěkná, mám ji na dolním okně na parapetu. zaliji ji jen občas, když si vzpomenu. a světe div se, ona mi každý rok vykvete. asi si taky říká o pozornost a dnes se teda fakt stydím. přesadím ji a přenesu nahoru, fakt slibuju. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, já už ji mám víc než deset let a přesně byl to jeden dlouhý šlahoun, občas jsem ho uřízla a zasadila vedle Byla to naprosto nevzhledná kytka, která nekvetla a taky jsem ji ukryla. Vlastně ani nevím, kdy začala být hezká a do obyváku jsem ji přenesla až teď. Ještě jsem z ní udělala jednu a tu mám v koupelně a vypadá, že bude mít na květ taky. A jeden šlahounek mám ve vodě a ten už začal kvést taky. Nevím, co se najednou stalo. Možná je to odměna za to, že jsem šlahounky nedokázala nikdy vyhodit. M.

      Vymazat