úterý 18. října 2016

malé každodenní radosti


Miluju černý čaj z hrnku od Lolinky s její malůvkou.
Dostali jsme s mým mužem každý jeden hrnek originál jako dárek k vánocům, 
když jí byl asi rok a půl, takže sotva držela tužku.
Hrnek nepoužívám na rychlý ranní čaj, ale na odpolední či večerní pití s rituálem - dobrý sypaný čaj
 v milovaném hrníčku u zapálené svíčky a krbu, pravidelný podzimní a zimní rituál.


Miluju výhled na zahradu z okna kuchyně. 
Každý den se na chvíli zastavím a kochám.


Potěší mě pohled na růže ve váze či jiné kytky. Zkrátka živé květy doma musím mít.
Tyto jsou ještě ze zahrady. Za chvíli začnu kupovat kytice s chlebem :-)
Včera jsem si některé maličkosti, kterými se těším, fotila a u toho vzpomínala a trochu si filozofovala.
Nevím proč.
Vzpomněla jsem si na svá pubertální léta a taťku, jak mi říkal:
 podívej, to je krásná kytka, strom, pták.
Tenkrát jsem nechápala, co ho tak fascinuje na takových maličkostech. 
Přišly mi samozřejmé a ničím výjimečné. 
S očekáváním zítřku jsem neocenila dnešek.
Ty krásné maličkosti dneška jsem nedokázala vnímat.
Neuměla jsem to.
Dnes vím, že je právě pro mě důležité žít dneškem, ale taťkovi už to říct nemůžu.
Myslím, že jsem k tomu zkrátka musela dospět. 
A taky myslím, že jsem se učila od našich dětí, když byly malé.
Děti žijí dneškem přirozeně.
Žít okamžikem a nemyslet si, že zítra přijde něco úžasnějšího.
Úžasné je to už dnes.
Dnes vidím krásu i ve zvadlých slunečnicích. 
Už nemám vanu plnou slunečnic, jak jsem psala a kytice zůstala jediná ve džbánu na pivo.
Ale slunečnice zvadly s grácií a já je ještě nechci vyhodit.


Ještě jsem na něco zapomněla. 
Tuto koláž jsem dávala už na facebook, tak ještě na blog.


Jednou ráno mě překvapil náš šestiletý oleandr 
Vždy kvetl tmavě růžově a doma vlastně nikdy, vždy jen venku
. Nyní po přestěhování do domu se objevil bílý květ a světle růžový a přibývají další. 
Možná je to nedostatkem slunečního svitu, ale je to krásné.
Miluju maličkosti všedních dní.

8 komentářů:

  1. Všechny ty květy jsou nádherné. A ten hrníček se mi líbí moc.
    Možná Sebíka také požádám o nějakou kresbu, ale obávám se, že se dočkám jen prkna. Sebík totiž na všechny papíry ve školce nakreslil více či méně rovnou čáru a na každé straně kolečko s tím, že je to skateboard :-)
    Tady asi začíná jeho umělecká kariéra :-D S tím kocháním se u okna to máme stejné.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale rovná čára a kolečka na každé straně to může být hezké a hlavně je to hezká památka, pokud se tedy nerozbije :-) A Sebík má fantazii. M.

      Vymazat
  2. Ty růžičky jsou vážně krásné...♥
    Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A keř pořád kvete, takže mu pořád kradu do vázy :-) M.

      Vymazat
  3. Uplne ta chapem. Môj ocko bol presne taký istý. Dnes cez obedňajšiu prestávku som sa ponáhľala do mesta niečo vybaviť. Medzi autom a krajom chodníka bola mlaka a tam sa cvachtali dve sykorky. Uz boli celé mokré, stala som tesne nad nimi, vôbec sa nebáli. Normalne som si povedala aký je svet pekny. A to som si naozaj už dávno nepovedala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, to muselo být krásné. Jo, zastavit se považuju za umění a hurá už to umíme :-)

      Vymazat
  4. Marti, já také miluji čaj jako rituál, ten ranní je ve spěchu, ale ten odpolední si vychutnávám, odpočinu si u něj a samozřejmě si k němu něco na chuť dám. Hrníček je úžasný! Měj se fajn Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, ano i kafe mám jako chleba a netrvám na stále stejném hrníčku, ale čajový rituál je něco jiného. Také se měj hezky. M.

      Vymazat