pátek 28. července 2017

návrat ztracené "dcery" aneb jezevec se jen tak neztratí


Kdybych neměla na středu dopředu připravený příspěvek o výrobě mátového sirupu, žádný by nebyl. Neměla jsem na to myšlenky.
Naše Justýnka je domácí pecivál a nikdy se netoulá. Je letní typ, takže většinu léta tráví na zahradě anebo na dvoře a to i v noci. Občas s námi spí doma v posteli, když prší a přijde celá zmoklá. Její akční rádius je naše zahrada, dvůr a maximálně tak dva metry od domu. Občas přeskočí přes plot k sousedovi na starý mlýn, který se právě rekonstruuje a to jen v případě, že tam nikdo není. 
Je to asociál a cizích lidí se bojí.
Každé ráno, když vstanu, zavolám na snídani a do pár minut se vynoří.
Ne tak ovšem ve středu.
Prožívali jsme s mým mužem celkem velký stres, když se neobjevila víc než 24 hodin. Normálně o ní pořád víme. Hledání v okolí nepomohlo a nevydržela jsem a odpoledne jsem volala na úřad, zda někdo neoznámil nález ztraceného "jezevce", i když moc dobře vím, že ona by se neztratila.
Tu noc nikomu nepřeju. No je to člen rodiny, takže ještě ve tři ráno jsem se koukala  a volala všemi směry, zda se můj miláček nevrátil.
No přiznávám, na ráno jsem měla připravené telefonní číslo do útulku, ale protože ji znám, nedělala jsem si žádné naděje. Myslela jsem, že už ji nikdy neuvidím. Mohla být zraněná, někde zapadlá, anebo to nejhorší, ale nikdo by našeho asociála nemohl odvézt, páč by se nenechala chytit. Dospěla jsem k závěru, že je pro mě důležité a i pro mého muže vědět, že hlavně nikde netrpí, i za cenu toho, že je to konečná.
Včera jsme si v noci s mužem říkali, že už nikdy žádné zvíře nechceme. Prožili jsme toho s mazlíčky víc než dost.
Bude jí v září deset let a vybrala si nás a ne my ji, to už jsem psala tady, takže jsme spojeni velmi silným poutem, celou noc jsem téměř nespala.
Ve čtvrtek ráno se v pět hodin objevila. Vyděšená, vykulené oči, celá zablešená, přestože nemá na sobě přípravek proti blechám ještě ani 14 dní a bála se ruky, když jsme se napřáhli, že ji pohladíme. Pohladit se ale nechala a vrněla. Vypadá to, že někde byla zavřená. Tvářila se velmi provinile, jako kdyby čekala, že jí vynadáme, kde byla. 
Nevím proč, nikdy na ni nezvyšujeme ani hlas, natož abych ji snad nějak trestali.
Snědla dvě kapsičky najednou a dostala bonbónky, které hned slupla. 
Bála jsem se, že nableje vanu :-). Domů však jít nechce. Krmila jsem ji venku. 
Spí na zahradě na dlaždicích, které jsou připraveny na nový chodník a spí dost tvrdě.
Hlavně, že je doma. 
Ještě se mi však neulevilo.
To vše bylo včera. Na večer se doma krásně najedla, byla vyhládlá, za celý den snědla tři kapsičky, mazlila se s námi, nechala se několikrát vyčesat, respektive o to prosila. Večer opět zmizela. 
Dnes ráno volám ke snídani a situace se opakuje. Není opět nikde. Porušuje všechny svoje zvyky a my nevíme proč. Co mohla objevit, že ji to tak láká a nemá stání? Kdyby nebyla kastrovaná, člověka by napadlo, že má někde koťata.
Zatím si na takové toulání nejsme schopni zvyknout a zase se dnes trápíme kvůli té "čúze".


14 komentářů:

  1. Marti, asi nějaké volání přírody. Hlavně aby se vám vždycky vrátila. Určitě ví, kde jí bude nejlíp. Kočky jsou v tomhle směru nevyzpytatelné. Kamarádce odešla kočka a vrátila se, když už vůbec nevěřili, že by se mohla objevit. Trvalo to skoro půl roku. Takže pár nocí jí odpusťte:o). Ale strach bych měla taky. Měj se krásně. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, ale na "stará kolena" takhle zvlčí? Snad ji to brzy přejde a vrátí se do normálu. Kdo má mít na to nervy?! Přeji ti hezké dny.

      Vymazat
  2. A právě proto kočku nechci :o), takové nervy. Soužití se zvířaty je krásné, jsou to velicí přátelé, ale příroda je příroda.
    Marti, také by mne zajímalo co jí láká opustit milované prostředí. A tam kam chodí, asi příliš útulno nebude, když se vrátila zablešená. Třeba to nějak vypátráte.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, my máme druhou kočku a ani jedna nebyla naše svobodná volba :-) Prostě se to stalo. Justýna si nás zvolila, když jí byly čtyři roky. My jsme měli jinak psy. Je to moc hodný zvíře a je s ní radost být, proto takové nervy, když se najednou změní. Jo už přilítla teď celá zmoklá a máme otevřené dveře do zahrady, tak vrazila do dveří a od vchodu řvala něco jako Zlato jsem doma :-) Já ji uškrtím :-)

      Vymazat
  3. Když se babiččina kočka Líza vždycky takhle zatoulala, pokaždé měla koťata. To u kastrované kočky ale nejspíš nehrozí:-).
    No co, tak se jí s tím kocourem třeba jen hezky povídá...:-).
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrieto, už jsem o tom taky uvažovala, že si našla kamaráda, ale ona cizí kočky moc nemusí, hlavně v jejím teritoriu, to hned prská. Já jí dopřeju jít na drb, jen jí to není podobné. No asi si budeme muset zvyknout :-)

      Vymazat
  4. Marti, naprosto Tě chápu. K nám se kdysi přistěhovala a zároveň okotila Paní Mňau. Z pěti koťátek jsme si nechali jen jedno, ostatní jsme dali k "výchově" jinam a v současnosti, dokud naše "kastrovaná děcka" nejsou doma, jsme nesví a zklidňujeme až po jejich příchodu. Tak jsem dopadla a to kočky nemusím, jak jsem psala v jednom svém článečku, a proto máme jenom dvě. Zdraví Tě Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, já jsem taky kočky nikdy nemusela, proto jsme měli psy, no ale stalo se a je to můj miláček, i když já jsem na krmení a páníčka bezmezně miluje :-)

      Vymazat
  5. Marti, úplně chápu, co prožíváte. Ta naše psí holka když nám občas na pár hodin zdrhla, také jsem se strašně bála. A ještě horší je, že nevíte kam vám ta kočička běhá. Držím pěsti, ať se vrátí a zklidní.
    Chci popřát klidný víkend, tak snad bude. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, těší mě, že mě chápeš. Ano, přesně, kdybychom aspoň věděli, kde je, tak ať si užívá. Nejhorší je ta nejistota. Ale dnes přišla už za kratší dobu, tak snad to bude lepší. Nejhorší je, že to není její styl a nevíme, co se proboha děje. Ta nejistota, co se s ní děje, ubíjí. Měj se krásně a děkuji za přání. Víkend bude velmi aktivní, už zítra se sjede celá rodina, takže trošku zapomeneme na tu čúzu :-) Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Marti ... celkom rozumiem vášmu strachu a obavám ... Máme kocúra ... nekastrovaného, dvojročného ... dva mesiace sa domov chodil len najesť ... príroda je silným magnetom ... Teraz je už kľud a zdržuje sa doma ... Tiež sa stalo, že neprišiel domov niekoľko dní ... rovnako sme sa o neho báli, rovnako si želali nech niekde netrpí ... Božinku ... ako si nás opantali tí naši štvornohí miláčkovia ... :))) Verím, že aj Justína čo najskôr nájde svoj pokoj a prinesie pokoj aj do tvojich dní ... prajem pekný víkend ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauro, ano jsou to miláčkové a členové rodiny, proto se člověk o ně bojí. My toto toulání moc neznáme, takže nás dost stresuje. I tobě hezký víkend.

      Vymazat
  7. Marti,rozumím strachu který prožíváte.Kočinda se nejspíše zamilovala a zachutnal jí noční život:)Naše Mína pravidelně kolem 22h mizí a přichází ráno kolem 4.Někdy nepříjde i dva dny...ale ona je dobrý lovec.Poznám podle ní jaké bude počasí:-)Když je krásně, domů nepospíchá.-)Když bude hnusně,nechá se dobrovolně i zavřít do svého příbytku:-)Hezkou sobotu přeji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, no teď jsme ji neviděli dva dny, takže se trápím pořád. To Justýna dělala taky, na noc zmizela a ráno na snídani doma, ale toto co teď provádí, neznáme, už je jí skoro deset, tak jsem ani nepředpokládala, že se může tak změnit. Ale už mám zákaz od rodiny ji hledat. Musím počkat, zda se sama uklidní. Hezkou neděli.

      Vymazat